Stvorení pre lásku

Kultivovaný Wong rozprávajúci tichý milostný príbeh situovaný do 60-tych rokov, plný izolácie a komunikačnej bariéry s obdivuhodným citom a jeho špecifickým zmyslom pre vizuálne spracovanie. Oproti predchádzajúcim snímkam (Chungking express, Fallen Angels,...) sa v In the mood of love presúva z oblasti psychedélie do impresívnych odtieňov, uzatvára sa do introvertnej komornosti, znižuje tempo a pôsobí v skratke viacej distingvovane, s veľmi poetickým obrazom lásky. Komunikácia s divákom ostáva viacej odmeraná, posilňuje vytváranie dojmu izolácie, ktorý podfarbuje celú snímku, nevyskytujú sa tu monológy, osobné výpovede, postáv smerované priamo k divákovi, kamera sa zakrýva a pomaly prechádza spoza mreží, okien, záclona a rôznych clôn, Wongova štylistika nepôsobí tak expresívne, krikľavo ako v predchádzajúcich dielach, zbavuje sa neónu a jázd labyrintom nočného mesta v ktorom sa náhodne prepletajú osudy postáv, In the mood of love sa chová dospelejšie a koncentrovanejšie. Disponuje veľkým citovým potenciálom dávkovaným striedmo po perfektne odmeraných dávkach, symbiotizujúcich s obrazovou čistotou. Jednotlivé zložky filmu sa vzájomne do detailu dopĺňajú a pomáhajú si vo vzájomnej sugestívnosti, ktorej výsledkom je nádherne koncentrovaný celok, puntičkársky kolorit, kde má každý jeden odtieň svoje pevné, hierarchicky dané miesto, nenápadný a v konečnom dôsledku o to pôsobivejší. Problém komunikácie a oddelenia je vykresľovaný krasopisnou podpovrchovou drobnokresbou, celok pôsobí subtílne a nenápadne, funguje ako perfekcionistický hĺbkový náhľad (nechcem použiť priamy termín „pohľad“) do problematických medziľudských vzťahov s impresionistickým citom a trpezlivosťou. (07.07.2013)

Šedesátá léta a dvojice hongkongských obyvatel, která se musí rozhodnout, zda je pro ně přednější vzájemná náklonost nebo morálka. Do jisté míry vlastně strašně chladná a odtažitá romance, zároveň ale vlastně strašně silná a procítěná záležitost, která se dočkala širokého světového uznání a dodnes je brána jako jeden z vrcholů Hong Kongské filmové tvorby. Tak by se v kostce dal shrnout snímek Stvořeni pro lásku, který Čínský filmař Kar-wai Wong (Stvořeni pro lásku jsou součástí jeho tetralogie, která čítá též snímky Days of Being Wild, 2046 a plánované Blossoms) natočil vizuálně podmanivou romanci, kde je každý jednotlivý záběr trojice kameramanů (Christopher Doyle, Pung-Leung Kwan, Mark Lee) jednoduše pastvou pro oči. Společně s kameramany si Wong pohlídal vizuální estetiku, která krásu prostředí impozantně prodává divákovi. Vynikající herecká dvojice Tony Leung/Maggie Cheung předvádí naprosto uvěřitelně procítěnou romanci, která se navíc obejde bez přehnaných momentů a Wong za psacím stolem k lásce přistupuje tak trochu jinak. Spíše než na vrcholovou vášní a totální emocionální procítěností Wong vzájemný milostný zájem hlavní dvojice především znázorňuje skrze poetické momenty. A právě zde tkví jistá forma vady na kráse. Stvořeni pro lásku není klasickou romancí, bohužel ale není Wongův scénář zdaleka tak dokonalý. Naopak většina scén se očividně o něco snaží, ovšem velmi smutně se míjí účinkem. Celkově se Wongovi ani nepodaří prodat naprosté zoufalství, které dva hlavní hrdiny skrze morální dilema sužuje a celkově mě po velmi slibném rozjezdu Stvořeni pro lásku zklamalo v tom, jak je to celé vlastně tak trochu prosté. Ale pořád je se tu romantickou stránku daří prodat tak trochu nezvyklým způsobem a Wongův záměr se rozhodně zcela nemíjí účinkem. Soundtrack dvojice Shigeru Umebayashi/Michael Galasso svojí lahodnou zvukovou stránkou a skvělou sázkou na klasické nástroje naprosto sedí k vizuální estetice filmu a i k celému příběhu. Ta hudba je jednoduše nádherná. Do toho to celé Wong režíruje očividně silným uchopením, kterým naprosto vyčnívají jeho tvůrčí záměry. Skutečně tak jen zamrzí, že scénář postrádá něco navíc a závěr je už tak trochu zbytečný a snaží se to už tak velice očividné prodat ještě očividnějším způsobem, že je to skutečně tak trochu na pováženou. Ale jinak si vlastně skutečně nejde na moc stěžovat. Wongovo Stvořeni pro lásku je vrcholným vizuálním zážitkem, který většinu času i zdatně prodává stránku obsahovou. Časem jde sice tento faktor čím dál tím více do úskalí a ve finále tak divákovi nezbývá skutečně než jiného než se pořád kochat neskutečně nádhernými záběry, přesto je ale tenhle netradiční romantický film určitě v mnoha ohledech bravurní...... (09.02.2021)

Scénář: Kar Wai Wong .. Umělec Kar-wai Wong za použití úžasné stylizace, úchvatné kamery, překrásné hudby a snové atmosféry stvořil příjemný křehký příběh lásky. Poetické v každičkém, velmi propracovaném záběru. Dějový obsah je sice prostší, ale zde to není vůbec na škodu. 75%. (20.01.2006)

Wong Kar-wai ve vrcholné formě. Chápu, že na někoho může ta ryzí artovost (jako např. všechny ty zpomalené záběry cigaretového kouře nebo kráčejících postav na pozadí oprýskaných omítek, podbarvené stále stejnou melodií) působit poněkud afektovaně, případně že ten film může někoho nudit, ale osobně mám tenhle typ filmů, kde vítězí forma nad obsahem, hodně v oblibě. A zrovna formální stránka je zde dovedena téměř k dokonalosti - hlavní role jsou obsazeny velmi "fotogenickými" herci (zmínit je nutno i fantastické kostýmy, především v případě šatů Maggie Cheung, které jsou skutečně překrásné), s dialogy se zde nakládá velmi úsporně a všechny postavy se chovají neobyčejně kultivovaně a zdvořile (s výjimkou buranského kolegy z práce), každý záběr je nápaditý, krásný a velmi pečlivě komponován, herci jsou většinou snímáni v detailu či polodetailu (přičemž postavy manželských protějšků Chow a Li-zhen zde překvapivě nemají nikdy zabranou tvář), celé je to velmi efektně sestříháno, a skoro celou dobu k tomu hraje absolutně bezchybný soundtrack - hudební stránka zde dokonale doplňuje tu obrazovou a tvoří nerozlučný celek. Když ale přijde řeč na to, oč v tom filmu skutečně jde, nastává trochu problém. Ten film nevypráví žádný originální příběh, který by člověka vtáhnul do sebe, je to spíše o subtilních náznacích, pocitech, atmosféře, a pokud se člověk na tempo toho filmu a jeho specifickou poetiku nenaladí, tak se tam může vkrádat jistá nuda. Navíc od 75. minuty, kdy se děj přesune do Singapuru a na další místa, jsem se v tom bohužel už poněkud ztratil (a třeba tu vsuvku s De Gaullem jsem asi vůbec nepochopil), a když tam v závěru naskočí následující text - Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné. - nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to zoufale banální, ale možná také křehce krásné, a záleží čistě na individuálním diváckém naladění, ke které interpretaci se člověk přikloní - na třetí zhlédnutí se spíše začínám klonit k té první variantě. (18.09.2011)

První sem viděl Wongův film 2046, kterej je v podstatě pokračováním In the mood for love a myslim, že to nebylo úplně dobře, jelikož i když to nenavazuje nějak razantně, tak vývoj postavy Tonyho Leunga tady přímo navazuje nebo lépe řečeno se z něho dá pochopit styl chování Tonyho Leunga v 2046 nebo aspoň mi to tak přišlo a tak nějak sem díky tomuhle filmu líp pochopil i celej film 2046, krom toho je tu víc věcí, který jsou v pokračování dál rozvíjený, jedná se hlavně o myšlenky. Nicméně co se týká samotnýho filmu, tak je opět hodně poeticky natočenej, kamera opět nádherná, muzika nevtíravá, ale dobová a pro atmosféru perfektní a oproti 2046 se nejedná o tolik zmatenej kousek, příběh si plyne svým pomalým tempem a i tak dokáže zaujmout (10.12.2008)