Vlak

Frankenheimer měl zatraceně velký koule. Zdvojnásobení rozpočtu, žádné triky a klíčová eye candy scéna na jeden jediný pokus. Atraktivní motiv záchrany francouzského národního dědictví není ani zbytečně vystaven do popředí, ani natolik upozaděn, abyste na něj v půlce filmu pod smrští explozí a nadupaných honiček zapomněli. Škoda, že pro dnešního diváka ty odbojářské eskapády se záměnou lokalit a uvědomělá kurátorka se zálibou ve zbytečném, čti pochopitelném, moralizování znamenají spíše přibrzdění dobře namazaného stroje, než emoční uspokojení ze spolupráce a prohlednutí francouzských hrdinů. Ubíhající minuty konce okupace, černý kafe, cigára, kolomaz a uvědomělý pohled Burta Lancastera. Škoda té závěrečné konfrontace hodnot umění x lidský život, u které se tlačí na pilu více, než by bylo zdrávo. (16.02.2009)

"Normální cesta je past, do níž se chytají důstojníci s nedostatkem iniciativy." Plukovník von Waldheim však rozhodně nedostatkem iniciativy netrpěl a při "strategickém ústupu" se rozhodl přemístit malby mistrů štětce z Francie do německého bezpečí. Je někdo proti? Samozřejmě, že ano. Jsou tu výhybkáři, výpravčí, strojvůdci a posunovači, díky kterým se nacistický milovník umění pořádně nadře. Mně se to tedy dost líbilo, i když jsem kulturní barbar a kvůli žádné malbě, soše ani graffiti bych neriskoval svůj úžasný život. (29.11.2016)

Až do včerajšej premiéry na ČT1 som o tomto filme nepočul, ale ako milovník drám a vojnových filmov som si to nechcel nechať ujsť.Urobil som dobre, pretože napriek čierobielej farbe a roku vzniku 1964 máme do činenia s naozaj vydareným kúskom. Snaha nemeckého plukovníka dostať za každú cenu ukradnuté obrazy do Berlína, nepozná prekážky a nechce to pochopiť ani po jasnej porážke. Záverečných 30 minút je asi najvydarenejších, režisér má všetko pod kontrolou a zaujme pár vychytených záberov. Hudba od M. Jarreho je dosť nevýrazná, ale v dramatickom príbehu by bol melodický motív skôr na škodu. Neviem nakoľko mal v tomto prsty A . Penn, ale nejako som tam jeho štýl a prítomnosť cítil. 80%. (27.04.2010)

Strhující - to je to slovo, které Vlak vystihuje nejlépe. Frankenheimerova vyšperkovaná akční jízda na 64 let starý film vůbec nevypadá a v dnešní době digiefektů a roztřesených kamer se nemusí stydět absolutně za nic. Nevěříte? Až uvidíte "závod" lokomotivy se spitfirem, jednu dokonalou havárii nebo mrazivé finále "Potřebuji vaše náklaďáky", změníte názor. Skvělé atmosféře pomáhají drsňácký ajznboňák Lancaster, plukovník-milovník umění Scofield, černobílý obraz, Jarreho hudba, mnohdy nápadité pozice kamer... Zkrátka všechno. Mám rád vláčky, mám rád ty chlapácké filmy z druhé světové a jejich málomluvné hrdiny, mám rád, když Němci přemýšlejí, jsou třeba i sympatičtí a nevypadají jen jako stupidní klobásožrouti, které převeze i pětiletý kluk... Takže pět.__P.S. Povedený dabing - Meduna, Šťastný, Beneš, Plachý... atd. (10.10.2010)

Přes dvě hodiny je příliš. I hodina a půl by bylo až až. Tady byla dobrá (byť mohla být i lepší) část s vlakem, poslední partyzánská cca. půlhodinka už byla poněkud přitažená za vlasy, taková nastavovaná kaše. navíc popisek s ježděním dokolečka je zase zavádějící. ~~~ Navíc, podle mě, nemělo absolutně žádný smysl umírat kvůli několika zapatlaným plátnům. Pro mě za mě s těmi obrazy mohli germáni odjet třeba do Paďous. (03.07.2011)