Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. (03.11.2007)

Opakované pozretie jedného z posledných Peckinpahových filmov mu ubralo jedno z pôvodného počtu hviezdičiek. Naďalej ho považujem za nadpriemerné dielo, ale jeho rozvláčnosť, násilie, všadeprítomná špina a smrad vylučujú, aby som ho považoval za mimoriadne dielo. Fascinovala ma schopnosť režiséra dosiahnuť, že divák priam cíti smrad z rozkladajúcej sa hlavy aj cez obrazovku. Aj keď som o takýto zhmotnený zážitok vôbec nestál. (30.12.2013)

Oproti jiným Peckinpahům je to roztahanější a hlavní hrdina není tak cool, jak by mohl být. Ta roztahanost se ale hodí do mexického prostředí ve kterém se film odehrává. Škoda těch přestřelek. Prostě jsem hrdinovi nevěřil, že by je přežil. Ústřední morbidní námět s hlavou je výborný a násilnost filmu se pohybuje v peckinpahovských standardech, tudíž ženský dostávaj terminátorský loktovky do držky a jsou ponižovány a znásilňovány, přesně podle divákova gusta. Ne vážně, Peckinpah má lepší filmy, ale za zkouknutí tohle stojí. (24.07.2007)

Další velice zdařilý film Sama Peckinpaha, který je mnohem introvertnější než cokoliv jiného, co jsem od něj viděl. Zápletka není sice nějak zvlášť nerealistická, ale přesto se film neustále nese v jakési absurdní a paraniodní atomsféře, jakoby v každé pasáži vždy stačil jen krůček k šílenství a deliriu ať již hlavní postavy, či režiséra samotného. V tomto směru film, i přestože tuto hranici příčetnosti nikdy nepřekročí, připomíná dílo Luise Buňuela, či Alejandra Jodorowkého. Čím blíže se Bennyho odysea blíží ke svému konci, tím je tato hranice méně a méně zřetelná. Technická stránka filmu je opět zdařilá, ale vzhledem ke komornějšímu konceptu zde není tolik prostoru pro efekt. Dobrý film, který by měl shlédnout každý fanoušek tohoto režiséra. (16.04.2013)

Vo veľmi štýlovej, prachom sýtej a vizuálno-zvukovo perfekcionistickej autobiografii S. Peckinpaha vidíme v metaforickej podobe režisérov útek z vlasti a následné maximálne úsilie v podobe zháňania prostriedkov pre ďalšie megalomanské filmy, ktoré producentov stáli veľké náklady. Film okrem hlavnej línie sleduje road movie zápletku vzťahovej ústrednej dvojice odtrhnutej od civilizovanej dôstojnosti, ktorá si hľadá naspäť cestu k sebe. Určite najsilnejšou zbraňou tohto viacžánrového filmu je zvláštna zmes kombinovanej realistickej surovosti, priamočiareho zápalu a zvláštnej atmosféry samoty a zneistenia. Inak veľmi zrozumiteľný a oddychový biják, ktorý vám pri správnom načasovaní a nálade pripraví recept, ako sa vám všetko rozpadne z rúk, pokiaľ pôjdete až ďaleko za hranu znesiteľného [MFF Cinematik, 2018]. (15.09.2018)