Intimate Lighting
Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (241)
Obecně mám trochu problém s filmy, které byly natočeny dle scénáře Jaroslava Papouška, protože jsou takřka o ničem a málokdy na nich vidím něco kouzelného. Ale v případě Intimního osvětlení jsem byl vcelku mile překvapen. Snesitelná civilnost snímku a několik scén k zasmání (včetně milého konce) povyšují film v mých očích do 4* kategorie. "Dědo, cis!" - "Kde?" - "Tam, kde si hrál to cé." - "Jo!" ()
Intimní osvětlení je film v tom nejlepším slova smyslu experimentální. Podobně jako Miloš Forman, i Ivan Passer tehdy nově ohmatával a vytyčoval možnosti filmového média. Kam až lze zajít? Co činí film filmem? Jakou roli v něm hraje náhodnost? Intimní osvětlení ovšem není samoúčelnou hříčkou. Nejen, že skutečně otvírá nové možnosti, že vnáší do českého filmu témata, která se pak budou až do omrzení objevovat v různých variacích v díle nejpodivnějších epigonů jako jeden z charakteristických rysů vesnického života (pohřeb, dechovka, stavba rodinného domu, soužití dvou generací, slepice kálející na zaparkované auto) ale navíc skutečně funguje jako silný příběh. Zdánlivá idyla s koťaty a živou hudbou se mění ve zvláštní nevyslovené drama. Otázka po tom, zda-li si člověk skutečně správně vybral, zda zdánlivě utěšený a nekomplikovaný život není ve skutečnosti a od počátku jakýmsi omylem patří k těm nejsilněji vysloveným v naší kinematografii. K tomu připočtěme skvostné (ne)herecké výkony, v nichž zazáří nejen oba hlavní protagonisté, ale také náš nepochybně nejtalentovanější neherec Jan Vostřčil. Pozoruhodné je srovnání s Formanem. Passer je civilnější, přirozenější a méně vybroušený. Forman je fanatickým pozorovatelem detailů, Passer spíše pomalu a s rozmyslem načrtává a buduje celek. Vlastně je velmi zajímavé, jak tito dva na první pohled svým projevem téměř zaměnitelní režiséři používají zcela odlišné režijní přístupy... Zajímavé komentáře: Matty, DaViD´82, Shadwell, francis ()
Ze začátku jsem měl dojem, že tento film nenabídne víc než klasický novovlnařský obrázek své doby, i když i to by mi stačilo. Brzy jsem ale poznal, že Intimní osvětlení má toho hodně co říci. Je to síla. Rozhodně to ovšem není žádná „sonda do venkovského života“, jak jsem se dočetl v některých komentářích. Stejně jako Homolkovi nejsou o českých „měšťácích“, není Osvětlení o českých „venkovanech“. Je to sonda do českého života vůbec, do soukromí, poodhalení intimity ze zcela specifického, objevného úhlu pohledu, se kterým nová vlna přišla. Je lhostejné, že tady jsou to lidé žijící na venkově. Ano, jakýsi obraz venkova se tu ukazuje, ovšem zcela na okraj díla – tím však geniálněji. Jsou to drobné momenty, dílčí obrázky, které vyvolávají nějaký dojem: slepice v garáži, starý dobrý pohřeb mezi lány, koňmo tažený valník, setkání tehdejší „cool“ slečny s obecním blbem. Nedovídáme se nic o vesnickém životě, tyto obrázky však náznakově hovoří ke svému tehdejšímu divákovi: venkov, to jsou přežívající staletí, která pomalu dohasínají v moderní době. (Současnost: rodinka celý život stavějící rodinný dům.) Je tu ostentativně ignorován komunistický obraz venkova zkolektivizovaného, který byl sice realitou, ale násilně vnucenou a jen na povrchu života. Těchto věcí „životního prostředí“ si film pozorně všímá (podobně jako české filmy Formanovy – nebo je to jen můj dojem, když nasávám atmosféru doby, kterou jsem sám nezažil?), ale nechává je na okraji toho, co chce vidět především: fatální trapnost naší všednosti (do níž jen prosakují zajímavé historie, srov. babička zamlada s cirkusem ve Francii), trapnost, v níž všedně končí úsilí o Věc (neustálé přerušování společného muzicírování se starým lékárníkem (mimochodem: i tato postava je zde jakýmsi poslem ze starých dobrých časů)). Trapnost, které se úzkostlivě držíme, protože se stydíme brát Věci vážně i naopak nebrat věci vážně. I to je však povrch filmu – jdeme-li pod něj, vidíme deziluzi života obou přátel ve vzájemné konfrontaci (Radek99 tady píše, že si závidí navzájem, což je trefné). Deziluzi – smíme-li ovšem u nich předpokládat nějakou původní „iluzi“: zřejmě ano, jak napovídá noční „útěk“, ale i Bambasovo neustálé upozorňování na objeveného "Jírovce". Celkový dojem: Geniální komice Homolkových se sice nevyrovná, ale o to tady nejde. Tady nejde o to, dostat diváka smíchy do kolen, ale přinutit ho ke smutnému smíchu nad sebou samým. Tak to vidím já. Výpověď filmu, zvládnutá mnohovrstevnatost, vtip, celkové provedení, kamera, (ne)herci: vše za pět hvězdiček. Pro mne navíc nádherná konzerva své doby v proudu staletí. A přípitek netekoucím vaječným koňakem všechno završuje. Po druhém zhlédnutí jen strručnou poznámku o něčen podstatném, očividném a přece prve nepovšimnutém: hudba. Není náhodou, že jde o hudebníky. Muzika je laitmotivem, živlem celého filmu. Proč? Co to je? To je člověka přesahující jeho dílo, tvorba, styk s věčností. To v konfrontaci s onou všední trapností, s níž je ona božská stránka člověka neoddělitelně srostlá. Společné muzicírování po obědě lze z tohoto hlediska vidět jako ústřední moment filmu: jestli tu skladbu nezahrají tihle čtyři chlapíci teď tady, tak prostě neexistuje. Muzika se však v celém filmu "ztělesňuje" v nejrůznějších formách a faktických určeních, která lze (náhodou?) shrnout pod nostalgické, tehdy ještě pamatované "co Čech, to muzikant". () (menej) (viac)
Intimní osvětlení je dokonalým podobenstvím skutečného člověka. Vynikající scénář a především pak Passerova režie kladoucí na místo obsahu důraz na pozorování postav. Krásné drobné kontrasty mezi Passerovou a Formanovou režií. Myslím, že z hlediska Formanových filmů má Intimní osvětlení nejblíže Černému Petrovi, ale zároveň je to film viděný zcela jiným úhlem. Passerův režijní pohled je Formanovi hodně podobný, ale zároveň jiný. A právě tento autorský vliv a (neo)realistický pohled na svět dělá z Intimního osvětlení jedinečnou a kultovní komedii o české mentalitě. Vynikající práce herců "kapelníků," samozřejmě v čele s nestárnoucím Janem Vostrčilem, a dále pak s nádherně vysmátou Věrou Křesadlovou. Nic se tu neděje a přesto je to neskutečná zábava od které se dá jen těžko odtrhnout. Krásný a nezapomenutelný film, ukazující na plátně skutečné lidské bytosti. A scéna s kuřetem a koňakem...? Kdo neviděl, nepochopí... ()
Mé první režijní setkání s Passerem. Typický film české nové vlny, který zaujme. Zaujal i mě, která vždy ve filmu hledá především nosný příběh plný zvratů. Tento snímek totiž žádný děj (ve smyslu vývoj nějakého příběhu, zvraty) vlastně nemá a jedná se spíše o sled různých epizodek. Je to místy hodně vtipné a film nám ukazuje lidské postavy na vesnici v nejryzejší podobě. Mně se to líbilo, akorátní stopáž navíc zajistí, že se nebudete mít čas nudit. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (30)
- Honorár vtedy desať ročnej komparzistky Dagmar Kolouchovej, ktorá spieva pieseň od Václava Neckáře, bol 927 Kčs. (Raccoon.city)
- Ivan Passer tímto dílem objevil pro film další nehereckou hvězdu - Vlastimilu Vlkovou. (sud)
- Představitel Bambase, Karel Blažek, v civilu ředitel Lidové školy umění v Táboře, zemřel ještě v roce natočení na leukémii. (sud)
Súvisiace novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (viac)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (viac)
Reklama