Výnimoční

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)

S "Nedotknutelnými" od stejných tvůrců má tento film několik styčných bodů - umné balancování mezi humornou a dramatickou složkou, inspirace skutečně žijícími postavami a hlavně společensky závažné téma života handicapovaných lidí, v tomto případě autistů. Hlavní hrdina Bruno (ztvárněný vynikajícím Vincentem Casselem) provozuje azyl pro děti a mladistvé, od kterých dala ruce pryč jejich rodina a se kterými si neví rady ani nemocnice a specializované ústavy. Bruno pro svoje "chráněnce" žije a pomáhá jim začlenit se do běžného života. Sám má tedy v příběhu nejvíce prostoru a film sleduje jak jeho marnou snahu o navázání partnerského vztahu, tak hlavně jeho boj se "zlými" úřady a hloubkovou kontrolou z ministerstva zdravotnictví. Bezmála dvouhodinová stopáž obsahuje ale i další minizápletky, které bohužel nejsou dotaženy do konce a zbytečně tak odvádějí pozornost od toho hlavního. Nedozvíme se například, kolik poboček Bruno vlastně vede, nebo odkud na jejich provoz bere peníze. I přes tyto drobné nedostatky se ale jedná o velmi kvalitní snímek. (17.12.2019)

Páčilo sa mi to viac ako vychvalovaná pecka od týchto tvorcov The Intouchables. Je to síce natočené podobne chladne dokumentárne so snahou nebyť prvoplánovo dojímavý. Ale vďaka oveľa silnejšej téme, ktorá pôsobí viac ako dokument ako filmový príbeh, k tomu ten prístup sedí. Proste sledujeme jak funguje organizácia starajúca sa o najťažšie prípady autistov, ktorá existuje v šedej zóne. Nemajú oficiálne povolenie, ale keďže nie je nikto iný, kto by sa o tieto prípady postaral, tak ju roky úrady tolerujú. Na základe niekoľkých mikropríbehov (starostlivý vedúci, ktorý zanedbáva svoje súkromie, mladík z ulice, ktorý začína pracovať s autistami, extrémne neprístupný autista, ktorý mláti hlavou o všetko možné alebo autista s nutkaním zatiahnuť vo vlaku ručnú brzdu) získame celkom dobrú predstavu jednak jak funguje táto organizácia, jak je systém slúžiaci na starostlivost o týchto ľudí nastavený až príliš zle a hlavne, že autista sa nerovná roztomilý geniálny Rain Man. Čiže film fungujúci hlavne ako poučná exkurzia do sveta, ktorý málokto z nás pozná. Štvrtú hviezdičku dávam jednak za tému a zároveň za záver v ktorom ten autista tú brzdu konečne nepotiahol. To ma jak rozosmialo, tak aj dojalo. Plus scéna v ktorej pozerá na brzdu jak vyhladovený pes na kosť je neskutočne roztomilá a pustil som si ju viackrát. 8/10. (26.04.2020)

Hodnej Žid, praktikující muslim a  pomocná ruka pro rasově různorodé puberťáky nad propastí. Vše zasazeno do vydírajícího a odzbrojujícího téma autistů. Jasný odpad! Nebo ne?  Rozhodně kurva NE! Hysterický antiaktivismus, který se v jistém procentu lidí probudí vždy, když uvidí duhu, hodného černocha, altruistického muslima či něco podobného je naprosto stejně trapný jako extremismus na opačném pólu, kde je taťka Šmoula hnusný rasista a šovinista a Deset malých černoušků je názvem na indexu.  Jděte prosím už konečně, oba tábory, tam kam patříte. Tedy do prdele. Výjimeční je prostě výjimečným filmem o výjimečných lidech s výjimečným pohledem na svět. Se znalostí tématu neotřesitelných pět a navíc to bylo vtipné i příjemně dojemné. (25.10.2021)

Je strašně sympatické, že Hors normes nejdou milionkrát vyšlapanou cestičkou a snaží se o osobitý přístup. Prim tu tak nehraje ani citové vydírání skrze srdceryvné osudy postav a jejich okolí, ale ani hurónské scény plné "legrandy", které se snaží ukázat, že jsme všichni stejní a humor vládne světu. Vypravěčská struktura je překvapivě nedivácká a točí se v úmorné a jen pomalu se vyvíjející smyčce, která nakonec dospěje k z tempa vybočujícímu a trochu lacinému finále. Je však třeba uznat, že tohle pomalé schéma je v případě podobného tématu logicky vybrané a odpovídá prožívání postav. Zajímavý je krátký vhled do židovské religiozity a zejména zvláštnosti jménem šiduch. (02.05.2020)