Železný kríž

Mistrný válečný snímek, natočený charakteristickým Peckinpahovým westernovým stylem. Většina bojových scén je zcela bezchybných, a pokud ještě o něčem pochybujeme, prvotřídní dojem v nás utvrdí nečekaný prostřih, zpomalení, symbol, ironie. Z hlediska obsahu se nejedná o žádnou průhlednou záležitost. Stranského chápeme: není to zbabělec, prostě nechce porušit tradici své rodiny a musí se k železnému kříži dostat, ať to stojí, co to stojí. Četař Steiner ale představuje nebývalý oříšek. Bojuje, jak nejlépe a nejčestněji umí, a to proto, že se ocitl tam, kde se octl. Nijak nadšen z toho není, právě naopak: nenávidí důstojníky už kvůli tomu, že jsou důstojníky. Ale nevzbouří se, nerezignuje. Dělá to, co nejvíce nenávidí, dál. Zvláštní a velmi silný existencionálně pesimistický snímek. (10.08.2006)

Pozeral som s dabingom, takže "použitie" nemčiny v origináli neviem posúdiť. Hned dvojitá dávka inovácie do trochu schématického žánru vojnových filmov. Peckinpahova brutalita sa musí prejaviť aj v tomto žánri, neušetrí ani ženy a deti. No a hlavnými hrdinami amerického režiséra sú nemeckí vojaci na čele s ultrasympaťákom Jamesom Coburnom. Rusi sú naopak zobrazení nie príliš lichotivo, ale tento pohlad na veci, čiže "všetkým nám z toho hrabe a vraždíme všetko, čo sa pohne, nezáleží na tom, či sme Nemci alebo Rusi", je omnoho realistickejší, ako neustála oslava spojeneckých hrdinov. K dokonalosti chýbalo málo, možno to mohlo byť menej zmätené, ale taká už vojna raz je. 90% a chuť si pozrieť film v originálnom znení. (24.04.2014)

Film a žáner, pre ktorý Peckinpah vynašiel svoj naturalizmus. Kto iný toto môže vymyslieť. Druhá svetová z pohľadu pár Nemcov tlačených do kúta Rusmi a rozdielnosťou dôvodov, pre ktoré bojujú. Ideály, nepríjemná povinnosť, či kúsok kovu symbolizujúci zachovanie pýchy, ktorá tvorí štandard v aristokracii. V sutinách utrpenia sa ťažko hľadá charakter, ale smrť čaká na každom kroku. Ako sa tu už opakovane spomínalo, absencia nemčiny dojem trochu kazí, ale napriek tomu je pre mňa silnejší než v tom klasickom westerne a klasickom hixploitation, ktoré som od Sama zatiaľ videl. (13.03.2014)

Excelentní pohled na válku z té "Druhé strany." Tentokráte žádní fešní, mladí Amíci, ale zkušení, válkou ztrhaní němečtí veteráni. Výborný scénář, řádná porce akce a skvělých scén. Potěšil mě mladý David Warner, který mě přesvědčuje, že má na kontě spousty výraznějších rolí, než jen tu, v níž jsem ho prvně poznala a v níž si ho také budu navždy pamatovat. Jako loajálního sluhu s kamenným výrazem, Lovejoye z Titanicu. (23.05.2012)

Kde se vzal ten Steiner? Jak tam může být? Vím, je to možná divná otázka, ale... Steiner očividně nenávidí válku a důstojníky. Nenávidí je tak moc, že je vysoce nepravděpodobné, aby byl vojákem z povolání z éry předmnichovské. Zdá se jisté, že je donuceným odvedencem. Tahle osoba se v boji, který nenávidí, osvědčí takovým způsobem, že je v miliónové armádě považována za málem nenahraditelnou. Může se ovšem osvědčit, když se vzpírá rozkazům? Mimochodem, lidé, kteří odmítali boj opravdu ze zásady, končili v koncentrácích. Byli to především Jehovisti. +++++ Steiner nicméně nějak získá uznání a nadřízení mu odpustí nevymáchanou hubu. Podřízení ho milují, protože jim zachraňuje kejhák, vlastně i některým nadřízeným. Tau důvěrou neotřese ani to, že jim nedopřeje trochu násilné soulože či odsuzuje své svěřence k roztrhání tlupou sovětských soudružek. Dokáži Steinera přijmout jen jako postavu, která chce, aby se bojovalo podle jeho pravidel, nikoliv jako pacifistu. Ale zároveň jako postavu, která se nejspíše nemohla dostat do své situace. Snad je to hnidopišské, ale velká díla by tímto trpět neměla. +++++ Pokud jde o Peckinpahovu režisérskou práci, mohou se mi líbit jeho sekvence rychlých střihů v halucinačních stavech Steinera. Přijal jsem jeho drsnou ironii, s jakou pojal scénu hostiny v lazaretu. Již mě ale netěší jeho zpomalovačkový trademark, jenž si tak užívá především když skrze někoho létají kulky či jej vynáší do vzduchu exploze. Spíše než pietností a napínáním to zavání hledáním krásy v zabíjení a mutilaci. Při zabití Triebiga je tato krása konečně nalezena. Dialogy se plní ne zrovna přirozeně filozofováním o životě, válce, míru a politické situaci. +++++ Nakonec se zdá, že film není protiválečným poselstvím, nýbrž oslavou chlapáctví a výsměchem strachu. Proto může Steiner směle pohodit (nejspíše) nabitou bouchačku směrem k sovětskému klukovi a být nepotrestán, ač ohrozil nejen sebe, ale i své "Kameraden". Proto se Steiner může smát svému soupeři, když nedokáže nabít. Pravý chlapák nepotřebuje odznáček, který bude říkat, že je chlapák, posera ho potřebuje. Při sledování takových filmů si cvhílemi říkám: "Ať žije strach," protože spíše on, než odvaha nám brání, abychom se nepobili. Dobře, tak jen "vhodně dávkovaný strach". Jen málo slávy přejme síle užité v konfrontaci dvou mužů. Když o tom tak přemýšlím, bojím se, že v dalších Peckinpahových filmech uvidím ženy jako trofej pro sílu... Ale to už sem nepatří... Ta třetí hvězdička patří Coburnově charismatu - Peckinpah si jej vybral opravdu dobře. (14.09.2014)