Môj nepriateľ

Jeden z fimov, ktorý vydláždil Petersenovi cestu do Hollywoodu. Možno si Petersen už vtedy uvedomil, že nemá cenu film prepchať zábermi na techniku, počítače a vesmírne lode, pretože by film veľmi rýchlo zostarol a z dnešného pohľadu by skôr vyvolával úsmev. Sústredil sa na príbeh, dialógy a dvojicu hlavných hrdinov, ktorí mimo iného riešia hlavne svoje prežitie. Aj keď "drak" vyzerá trochu lacno, nevadí to a príbeh má stále čo povedať. 70% (10.07.2011)

Strhující drama o vzniku přátelství mezi zastupiteli dvou znepřátelených ras. Jen ten akční konec si mohl Petersen odpustit. V podstatě to je filozofická konverzačka o ryze (mezi)lidských problémech, kde je akce druhořadá. Lokace na opuštěné planetě a konfrontace s mimozemšťanem slouží jen ke zvýraznění odlišnosti dvou bytostí. A ono to tak opravdu skvěle funguje. Dialogy jsou inteligentní a povahy i vývoj postav uvěřitelné. Škoda, že se už dnes takovéhle komorní filmy prakticky netočí. (06.04.2008)

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Jo, buddy movie jde podat všelijak, i takhle. Původně jsem tomu filmu moc nevěřil, ale to trvalo tak 5 minut a začalo se mi to líbit. Ta planeta, kde Willis ztroskotal, byl dost zajímavá, včetně všech těch potvor, které tam byly, ta rasa draků je tu zajímavě popsaná a promyšlená a to putování pustinou mě bavilo. Bohužel od toho porodu šel můj zájem dolů a už to nic nezachránilo, protože do té doby to nevypadalo tak klasicky a hollywoodsky, ale prostě to k tomu nakonec spadlo, což je škoda. Kdyby to celé zůstalo u putování těch dvou, byl bych spokojenější mnohem víc, ale líbilo se mi to i tak, jen od toho porodu to podle mě prostě spadlo do už okoukaného. 4* (28.04.2019)

Největší přátelství se občas zrodí z nenávisti.. Petersenova nostalgická sci-fi vzpomínka plná lidskosti a s postupně měnící se kategorizací dobra a zla jako v pohádkách. Originální řeč Draků bych přirovnal k velštině a to přímo slovy Lorda Černá Zmije: „Potřebuješ tak půl pinty hlenu v hrdle jen na to, abys vyslovil místní jména. Ve Walesu se nikdy neptej, jak se někam dostaneš - jinak si týden dva budeš vymývat chrchle z vlasů..“ (09.11.2010)