Výnimoční

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)

Vidí? Takhle se dělá háelpéčko aka Hluboký Lidský Příběh. Už to letos nastínily solidní Neviditelné, ale Nakache a Toledano tomu dali hitové balení, které má potenciál fungovat i mimo Francii. Složité téma péče o děti s autismem podává dvojka hitmakerů s lehkostí, která ale není totožná s nějakou exploatací. Ten film má skvělé tempo, šibeniční humor, silnou ústřední dvojici a schopnost apelativní patos schovat pod realistický a civilní tón. Poselství je natolik závažné a téma natolik aktuální, že člověk odpustí i rozvleklou (ne)pointu. Už jsme skoro tam. Akorát, že tam ještě ani zdaleka nejsme. Jsem zdravě a necynicky dojat filmem, který odmítá věřit v to, že jsou věci dávno ztracené a prohrané bitvy nemá cenu bojovat do konce. (28.11.2019)

Na taký film sa ťažko pozerá, chápem, že ten autizmus to nie je prechádzka ružovou záhradou, ale pozerať sa na ujačené osoby v stave akoby epilepsie či posadnutia, to nie je ponuka pre mňa. Navyše zas to je mega politicky korektné, vo Francúzsku si nemôžu nič iné asi už ani dovoliť. Židia, černosi, moslimovia, bieli, šikomokí, no proste všetci tam sú a spoločne pomáhajú bez predsudkov. To je námet na rozprávku. (26.04.2020)

Jo, život s autistickými dětmi, potažmo dospělými, není žádná procházka růžovou zahradou...Navíc když vám státní úředníci neustále házejí klacky pod nohy, ale sami se nejsou schopni o tyto postižené postarat...Zajímavá sonda do jejich životů a životů jejich pomocníků...Myslím, že málokdo z nás se setkal s autistou a musí to být šílený nápor jak pro rodiny, tak pro lidí co se o ně starají...Výjimečný byl pro mě v tomto filmu Vincent Cassel, který tu podal civilní a naprosto uvěřitelný výkon...Mě se to líbilo a dalo mi to naději, že pořád ještě existují na světě lidi, kterým nezáleží jenom na penězích, ale i na druhých lidech...Za mě 85% (03.06.2020)

Hodnej Žid, praktikující muslim a  pomocná ruka pro rasově různorodé puberťáky nad propastí. Vše zasazeno do vydírajícího a odzbrojujícího téma autistů. Jasný odpad! Nebo ne?  Rozhodně kurva NE! Hysterický antiaktivismus, který se v jistém procentu lidí probudí vždy, když uvidí duhu, hodného černocha, altruistického muslima či něco podobného je naprosto stejně trapný jako extremismus na opačném pólu, kde je taťka Šmoula hnusný rasista a šovinista a Deset malých černoušků je názvem na indexu.  Jděte prosím už konečně, oba tábory, tam kam patříte. Tedy do prdele. Výjimeční je prostě výjimečným filmem o výjimečných lidech s výjimečným pohledem na svět. Se znalostí tématu neotřesitelných pět a navíc to bylo vtipné i příjemně dojemné. (25.10.2021)