Čas sluhů

Film, díky kterému jsem začala bytostně nenávidět Ivanu Chýlkovou. Ona samozřejmě za svou roli nemohla. Dostala už ji tak napsanou a dala jí jen reálné rozměry. Já jsem ji prostě po shlédnutí dlouhou dobu nedokázala rozdýchat. I teď mám stále takové smíšené pocity, když ji vidím v něčem jiném nebo ji potkávám v obchodním centru na Andělu( ve skutečnosti působí jako velmi příjemná žena). Tohle holt byla její životní role a ta se těžko překračuje. (05.01.2011)

Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. (09.04.2022)

To je snad ještě blbější film než "Requiem pro panenku".Pavlásková dělá uplně typický debutantský chyby.Točí to jako sled scén, který neumí pořádně vypravěčsky provázat.Místy to má i přes rytmickou a kompoziční střídmost vyloženě klipový charakter.Do toho tam má podivný vsuvky typu "Polívka poslouchá v restauraci zahraniční rozhlas" nebo "Skupinka ouřadů nacvičuje v plynových maskách chemický poplach".Těžko říct, jestli tyhle věci byly už ve scénáři.A nebo je tam Pavlásková vpašovala ex post.Jestli to měla být subverze, tak je blbě provedená.A navíc zbytečná, protože celý ten film se o režim otírá docela silně a tyhle skeče nebyly vůbec potřeba.Scénář je nedotažený.A vystačil by dějově na hutnou hodinovku.Rozhodně ne na bezmála dvě hodiny.Do toho vlastně není jasné, jaký má režiérka vlastně vztah k hlavní postavě.Po většinu času ji vykresluje jako totální kreaturu - byť místy poukazuje na její chladně pragmatickou logiku.Problém je v tom, že pak jejími ústy pronáší do kamery morální odsudky českého národa.A v poslední záběru je okolní společnost černo - fialová, zatímco Chýlková je provedená v červené.Čímž jako kdyby bylo naznačeno, že tahle odpudivá postava je v celé té mrtvé polečnosti vlastně jediný živoucí tvor.Samostatnou kapitolu pak tvoří Brabcova kamera.Na jednu stranu si ten film můžete zastavovat a záběr po záběru ukazovat, jak je to dobře nasnímaný.Jenže to působí trochu moc strojeně a opulentně.Jakože "děláme velký biják".A pak jsou tam podivné nesmysly typu "lidi stojí na zastávce" - v jednom záběru se mladící absurdně rozcvičují a ve druhém jsou starci melancholicky shrbení.To jsou takové ty momenty, kdy člověk zhruba chápe, co tím chce Pavlásková říct.Nebo co by tím chtěl říct, kdyby dělala nějakou krátkou skicu.Ale dramaturg už byl asi po smrti.Nebo se chystal na Sametovou revoluci. (25.09.2023)

Fuj, to byl ale film....nešťastnice jedna - vlastně nešťastníci všichni! Zvyšuju o hvězdičku - viděla jsem to po dlouhé době znovu a zvyšuju proto, že Irena Pavlásková pak už nenatočila nic, co by předčilo tuhle psychárnu a to byl její debut a taky kvůli tomu tématu. Myslím, že tím manipulátorem a vyděračem nemusí být nutně žena, ale to asi netřeba připomínat, Chýlkovou nemám v lásce, ale tady teda hrála bláho na Oskara... (05.01.2011)

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4* (12.03.2024)