Výnimoční

Výborný film, se silným a hlavně kvalitně natočeným příběhem. Žádný Rain Men, nebo jiné podobné snímky, jen každodenní mravenčí dřina s těmi, co se ne vlastní vinou dostali až na samotný okraj společnosti. Neradostné, ale hodně pravdivé s výbornými, přirozenými herci, kde nemá cenu vůbec nikoho nějak extra vyzdvihnout. A že je v žánru tohoto filmu komedie, na to ale vůbec neberte zřetel. Za to tvůrci tohoto výtečného dramatu rozhodně nemůžou. (12.04.2020)

Tak teraz som z toho blbec. To takto (ne)funguje/(ne)fungoval/(ne)bude fungovať systém starostlivosti o autistické a inak duševne postihnuté) deti (a dospelých) vo Francúzsku? Našťastie nemám páru ako to funguje u nás a v bývalom východnom bloku a asi po tom ani pátrať nebudem. Vincent Cassel sa mi v žiadnej jeho doterajšej úlohe nepáčil viac, v niektorých úlohách mi dokonca poriadne pil krv, ale tu je skutočne za hypersympaťáka, ktorému ale kuká z očí, že to myslí skutočne vážne. Čo znie v spojitosti s Casselovým kukučom ako oxymorón, ale je to tak. Film je trochu dejovo zmätočný, ale je pravdepodobné, že to bol aj tvorivý zámer, pretože život Malika a Bruna takým aj je. Záverečné zábery so skutočnými osobami sú tentokrát skutočne pôsobivé. (05.12.2019)

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)

Kdo by to byl řekl, že mě v adventní době zaskočí, uhrane a dojme skupinka francouzských Rain Manů? Ale bez legrace... tohle je neskutečně lidský film, který jsem doslova hltal z plátna a nepřestal ani na okamžik. S výborným Vincentem Casselem v hlavní roli mi připomněl klenoty jako Rain Man, Čas probuzení a svým původem i Nedotknutelné a rozhodně se nejedná o hyperbolická přirovnání. Francouzi zkrátka umí točit filmy o lidských příbězích a tenhle se mi obzvlášť zapíše do paměti. A když už si myslíte, že je všemu emočnímu cloumání konec, přijde ten zdaleka nejsilnější moment - závěrečné titulky. Za mě nejlepší film roku 2019. (03.12.2019)

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)