Norimberk
Nuremberg
Réžia:
Yves SimoneauScenár:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrajú:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (viac)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (119)
Tento televízny film nesie ešte silnejšie posolstvo ako kinofilm z roku 61. Snaží sa naozaj pochopiť 'prečo'; nielen následky nacizmu prečítať na papieri. Na televízne spracovanie je aj obsadenie pozoruhodné, s úctou k ostatným ale jednoznačne vytŕča Brian Cox, ktorý je v záporných roliach fenomenálny. Dvojdielna chuťovka. ()
Závažné téma, morální poselství, nesmíme zapomenout etc., etc., etc... Na televizní film nečekaně kvalitní zpracování se spoustou slavných i kvalitních hereckých jmen. Mě však tento detailní, skoro dokumentární a snad i realisticky pojatý pohled na Norimberský proces příliš nezaujal a dlouhá stopáž lepšímu zážitku neprospěla. Jako doplněk k hodinám dějepisu je film dobrý, ale druhé shlédnutí si klidně odpustím. 59% ()
Musím přiznat, že jsem čekal ještě o něco málo silnější zážitek ( vzhledem k tématu a očekávání, které u mě vyvolalo zdejší hodnocení ). Snímku nelze upřít autentičnost. Yves Simoneau to pojal až dokumentární formou, což rozhodně není na škodu. Jsou tu velmi silné momenty, jako je hned zahajovací řeč v podání Aleca Baldwina, dále rozhovor se židovkou, která přežila holocaust ( při její výpovědi, že jednoho dne došel plyn a proto házeli malé děti do pecí živé, tuhne krev v žilách). Silným momentem byla výpověď velitele Osvětimi Rudolfa Hesse ( v podání Colma Feoreho ). Denně jsme zlikvidovali až 2000 židů. To byl špičkový výkon, ale mé podřízené vyčerpával. V průměru jsme tedy zlikvidovali 1400 lidí.......... domnívá se snad krysař, že hubení krys není správné?! Nejsilnějším momentem celého snímku jsou ale bezesporu autentické záběry z koncentračních táborů! To člověku běhá mráz po celém těle a člověk prožívá opravdu skličující pocity. Nicméně v dosti momentech bylo patrné, že se jedná o televizní film. Místami to tempo bylo silně rozvláčné. Co drží tento snímek, jsou ale bezesporu herecké výkony a to zejména Briana Coxe jako říšského maršála Hermana Göringa. 1* navíc už pouze za ten fakt, že někdo něco takového natočil. Jinak by jsme se také o pár desítek let později mohli " dozvědět " , že holocaust byl vlastně mýtus..... ()
Zpočátku se mi to moc líbilo, hlavně kvůli Brianu Coxovi, který doslova válí a totálně zastiňuje všechny ostatní dohromady. Ale tři hodiny jsou moc - na to příliš chybí nějaké silnější momenty. Každopádně film jako jisté seznámení s tématem pro lidi, kteří jsou líní číst sloužit může a k zamyšlení určitě vede. ()
Srovnání s nedávno shlédnutým Judgment at Nuremberg (1961) je pro tuto verzi zdrcující. Zatímco tamten řešil otázky viny a odpovědnosti na vysoké intelektuální úrovni, tento jakoby byl adresován soudobým školákům k doplnění výuky dějepisu. A tedy repetuje triviality: že nacisté byli zlí, Sověti přinejlepším hrubí, a Američané, milé děti, ti to jako vždy celé zachránili. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama