Sedmá pečeť
Det sjunde inseglet
The Seventh Seal
The Seventh Seal
The Seventh Seal
The Seventh Seal
Réžia:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrajú:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytier Antonius Block sa vracia domov z krížovej výpravy, svoju zem však nachádza spustošenú morom. Smrť, ktorá ho navštívi, mu oznámi, že jeho dni sú zrátané, predtým ho však čaká ešte jedna šachová partia. (RTVS)
Recenzie (475)
Vskutku klasika a základ všeho pozdějšího. Již při prvních záběrech můžeme zjistit, kde brali inspiraci Monty Pythoni k svému putování krále Artuše za Svatým grálem. A Bergmannova Smrt nemůže nepřipomínat proslulého zeměplošského Smrtě. ()
Film, který nepochybně ovlivnil řadu následovníků při vytváření středověkého světa aspoň po formální stránce (u nás Vláčil, Vávra, možná i Tarkovskij…), se svou černobílou kamerou, drsností, bezútěšností. Někteří z nich (jako například Tarkovskij) v souladu se svým křesťanským světonázorem však nevidí ve středověku jen mor, bídu, beznaděj, pokrytectví, ale především naději – která je skutečně nejvnitřnější podstatou této víry. A to je důvod, proč Antoniu Blockovi ani jeho spolucestujícím příliš nerozumím – vždyť bez naděje se žít nedá! ()
Krajinou sa šíri mor, beznádej, strata ideálov a viery v boha. Všadeprítomné znaky smrti len prehlbujú už tak depresívnu atmosféru. Práve to je ten správny čas, aby si Antonius Block rozohral partičku šachu so Smrťou. Viac ako príbeh je dôležité posolstvo, to najvyššie, posolstvo Života a Smrti. Pri poslednom tanci zostáva len jedna otázka, čo bude potom. ()
Po druhém shlédnutí musím přikročit k absolutnímu hodnocení z původních 4 hvězd... Bergman mě přikoval k židli a nepustil až do konce filmu. Jo, a mám rád Blocka. ()
Tento snímek natočil před více než padesáti lety legendární švédský režisér Ingmar Bergman. Toto drama se zabývá dvěma velkými otázkami a to existencí Boha a všudypřítomnou smrtí. Vidíme zde prvky fantasy. Je tu výborná personifikace smrti, která nepůsobí nikterak infantilně jako v pohádkách typu Dařbuján a Pandrhola ani hrůzostrašně jako nějaký kostlivec. Holá hlava Bengt Ekerota přikrytá kápí vytváří dojem neúprosného smrťáka, jenž vykonává svou práci zodpovědně. Hodně postav zde přemítá o existenci Boha. Je zde hodně náboženských úvah i odkazů na Bibli. Například samotný název je ze Zjevení svatého Jana. To je právě citováno ve strhujícím závěru. Nápad s hrou šachů o život mi přišel velmi zajímavý. Rytíř Antonius Block se smrtí v této hře soupeří a podaří se mu si o nějaký čas prodloužit život. Vrací se z války zemí, níž zmítá mor. Tedy klasický středověký jev. Působil dojmem nebojácného hrdiny, jehož jen tak něco nerozhodí. Přesto v průběhu partie divák může pozorovat, jak se na něm podepisuje boj se smrtí. Dále je tu jakási kritika umělců ve formě ustrkování a zesměšňování kejklířů a divadelníků. Ti to měli ve středověku ještě těžší než dnes. Je to známá lidská nevděčnost napříč staletími, když vystupují na náměstích tak jim aplaudují a při setkání v krčmě jimi opovrhují. Přestože jsem absolvoval jeden semestr švédštiny, tak jsem ve filmu originálu moc nerozuměl. Herci mluvili hodně rychle. Přesto se mi zvukomalebnost tohoto jazyka líbila a k filmu s tématikou středověku se hodila. Jsem rád za černobílou formu snímku. Pomáhala lépe vytvořit ponurou atmosféru, kde na každém rohu číhá smrt. Při barevném provedení by to asi nebylo ono. Celkově film hodnotím jako hodně povedený. Dokázal vystihnout vše, co mi asociuje středověk. Tedy udatné rytíře, krásné dámy, mor, války, potulné kejklíře i duchovní stránku bytí, která tenkrát byly více promítána do každodenního života, kdy tu o Bohu postavy často hovoří. ()
Tenhle film jde úplně mimo mě. Možná někde ve skrytu duše chápu, co se na něm někomu může líbit, ale sám v něm sptařuji jen natáhlou změť scén, které nemají význam. Ani na mě nějak nezapůsobily po vizuální stránce. Snažil jsem se ve filmu něco vidět, ale nešlo to - i díky faktu, že mě po půl hodině začal ubíjet svou nudností, natažeností. Bergman není můj šálek kávy... ()
Ústřední dvojice je jako Don Quojite a Sancho Panza. Kontrast vysoké ale nerealistické duchovnosti a přízemní a realistické praktičnosti. Smrt prostě neoblafnete i když by jste hráli šachy jako Bobby Fischer. ()
Filmove veldielo majstra svôjho remesla I.Bergmana ponuka nevšedny filmovy zažitok ,ktory sa odohrava v temnom stredoveku v čase morovej epidemie a kryžiackych vyprav.Vo filme sa vela filozofuje o smrti,bohu a živote a jeho zmyslu.Siedma pečat obsahuje niekolko silnych scen,ktore si divak zapameta.Jeden z najlepšich historickych filmov vôbec,Bergmanovi sa velmi realisticky podarilo ukazat život v stredoveku. ()
Klasika, kterou jsem opomíjel a nakonec mě vůbec nezklamala, ba naopak. Zvláštní film (i na Bergmana), kterej má atmosféru, myšlenky a hlavně silné téma víry, které v sobě autor řeší. Rozhodně doporučuji. 9/10 ()
"No man can live faced with Death, knowing everything's nothingness." "Most people think neither of death nor nothingness." " But one day you stand at the edge of life and face darkness." K filmu som sa dostal vďaka zoznamu významných snímkov predstaviteľa hlavnej postavy, nedávno zosnulého Maxa von Sydow, čo je z ohľadom na námet filmu menšou iróniou osudu. Siedma pečať zo svojho bizarného kúzla ani po toľkých rokoch v zásade nič nestratila. Tematický film, ktorý vkladá divákovi do hlavy úvahy hlavnej postavy a núti ho nad nimi premýšľať, funguje výborne od začiatku až do konca. Mimo to má okrem hlavného antagonistu, ktorým samozrejme nie je nikto iný ako samotná zubatá, skvele napísanú a zahranú navyše aj postavu panoša Jönsa v podaní Gunnar Björnstranda, ktorý svojou elementárnejšou (no rovnako prínosnou) filozofiou tvorí skvelé doplnenie k hlavnej postave rytiera. K dokonalosti mi chýba trochu temnejší feeling z filmu, napriek zasadeniu do stredoveku so všetkými jeho neduhmi ako mor, fanatická viera a upaľovanie čarodejníc mi mráz prebehol po chrbte len párkrát pri filozofických myšlienkach hlavnej postavy, čo je tak trochu škoda. Každopádne nápaditá a nekonvečná filmarina... ()
Na mě příliš abstraktní, užvaněné, utahané a nudné ()
Mnohoznačný film a přesto jsem rozpolcený při hledání některých podobenství a alegorií. Každopádně velmi razantně vnímám jakési inferno na zemi. Také by se to dalo chápat jako zúčtování při kterém se odkrývají pravé charaktery. Pouť za smrtí mi připadala místy monotónní a plochá. Snímek však rozhodně v člověku vyvolává zamyšlení. ()
Moja prvá myšlienka po dopozeraní filmu bola "čo som to doprdele videl" a chvíľu mi trvalo, kým som film spracoval. Vnímal som ho ako oprávnenú kritiku podnikavej cirkvi profitujúcej z utrpenia iných; hľadanie zmyslu uprostred smrti a beznádeje a zbytočného dovolávania sa pomoci mlčiaceho boha vo vopred prehratom boji. ()
Hodně moc složitý film, který si i přesto, že jsem jej ne úplně pochopil, určitě ***** zaslouží. A vím jistě, že se podívám znova. ()
velice silny zazitek!! ne kazdy to asi "pobere" na tohle musi byt proste klid nalada ale hlavne vkus. ()
Mám své tempo, tudíž většina Bergmanových děl je mi prozatím neznáma. Ponurá atmosféra, která kolem jeho filmů panuje a je jím často přisuzována, možná působí coby odpuzovač. Možná plácam blbosti, neb mám jen prozatím chábé zkušenosti, ale dojem, který jsem z tohoto filmu nabyla, je nadmíru překvapující. Filosofické hloubání jde ruku v ruce lidskou hravostí a vtipem. Světe div se, já nebyla po Bergmanovi týden v depresi. 4 hvězdy a ždibec. ()
Příběh rytíře vracejícího se z křížové výpravy, který se snaží odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku: "Existuje bůh?" Jistotou pro něj je pouze Smrt, se kterou hraje šach, aby získal čas. Atmosféra tohoto filmu je téměř dokonalá! Země sužovaná morovou epidemií, zástupy křesťanů bičujicích sami sebe, údajná čarodějnice, vše vyvedeno tak dobře, že vás příběh vtáhne, donutí vás přemýšlet, občas nažene i trochu hrůzy... ()
Film je plny existencialnich otazek, ktere si ti premyslivejsi kladou porad dokola a na ktere ti moudrejsi uz davno nehledaji odpoved. Az si Sedmou pecet pustim priste, nezapomenu mit v ruce blok a tuzku, protoze kazda druha veta by mohla byt citatem. Podobne "veci" si uzivam u filozofickych romanu, u filmu jsem se s tak koncentrovanym hledanim absolutni pravdy jeste nesetkala... ()
Klasický snímek, považovaný za temný film, nicméně pro mne spíše film o hledání a naději. Ano, Smrt je neporazitelná a v partii, kterou začínáme hrát od narození, stejně jako Block od počátku filmu ji nikdy neoklameme, max. můžeme docílit odkladu konečného rozsudku. Ale závěrečná scéna s "tancem smrti" mě místo zděšení spíše naplnila klidem; většina postav musí jít za smrťákem, avšak rodina kejklíře (díky Blockově otálení) přečkala - partie lidstva ještě dohrána nebyla. A každá další generace má svůj tah... dle mých osobních pocitů bych řekl, že Bergmann naznačuje, že zvítězit může ten, který se nesnaží smrt ošálit, ale spíše hlavně prožívá vlastní bytí. Byl-li to autorův nevyřčený záměr ovšem netuším. Napětí filmu a na svou dobu pozoruhodný střih podtrhují dramatičnost jinak poměrně prostého příběhu. A příznačně "minimalistický soundtrack" potvrzuje Mozartův výrok, že "nejlepší hudební efekt je ticho". ()
Súvisiace novinky
Virová nákaza ve filmech
Momentální krizová situace reagující na probíhající šíření viru Covid-19 měla mimo jiné za následek i uzavření veškerých kinosálů, což pochopitelně vedlo k tomu, že distributoři začali rušit či… (viac)
Zemřel herec Max von Sydow
Ve věku 90 let zemřel legendární herec Max von Sydow. Sydow se narodil ve Švédsku, významnou část svého života však strávil ve Francii. Významně spolupracoval například s režisérem Ingmarem Bergmanem… (viac)
SCANDI – Severská filmová lekce
Česká a slovenská premiéra aktuálního vítěze festivalu v Benátkách, výtečného filmu Roye Anderssona Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě, zahájí historicky první ročník festivalu severských… (viac)
Film, kterým se jeden z největších a nejgeniálnějších Švédů, režisér a scénárista Ingmar Bergman, poprvé dotkl filmové dokonalosti. Sedmá pečeť je v podstatě esencí středověku, středověkým obrazem doby či filmem, který snad nejvěrněji dokázal zhmotnit středověké hodnoty, lidské touhy, vztah k Bohu a vůbec celé myšlení této temné a špinavé doby, která odhalovala ty nejspodnější lidské vlastnosti a motivace a kde skutečně reálně platilo ono sousloví o tom, že silnější pes má vždy výhodu. Když jsme u vztahu mezi člověkem a Bohem, rytíř Block (mimochodem ten je zde naprosto ukázkovým rytířem z hrdinských eposů - křesťan, věrný autoritám, statečný, bojující za hodnoty, které upřednostňuje před svým životem atd.) zde s Bohem / potažmo s nadpřirozenem komunikuje přes prostředníka, jak je ostatně v katolické církvi dodnes zvykem. V severní Evropě ostatně v období křížových válek, které se odehrávaly daleko daleko před pro severní Evropu tak důležitou a tvárnou reformací, žádná jiná forma křesťanství nebyla. No a východní / byzantská církev se zde po schizmatu v roce 1054 celkem pochopitelně také neuchytila. Jednak kvůli historicky vyznávaným hodnotám, tak ale i pro vzdálenost. Ale zpět ke katolickému přijímání a ke kontaktu věřícího s nadpřirozenou božskou entitou. V Sedmé pečeti je tím prostředníkem Smrt. Zdánlivě neomylná, důsledná a nekompromisní smrt, jíž je sice pochopitelné se bát, avšak dojde-li k prozření a smíření se s ní, lze ji přijmout i takovým způsobem, jakým je přijata na konci celého filmu. A když už mluvíme o filosofické rovině díla, které dává Bergman tentokrát daleko větší přednost před tou psychologickou, kterou také velice rád ve svých dílech řeší, tak se zde velice přesným a autentickým způsobem vyjadřuje k hlavní filosofické škole onoho období - scholastice. Modernější scholastika vychází z učení sv. Tomáše Akvinského, který ji však nijak extra neobohatil, spíše ji jen dal pevný řád, aby dokázala fungovat jako alespoň trochu ucelený směr. Na rozdíl od patristiky sv. Augustina, kdy byl Bůh neomylný, nedefinovatelný a absolutní, je scholastika otevřená diskusi, zkoumání a velmi lehké konfrontaci. Ne však tolik jako ještě daleko více pokročilejší baroko, které se vrací ke středověkým hodnotám a jeho učení, avšak v daleko modernější formě. Tento aspekt pak Bergman použil pro postavu dívky obcující s ďáblem, kterou vyslýchá hlavní postava při cestě za marným pochopením a vysvětlením, kterého se mu zoufale nedostává. Mezi vůbec nejdůležitější motivy neustálé přítomnosti Boha jako neviditelné postavy hrající v celém filmu velice významnou roli je pak černá smrt. Mor byl ve středověku největším důkazem existence božské síly, protože co jiného by dokázalo ve své největší síle vybít takřka polovinu obyvatelstva Evropy? I zde se mor plíží za sledovanými postavami a vždy si najde chvilku kdy se jim jako boží rámě zjeví a pohrozí svou nemilosrdností. Na toto všudy přítomně reagují boží služebníci v rolích nuzných seveřanů skoro až hysterickými projevy víry a odevzdanosti, kde nechybí trnové koruny, sebemrskačství nebo vláčení obřích křížů. Díky několika narážkám si odvodíme, že morovou ránu brali podobně jako v polovině 14. století v celé Evropě jako předzvěst Zjevení svatého Jana, událost jinak známou jako Apokalypsa či Soudný den nebo Poslední soud. Zkrátka, Ingmar Bergman natočil dokonalé středověké podobenství o lidské víře v Boha, o všemohoucí Smrti a to celé v kráse syrovosti středověké deurbanizované severní Evropy očima ctnostného rytíře, jenž se po desetiletém válčení ve Svaté zemi vrací do vlasti, kde však útěchu své duše nenajde. Úžasnou alegorií samou o sobě je pak ona celý film trvající šachová partie, která v sobě má vše o čem jsem se tak rozVláčně vyjadřoval. Nejlepší Bergman. () (menej) (viac)