Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (245)
Velice příjemné překvapení z Cimrmanovy dílny. Až montypajtnovské ztvárnění některých charakterů a to, to si přiznejme, monty pythonovci dělat charaktery umí. Tak celkově, v britské kinematografii lze nalézt hodně kvalitních kousků, které obstojí. No vidíte, a pak ti Britové ani nemuseli kolonizovat tu Ameriku, vždyť Hollywood jim jenom leze do zelí. Vždyť už jenom tu hromadu těch komerčních hollywoodských spektáklů co jsme viděli, to je až hrůza pohledět, ještěže se v té záplavě filmů z Ameriky dneska můžeme dočkat i kvalitních filmů na jiných nosičích - kupříkladu si vezměte taková DVDčka, v tom já osobně vidím budoucnost - a je dobře, řekněme si to na rovinu, že spousta starých a kvalitních kusů je i dnes k sehnání na těchto nosičích, pokud můžu mluvit za sebe, tak bych rozhodně doporučil něco typicky českého, vždyť jsme vlastenci, no ne? Tak kupříkladu Cimrman, to je panečku aspoň podívaná, jestli chcete znát můj názor, tak bych vám doporučil třeba hru Švestka, ta je opravdu velice vydařená. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()
Neustálé opakování určitých vět a situací ve hře, byť se tak děje pod záminkou sklerózy, není vůbec vtipné, naopak to nudí a nudí, podobně jako ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Stejně tak trable s podáváním ruky působí hodně vykonstruhovaně a tedy otravně, přeci není takový problém říct, pusť mi ten úd. A vymyslet pak jiný závěr. ()
Viděl jsem to naživo a...Smoljakova geniální parafráze Nejedlého přechází v ještě větší genialitu o senilitě a skleróze!!! Skleróza je hrozná věc, jeden můj známý touto nemocí trpěl, byl to nějaký vzdálený příbuzný, ne nejbližší rodina, naše rodina je hodně rozvětvená, můj kamarád má například jen otce a matku, to někdy není dobré, vzpomínám si na jednu vtipnou historku ohledně jejich zajímavého vztahu, vždycky si na ni vzpomenu, když vidím nějakého trafikanta či výpravčího... ()
Tuto hru jsem nespočetněkrát slyšel v audio podobě, několikrát viděl na DVD a dokonce i dvakrát na živo. Jak Smoljak tak i Svěrák, střídající se v hlavní roli vechtra ve výslužbě, jsou nezapomenutelní.DVD verze je ze Smoljakem,ale věřte, že o nic nepřijdete. Na živo je to dech beroucí zážitek. Avšak jsem šťastný za DVD verzi, která mi smíchy taky nedá vydechnout. Nevím zda byl Cimrman opravdu tak Geniální :-) , ale vím na sto procent, že jeho divadelní soubor je plný geniálních herců, komiků a hlavně lidí. Všem jim moc děkuji. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (9)
- Roli Jenny Suk má Petr Brukner ze všech svých ženských rolí nejradši. „Ono se to dobře hraje, protože ta Jenny je na půl chlap a na půl ženská,“ říká Petr Brukner. (mnaucz)
- Jedná se o první hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana, kde z úst Bořivoje Pence zazní slavná otázka ohledně příbuzenstva pánů Žáby a Pulce. Druhá hra, kde zazní tato otázka, je Afrika (2004). (TomasSlach)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama