Persona

Tak tenhle film je přesně na rozhraní 3 a 4 hvězd a rozhodnu se až během psaní komentáře. Začátek je působivý, bezpochyby. Hudba je v něm překrásně kakofonická. Po nástupu takového toho klasického dramatu snímek značně ztratí na zajímavosti a strhne jen v pár místech (sexuální historka, dopis, rvačka). Překvapuje mě, když zjišťuji, že měla být Persona nějakým zvláště složitým filmem. Mně se ani moc nezdálo. Samozřejmě nuda to byla veliká, toho umění je tam ale tolik, že jsem se nakonec pro ty 4 rozhodl... (03.06.2006)

Film, který mi přesně sednul do nálady. Rozhodně se po něm necítím nijak deprimovaná nebo sklíčená. Sondy do lidského nitra jsou pro Bergmana typické. Bergman jde dál, než běžný režisér, je ve filmu osobně angažovaný, prožívá děj spolu s oběma ženami. Se ženami svého života. Již dříve mne zaujalo, že si často vybíral podobné typy žen. Zde je podobna Liv Ulmann s Bibi Andersson přímo fascinující. Prolínání se obou žen do jedné podoby znázorněné jedním obličejem. Bergman se doslova mazlí s ženskou tváří, promítá do ni tvář trpící madony. Jako by se potřeboval obnažit před lidstvem - podívejte, tuto ženu jsem miloval a tuto miluji nyní. Mají toho tolik společného! Tak se mi vepsaly do duše, že se jich nikdy nezbavím. Snímek pro vyzrálého diváka, který nemusí být snadno srozumitelný pro každého, jak ostatně vyplývá z komentářů.             Zajímavé komentáře: Filomena.I., Aluska88 (20.09.2014)

Tohle není lehký film. Chtěla jsem si jej pustit v době vrcholu mého nachlazení a vyčerpanosti, ale udělala jsem jen dobře, že jsem ho odložila na dny, kdy mi bylo lépe. Pokud vám není dobře, snímek vám ještě přitíží a to jak tím, že si vyžaduje jak vaši plnou pozornost, intuici a představivost, tak i psychickou odolnost. Myslím, že není člověka, kterého by se v určité míře nedotkla otázka jeho pravého já a vlastní identity a frustrace z tváře, kterou obrací k světu, která na svět reaguje a která mu přijde tak falešná. Bála jsem se filmu, ve kterém se převážně vyskytuji jen dvě herečky, zvláště když se jedná o Bergmanův film, ale k mému překvapení jsem si nevšimla žádného hluchého místa nebo pocitu nudy, spíše naopak. Persona je psychologicky hutná, a tím napínavá, i když jinak, než jsme zvyklí si s tím slovem spojovat. (20.10.2013)

Úvodnú experimentálnu obrazovú koláž sprevádzanú modernou vážnou hudbou vzápätí vystriedajú scény zoznámenia s diagnózou ženy, známej herečky. Nasleduje jej terapia v nemocnici, v prírode. Jednotlivé scény tvoria obrazové kompozície využívajúce šerosvit, tieňovanie, sústredenie na tváre, podchytené raz zjavnejšou, inokedy jemnou symbolikou. Nielen známa dvojscéna (ten istý dialóg braný raz pri pohľade na jednu, druhýkrát na druhú ženu) ústi do snovo surreálnych sekvencií, ale ozvláštnenia sú podávané v priebehu celého filmu, či už obrazové alebo dejové. Nemenej dôležité sú skvele sústredené herecké výkony oboch hlavných hrdiniek. Na jednej strane dobrovoľne mlčanlivá herečka (teda tá, čo slová zvyčajne rozdáva) a na druhej strane ukecaná zdravotná sestrička (zvyčajne utišuje). Sledujeme najrozličnejšie polohy ich vzájomného vzťahu od zoznámenia sa, zbližovanie, rozvrat, ubližovanie si až po vzájomné ohmatávanie si duší. Analýza ženskej psychiky až na dreň. (07.07.2005)

Umělecký kousek s charakteristickou Bergmanovsku atmosférou, ponurostí a hloubkou. Bergman, mistr filozofie a psychologie lidských vztahů, lidských duší a jejich zákoutí, bolesti a temnoty předkládá konfrontační portrét dvou (?) žen, které pojí vzájemná podobnost i odlišnost. Krásná Liv Ullman, která dokázala herecké mistrovství i beze slov a Bibi Andersson, jejíž monology v sobě odkrývají a ukazují vše skryté, nevyslovené a obávané. Téměř hypnoticky jsem sledovala jak chladně odtažitou i přitažlivou mlčící Liv, tak hovořící Bibi a byla jsem zvědava na každé další slovo, které řekne. Duše je jako propast, jen ztěží dohlédneme jejího dna. A pokud se k ní dostaneme příliš blízko, můžeme spadnout. Často stojíme na okraji a čekáme, jestli náhodou neuklouzneme, možná si to i přejeme. A někde tam, uprostřed propastí našich duší je mistr Bergman, a svými filmy nám ukazuje, jak to tam vypadá. Představuje nám její nekonečnou bolest, hloubku a tajemství. Skvěle to vystihl uživatel Cimr. (16.08.2007)