Výnimoční

Už při sledování snímku mě napadalo, jak by se s námětem vyrovnala hollywoodská studia. Do hlavní role by angažovali Toma Hankse, slzopudný scénář by byl postavený na nejpodpásovějším citovém vydírání a zbavený vší nepříjemné kontroverze, aby snímek končil patetickým happyendem. Celé by se to pochopitelně motalo kolem neživotných vztahových konstruktů. Nakache a Toledano na to jdou naštěstí jinak a jejich přístup se dá považovat za protipól francouzského hitu Nedotknutelní. V prvním případě volili ryzí komedii, tentokrát nabízí civilnost podepřenou lehce úsměvnými momenty. V Nedotknutelných použili motiv sociální pohádky, tentokrát se jejich scénář opírá o důvěrnou znalost prostředí a problematiky autismu. Film nepředstírá nemožné, netvrdí, že existují pozitivní řešení tam, kde pomůže jen stresující nevděčná práce a asistenti se potýkají s nekončícími riziky soužití se svými svěřenci. Snímek se snaží vyjádřit uznání těm, co službu pacientům poskytují, a je v tom přesvědčivý. Zatímco Nedotknutelní byli silní příběhem, u Výjimečných hrají prim postavy a komunita. Výjimeční nepředstavují aktivistický film v tradičním smyslu slova, tedy snímek, který čeří vody s úmyslem za něco bojovat a něco prosadit. Je ale v tom nejlepším smyslu slova angažovaný s cílem ukázat výsek společnosti a problémy, které se nám moc nechce vidět a kterými se nechceme zabývat. Výborný casting v čele s Vincentem Casselem kvality filmu podtrhuje. Celkový dojem: 90 %. (28.11.2019)

Tento žánr s oblibou vyhledávám a též empaticky souzním s lidmi, kteří trpí nějakou nemocí, hned několik filmů mám mezi svými oblíbenými na profilu, ovšem dnes musím konstatovat, že Výjimeční nejsou ničím výjimeční a síla lidskosti mě tedy v tomto případě nechala poněkud lhostejným. Může za to absence jakkoli zajímavého příběhu, v druhé řadě je to přeci jen příliš sluníčkový film, jehož absence slz v mých očích potápí film do hlubiny průměru... 60 % (09.05.2020)

původně jsem očekával "něco jako" Nedotknutelné - tedy film,kde je i přes v jádru vážné téma poměrně dost humoru.No a spletl jsem se.Ne snad,že by zde nebylo několik úsměvných scén,ale jinak jsou Vyjímeční regulérně vážný film o hodně vážných věcech,který popisuje trable těch co jsou schopni obětovat vše (primárně sami sebe) pro pomoc těm,kteří si sami pomoci nedokážou a zároveň je jasnou kritikou systému,který velmi pravděpodobně takhle nefunguje jen ve Francii.A ono to ani není tak o tom,že by v tom systému byla díra,protože systém má pro podobné případy řešení v podobě ústavů a cokoliv co jen trochu vybočuje se hned dostává pod drobnohled úředníků.Přitom něco podobného,tak jak to zde dělají hlavní hrdinové (a že jimi opravdu jsou) se nedá dělat s vidinou výdělku atd.Nicméně když se vrátím zpět k filmu jako takovému,tak ač sem nedostal další Nedotknutelné,dostal jsem dost možná ještě o něco víc a jakkoliv byl rozjezd trochu slabší,postupem času se mi dostal tenhle Nakacheho kousek (opět) pod kůži a konec mě rozebral úplně.Kéž by takhle vypadal každy silný lidský film podle skutečnosti.Silný,hodně emoční,dojímavý a uvěřitelný,bez nějakého zbytečného patosu a omáčky okolo.Teď už jen doufat,že si amicí nebudou chtít natočit další paskvilní remake...90% (25.04.2020)

Tak teraz som z toho blbec. To takto (ne)funguje/(ne)fungoval/(ne)bude fungovať systém starostlivosti o autistické a inak duševne postihnuté) deti (a dospelých) vo Francúzsku? Našťastie nemám páru ako to funguje u nás a v bývalom východnom bloku a asi po tom ani pátrať nebudem. Vincent Cassel sa mi v žiadnej jeho doterajšej úlohe nepáčil viac, v niektorých úlohách mi dokonca poriadne pil krv, ale tu je skutočne za hypersympaťáka, ktorému ale kuká z očí, že to myslí skutočne vážne. Čo znie v spojitosti s Casselovým kukučom ako oxymorón, ale je to tak. Film je trochu dejovo zmätočný, ale je pravdepodobné, že to bol aj tvorivý zámer, pretože život Malika a Bruna takým aj je. Záverečné zábery so skutočnými osobami sú tentokrát skutočne pôsobivé. (05.12.2019)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)