Straw Dogs

Vystřízlivění z květinových let, vysvobození z civilizačních „neduhů“ a zároveň velmi pesimistická ukázka neměné pudovosti a zvířat v nás. Volný sex se transformuje do naoko vynuceného styku a ženy jsou opět podávány jako provokující věci, které je třeba držet na uzdě. Zbytečně úmorná první polovina vykresluje více než by bylo potřeba a výtečně gradující závěr se zase tváří jako úplně jiný film. Zajímavá proměna jež dokáže upoutat, ale vzhledem k VELKÉ rozdílnosti plně neuspokojí. Řečem o extrémním a do mozku se zarývajícím násilí opravdu nevěřte. (03.09.2005)

Zase jeden film, od něhož jsem očekávala něco jiného. Dustin je se svým mladistvým vzezřením a krásnými, černými vlasy okouzlující, ale v jeho výkonu mi nějak chyběl ten jeho herecký temperament. Byl skvělý, to ano, ale něco mi v jeho výkonu v tomto filmu scházelo. Možná to bylo postavou, možná tím, jak byl snímek pojat. Jakoby ho něco brzdilo, těžko to správně formulovat. Susan George se zase správně hodí do role naivní, provokativní ženušky. A David Warner se svým kamenným výrazem zase skvěle ztvárnil Henryho Nilese, kvůli němuž se vlastně udál klíčový dějový zvrat. Tím se dostávám k zásadnímu bodu. Myslela jsem, že manželé budou muset čelit surovým útokům místních výtržníků, kteří se jim začnou dobývat do obydlí, aby na nich spáchali kruté činy. Okolnosti se mají tak, že jim v podstatě nechtěli ublížit, pouze chtěli dostat Henryho Nilese, který se v jejich domě ukrýval. A byli ochotni pro to udělat cokoliv. Jenže Dustin jim ho nechtěl vydat, protože si byl vědom toho, jak krutě by s ním naložili. A to si podle něj nezasloužil. A tak ho i nadále ukrýval, i za cenu zuřivých bojů, obětí i proměny vlastní osobnosti. Strašáci jsou skvěle natočený film, jen jsem o něm měla trochu jiné představy. (07.09.2012)

Od Peckinpaha jsem viděl zatim Útěk, Konvoj a Železný kříž a ani jeden z těch filmů mě zrovna dvakrát nenadchnul. A Strašáci nebudou výjimkou. Tohle teda hodně dlouho vypadalo nadějně, mělo to atmosféru, která houstla a bylo prostě jasný, že se "něco" stane. Jenže to, co se stalo, byl totální úlet, kterej nemůžu brát vážně ani po lobotomii. V závěru prostě Peckinpah začal řádit. Banda vidláků se začne dobývat do baráku, ve kterym Dustin Hoffman ukrývá místního blázna, ale nechce ho vidlákům vydat. Dustin Hoffman se ovšem najednou přepne do nějakýho survival módu a začne ty vidláky postupně likvidovat. Problém je v tom, že místo toho, aby v tuto chvíli ten film nějakym způsobem vygradoval, tak se z toho stává nechtěná komedie. Vidláci jsou totiž naprosto retardovaný a jejich útok spočívá v tom, že dovnitř do baráku hážou rozbitejma oknama krysy a do toho se ještě začnou projíždět kolem baráku na šlapacích tříkolkách. To už jsem se fakt musel smát. Jsou tam teda i nějaký lepší okamžiky, když třeba Dustin Hoffman chrstne těm vidlákům vařící olej do xichtu nebo na ně nastraží past na medvědy. Jinak celý tohle dobývání do baráku navíc nese typickej Peckinpahův rukopis - zmatený a nepřehledný scény a k tomu hromada zpomalenejch záběrů. Jinak Susan Gorge mi připadá jako hodně špatná herečka. Akorát pro ty oči, to by jeden vraždil... 60% (29.07.2018)

Viděl jsem ten film někdy ve svých čtrnácti, tedy v roce 1982 (ne-li ještě o něco dříve), v pořadu Noční kino na polské TV. A byl jsem z něj hodně unešený. Kdybyste to viděli coby školáci v socialistickém Československu na počátku 80. let, byli byste unešeni (otřeseni, rozhozeni, zmateni - doplňte, co je libo) jistě také. Položil jsem si tehdy otázku: Viděl jsem snad v životě film, který by byl lepší (nebo chcete-li, intenzivnější)? A popravdě jsem si odpověděl, že ne. Dnes už je to asi nepřenosná zkušenost, i když myslím, že i v rámci dnešního subžánru home invasion, jde pořád o pěkný nářez. Sam Peckinpah jednoduše zase jednou přišel s pořádným šokem, a o pár let předstihl jiné odvážné šokery své doby (např. J. Boormana a jeho Deliverance, Friedkinova Exorcistu nebo T. Hoopera a Texaský masakr motorovou pilou). Přitom navázal na tak intenzivní pecky konce 60. let, jakými byla jeho vlastní Divoká banda, Pennovi Bonnie a Clyde nebo Hopperův Easy Rider. Všechny zmíněné filmy jsou klasiky, převratná díla, učebnice, které se neznámkují. A když, tak jedinou možnou známkou. (20.03.2018)

Strašáci servírují studie násilí, proměny lidských povah nebo vrstvy strachu, ale v tak mdlé podobě, že ani tradičně precizní Dustin Hoffman nic nezachrání. Když chci vidět přechod hrdiny z nekňuby na chladný obranný stroj, tak čekám víc než bezradného chlapíka, který najednou přimhouří oči a začne konat. To pro mě není uvěřitelně budovaný zvrat, ale deus ex machina ve prospěch Peckinpaha, který se tak může vyžít v krvi, akci a střihu. (06.07.2007)