Železný kríž

Tento film som si uložil do hlavy ako "americký guláš". Americký preto, že americký pohľad na vojnové udalosti na východnom fronte je poriadne vzdialený nielen od európskeho pohľadu, ale aj od skutočnosti. Trochu som trpel pri tých deklamáciách, chlapáckych gestách, okázalosti a pátose. Ale pri akčných scénach som sa zasa rýchlo zotavil. A za guláš ho považujem pre zmiešanie najrôznejších motívov, takže konzument na výsledku ťažko odhadne, čo bolo pôvodným zámerom kuchára Peckinpaha. Aj keď tým výsledkom je pozerateľný, ľahko nadpriemerný film. (25.06.2010)

Docela zajímavý pohled na východní frontu z německé strany. Ne moc často člověk ve filmu vidí tento pohled na válku. Akce je tam dost dobrá. Z filmu jde cítit bezmoc a zoufalost německých vojáků, kteří až na výjimky na žádnou Říši nevěří a jde jim jen o to zachránit si svůj vlastní krk. Vše se změní nástupem aristokratického kapitána, který je pro získání ono Železného kříže ochoten udělat téměř cokoliv. Možná bych filmu vytkl trochu pomalejší tempo. "Jak se přebíjí?" (05.04.2019)

Až na to, že Steiner je protoRambo, tak film je vcelu realistickým přiblížením válečného dění okolo jedné čety na Ruské frontě a do nitra této čety, přičemž se jedná o Německou stranu, tedy film se snaží ukázat trápení i na straně Těch, co to zlo způsobují ( trochu klasika Remarque - válka je mašinerie, vojáci s ní nesouhlasí, aneb jak přijít o iluze během dvou hodinách na frontě); fanouškům válečných dramat film doporučuji, zbytek by to mohl ve zdraví přežít a nenudit se... (26.05.2010)

"Viete ako nenávidím všetkých dôstojníkov,,,?" Tento vojnový film má svoju kvalitu i dnes po toľkých rokoch. Videl som to už asi 4-5 krát, ale až teraz v originálnom znení. Sam Peckinpah sa netradične rozhodol vyrozprávať príbeh z pohľadu nemeckých vojakov, čo v tej dobe nebolo zďaleka bežným javom. Vojakov znechutených, ktorým je osud Hitlera a jemu podobných dávno u prdele. Bojujú jeden za druhého, kámoš za kámoša, nie za veľké nemecké víťazstvo. Packinpah vedel robiť filmy a vedľa výborného hlavného motívu- smiešnej honbe dôstojníka za Železným krížom , tu máme sympatickú partiu nemeckých vojakov na čele s desiatnikom Steinerom v podaní J. Coburna. Jediné, čo môžem filmu vytknúť je, že v nemci nehovoria nemecky a pomerne mnoho spomalených záberov, ktoré už dnes akosi vyšli z módy. Rád by som to videl bez nich.  80%. (31.12.2015)

Jako dobrodružný film funguje Železný kříž vcelku dobře, když James Coburn disponuje velkou dávkou osobního charisma, německá uniforma mu sekne a ve své jednotce má řadu dalších zajímavých charakterů, jejichž osudy divák sleduje s napětím. Zajímavé je i zasazení příběhu na východní frontu v době, kdy americká historiografie v duchu studené války sovětský přínos k porážce Osy bagatelizovala a v médiích nebo uměleckém prostředí se bývalý válečný spojenec připomínal jen ryze okrajově. Jako protiválečný snímek už Peckinpahův projekt nepůsobí tak jednoznačně, na to je jeho hlavní hrdina příliš komplikovaně napsaný a jeho chování je v nejednom případě v příkrém rozporu s jeho výroky. Bez války by tenhle protřelý válečník byl vlastně ničím, a tak je jeho protiválečná rétorika pokrytecká. Navíc umělecké prostředky, kterými chce režisér podpořit svou vizi, jako jsou krátkodobé flashbacky nebo halucinogenní scény, mě spíš vadily. No a konečně jako film zasazený do konkrétního prostředí a snažící se tvářit realisticky pak Železný kříž selhává úplně. Je to typický scénáristický konstrukt člověka, který píše z pracovny vzdálené země a o desítky let později, aniž by byl schopen se vcítit do poměrů a myšlení svých hrdinů. Film obsahuje desítky nesmyslů, o kterých by se dalo sáhodlouze vyprávět. Steiner například v jedné scéně seřve velitele i s jeho zástupcem v době, kdy v tzv. demokratických armádách by za totéž v čase úspěchů putoval do zařízení, o kterém pojednává britský Pahorek, v čase neúspěchů pak rovnou ke zdi. V totaliťáckých armádách, ať už šlo o Japonce, Němce nebo Sověty, si s takovými ptáčky dokázali poradit ještě nepoměrně účinněji. V trestních jednotkách byla úmrtnost fascinující a takový Solženicyn by mohl vyprávět, za co že to dostal svůj pobyt v gulagu. Některé dialogy a nejvíc asi plukovníkova řeč ke svému kapitánovi zavání patosem a šustí papírem. Řada dalších motivů taky neobstojí, když např. Steiner zajme sovětského chlapce, není to akt milosrdenství, jak si možná tvůrci představovali, ale opravdu zlomyslný ortel smrti. Sověti podobné navrátilce pravidelně stříleli... Celkový dojem: 60 %. (24.04.2010)