Tylko nie mów nikomu

Já jsem neskutečně šťastný, že jsem nikdy nebyl nikým sexuálně zneužíván, že jsem nemusel chodit do kostela, dělat ministranta ani lozit do náboženství. Jasně, pedofilové nejsou jen mezi černoprdelníky, ale v jejich řadách je těchhle prasat opravdu neskutečné množství. Ani se moc nedivím, že to papež, biskupství a ty jejich řády tajili – tají a přesouvají hříšníky z jedné štace na druhou. To je jak politici, taky si hlídají korýtka, jeden ví na druhého a hlavně si nechtěli dělat veřejně ostudu – což je samozřejmě špatně a měli by být za to i dodatečně potrestaní (to se však nestane…). Je mi líto těch obětí (zvlášť ta první ženská má moje sympatie, že se s tím starým dobytkem střetla tváří tvář…), nechtěl bych být v jejich kůži. Z některých keců fáterníků se mi chtělo blít a z těch jejich nejrůznějších výhovorek mi vřela krev. Tvůrcům palec nahoru, prasatům onen „boží soud“ a církev nejraději zrušit. Stejně je k hovnu…Ty hvězdy nejsou za dokument, ale pro ty lidi, co si prožili peklo… (28.05.2019)

Tématem - do nebe (??) volající svinstvo, zalezlá špína pod líbivými tepichy, honosné kytice u oltářů, tajemství v sakristiích,  zamlčování a ukazovák na rtech, spousta otázek - zavřené dveře, a znovu spousta otázek a znovu zavřené dveře... rozpor mezi vykonatelností resp. uplatněním práva jako takového a  práva cirkevního (??) atd, atd viz pravidla v Crimen sollicitationis (!). To musel být úder pěstí pro silně katolické Polsko... Zpracování pokulhává; to ale absolutně nic nemění na naléhavosti dokumentu a odvaze tvůrců se do tak silně tabuizovaného námětu zakousnout - akt. 09.02. **** nestačí.... (08.02.2024)

Téma je zásadní, někteří pedofilové si ze služby v církvi udělali rejdiště pro svoje zvrhlý choutky. Ještě zásadnější je poznání, že církev jejich počínání neodsuzuje, že je za to netrestá, že je nevyobcuje, že je dál zaměstnává, navzdory medializaci a dokonce i navzdory pobytům usvědčených pederastů ve vězení. Co si pak může nevěřící člověk o takové organizaci myslet? Jak by asi skončila příkladně instalatérská firma, o které by se vědělo, že ve velkým po nocích zneužívá malé děti? Asi by dlouho nefungovala... Církvi to ale prochází. Horší to bylo se skladbou filmu, s režií a se střihem. Některý věci tu zbytečně zaznívaly duplicitně, začátek zase působil dojmem, že to bude celé jen o té blond paní. Z tohoto úhlu pohledu se mi film moc nelíbil. Jinak to ale byla mrazivá a nadmíru užitečná podívaná. (20.10.2019)

Společensky záslužná činnost, ale forma zůstala hodně dlužná. Sekielski bohužel není režijní talent jako třeba Amy Berg (Zbav nás všeho zlého) a silný námět zbytečně dusí návodnou hudbou a přemírou dronových náletů. Fištrona má ale aspoň marketingového, na YouTube dokument i díky plné titulkové výbavě vidělo za měsíc 22 milionů lidí. 6/10 (08.06.2019)

Jestliže u hraného filmu Kler, který v Polsku rozvířil vášně loni, mohla být problémem uvěřitelnost, "Tylko nie mów nikomu" můžeme brát jako dodatečný "důkazní" materiál. Tento nezávislý film, který vznikl bez podpory extrémním katolicismem prorostlého polského establishmentu, nekompromisně, bez přílišného zjednodušování a s maximálním důrazem na šokový efekt odhaluje hříšnou podstatu církve a pokrytectví jejích vrcholných představitelů i řadových pěšáků. O upřímnosti slov samotných pachatelů zaznamenaných při konfrontaci skrytou kamerou a potvrzujících obvinění ze systematického zneužívání dětí nemůže být mnoho pochyb; jejich racionalizace dřívějších skutků a aktuální "snaha" se s nimi "vypořádat" je však ohromující (od nabídky finanční kompenzace až po tvrzení "taky se ti to líbilo"). Ve filmu prakticky žádný duchovní není tím, čím by dle teorie měl být. Naopak se odhaluje rozsáhlá provázanost mafiánského církevnictví se sektářským étosem (viz ty poutní "sabaty", podivné tiskovky apod.), díky níž jsou kriminální činy zahlazovány se systematickou pečlivostí. Film samotný není bez vad. Skoky mezi jednotlivými případy jsou nahodilé (nerozpoznal jsem nějaký jasný koncept), místo nějakého výraznějšího rámování/zobecnění jdou autoři po co největším počtu chapadel oné církevní chobotnice (včetně útoku na ikonu polského katolictví Jana Pavla II, a to bez detailnější diskuze či dokazování) a po vizuální stránce se film veze na podivné módě posledních let natahovat stopáž zbytečnými (přetože efektními) záběry na krajinu z letícího dronu. Přesto film ťal do živého masa polské společnosti a může být důležitým impluzem ke společenské změně (polská vláda sice v reakci na tento dokument začala novelizovat trestní zákoník, ale problém je mnohem hlouběji, než v nepotrestání odhalených predátorů v kněžských sutanách; ty dětské botičky, které se v rozvášněném Sejmu snažil položit opoziční poslanec na lavici Jarosława Kaczyńského, jsou výmluvným symbolem...). Otázka ale je, nakolik tento film (podobně jako zmíněný Kler) zasáhne tu správnou cílovku. V polské veřejnoprávní TV zcela určitě nepoběží, k prostým věřícím se dostane v omezené míře a u těch, kteří ve filmu vidí sprostý útok na církev a polskou identitu, může mít opačný efekt. [3 a 1/2] (21.05.2019)