Pat Garrett & Billy the Kid

Film si u mě vysloužil absolutní hodnocení mimo jiné tím, že jsem ho díky Bohu a díky plzeňskému Filmovému klubu viděl v kině! Peckinpahův opus o dvou chlapech, kteří jsou prostě takoví, jací jsou, a nikdo s tím nic neudělá, je westernový skvost. Dylanův soundtrack miluji (a nemyslím tím ohranou Knockin´on heavens door). (16.10.2007)

Drsný western mapuje konec jedné legendy, jednoho přátelství a zároveň i celé jedné éry. Doba se tenkrát opravdu měnila, oba hlavní hrdinové si to uvědomovali a proti sobě je postavil pouze fakt, že jeden z nich změny přijal a druhý odmítal na svém životním stylu cokoliv měnit. Peckinpah nenadržuje žádnému z nich. Obě postavy jsou naprosto rovnocenné a v mnoha ohledech podobné. Výborné, téměř geniální (90%). (14.04.2007)

Zvláštní, tak nějak smutně a drsně působící western. Rozhodně postrádá romantické rysy většiny westernů, ve kterých se to jenom hemží hrdinnými indiánskými bojovníky a pláněmi plných bizonů. Nenajdete tu klasického klaďase a záporáka, nic tu není černobílé. Zároveň se tu ale nešetří mrtolami, což je typické pro filmy Sama Peckinpaha. Ten se nikdy nebál zatlačit na pilu a v jeho filmech se zabíjí ostošest (viz. Divoká banda). Smutnou náladu dotváří i hudba Boba Dylana, který si zahrál i jednu z hlavních rolí. (04.01.2003)

Môj jednoznačne najslabší Sam Peckinpah a vôbec dokonca pochybujem, že by natočil ešte niečo horšie. A to pritom mám J. Coburna ako herca veľmi rád. Príbeh je totálne šedivý, nudný a banálny - postavy sa tam len tak motajú, jazdia na koňoch a pofľakujú bez nejakého zjavného zmyslu, prípadne len s jediným cieľom a to odstreliť Billa Kida. Žiadne napätie, žiadna zaujímavá akcia, žiadna dráma, žiadna zaujímavá zápletka, žiadny vzťah k postavám, žiadne emócie... Jediné čo sa snímku nedá uprieť je akýsi opar ľahkej melancholickej atmosféry, ktorý má na svedomí predovšetkým geniálny soundtrack. Bez toho by išlo o odpadovú záležitosť. Podpriemer. 40/100 (27.09.2017)

Tenhle western má neskutečnou atmosféru toho, že musí přijít pád. Někoho. Na začátku víme, kdo umírá, ale jelikož se vracíme v retrospektivě, uvědomujeme si, že to, co jsme viděli na začátku, má hlubší smysl, než jsme si původně mysleli. Destrukce člověka je tady celkem realistická, ale přitom závěr není tak krvavý, ale spíše emocionální. A k tomu Dylanova nádherná hudba a také jeho herecké schopnosti. (29.09.2015)