Letec

(1001) Ó můj bože, jestli se za takovéhle přízvuky udělují Oscary a Zlaté glóby, tak si naše civilizace opravdu zaslouží zaniknout. Jen co si u mě Scorsese trochu napravil reputaci, tak to jde zase všechno do kytek. Předně ho podezřívám z toho, že tenhle film není nic jiného než proklatě drahý a naleštěný bulvár, žádný ponor do šílenství a obsese se nekoná. Za druhé mi chybí absence dramatického oblouku: film vyloženě vypadá, jako že si zcela libovolně a nepodloženě vybírá jednotlivé epizodky Hughesova života a na první dobrou je ukazuje tak, jak to co nejširší okruh diváctva od dobového spektáklu očekává, žádná invence nebo interpretace, nedejbože názor, se nedostavuje. Když si taky člověk o Hughesovi něco přečte, tak zjistí, že byl třeba obviněný z toho, že ve svém autě srazil a zabil člověka, a zbaven obvinění byl až poté, co očitý svědek zázračně změnil výpověď. Taky byl dvakrát ženatý (s ne tak supr kůl filmovými herečkami, takové vztahy asi nejsou pro plátno dost dobré) a vyváděl i různé jiné skopičinky. Mně třeba přijde zajímavé, že když vešli zaměstnanci do hotelového apartmá, kde devět let bydlel, zjistili, že měl po celou tu dobu zatažené všechny závěsy a ty mu tam dokonce začaly hnít. To by mě bavilo sledovat mnohem víc, než jak zakazuje svojí patnáctce jíst zmrzlinu. No a za třetí, k vlastnímu překvapení zjišťuji, že vážně docela hodně nemám ráda Lea. Rozhodně ne, když se snaží hrát charismatické nekompromisní zmrdy. Hughes taky prý měřil 193 centimetrů, proč jsme nedostali nějakého pořádného čahouna? (18.01.2015)

Po, ne zrovna kladně přijatých (ale pro mě brilantních) Ganzích New Yorku se režisér Martin Scorsese vydal do, o něco, mladší historie. V neobyčejném stylu vypráví příběh neobyčejného člověka. Člověka, kterého můžeme vnímat buď jako génia nebo jako šílence. Musíte si vybrat jestli Howarda Hughse budete obdivovat za to, že svět technických i lidských možností posunul o kus dál, nebo jej budete nenávidět za úzkostlivě střeženou čistotu nebo za nestálost ve vztazích. Martin Scorsese vám předkládá obě strany pohledu v jedinečném výletu do období od počátku 30. a konce 40. let. Atmosféra plesů, barů, žen, cigaret a jedinečné hudby na mě dýchla tak silně až mi to rozcuchalo vlasy. A v tomto prostředí se s elegancí sobě vlastní pohybuje Leonardo DiCaprio. Herecká výzva byla opravdu silná. Hozenou rukavici DiCaprio zvednul a více než důstojným výkonem dokazuje všem, že hrát opravdu umí. Celý film se hemží jedním slavným jménem za druhým. Ač Cate Blanchett fyzicky ani herecky zrovna dvakrát nefandím, tak ji musím chtě nechtě pochválit. Alan Alda v roli hlavního Hughesova protivníka naprosto exceluje. Hodně lidí filmu vyčítá, že příběh se občas sune nikam. S tím razatně nesouhlasím. Celé tři hodiny jsem pozorně sledoval, co se děje. Po vizuální stránce je film dokonalý. Některé scény se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Natáčení Pekelných andělů nebo havárie letadla mezi domy v Beverly Hills. Brilantní nasmímání Roberta Richardsona všemu dává korunu. Nejen dobová hudba, ale i orchestr Howarda Shorea, dokonale pomáhají při vytváření (už tak dokonalé) atmosféry. Všechno to, co jsem zde vyjmenoval by mělo stačit na to, abych dal Letci čtyři hvězdičky, ale ten film má v sobě něco, co mě nutí nedát míň než pět. Ten film má duši. Duši, která mu dovolila žít a vyprávět. Děkuji mistře. (12.02.2005)

Co Scorseseho sakra v posledních letech tak změnilo? Ano, Letec je vizuálně úchvatné dílo, na které se zatraceně dobře kouká, ale kam sakra zmizela ta komorní poetika jeho scén? Kdysi dávno, když Bobby De Niro ještě neoslavil ani třicáté narozeniny, Scorsese natočil Špinavé ulice. Použil několik zaprášených newyorských lokací, postavil na ně pár herců a zrežíroval scény, které se vám zapíší svou atmosférou do paměti. Dnes má milionové rozpočty, točí scény s desítkami komparzistů, ale kde je sakra ta bezchybná atmosféra? Kde je barová rvačka za zvuků nějaké známé písně, proč proměna Howarda Hughese trvá tak krátce? Osobně mám tuto osobnost americké historie spojenou s jedním z nejzáhadnějších politických manipulátorů šedesátých a sedmsesátých let, který rok nebyl spatřen a posílal peníze na konta významných lidí. A tak trochu bych čekala, že Scorsese jeho příběh dokáže podat více zajímavě a osobitě, zvlášť když DiCaprio zvárnil svou roli nesmírně suverénně. (06.07.2008)

Cesty k životnímu úspěchu mohou být různé. V našem povědomí zdomácněly životní příběhy osobností bližší i vzdálenější minulosti, ale jaksi opomíjena je nepozlátkově podávaná americká oblast. Novodobá americká Atlantis - jak ji kdysi pokřtil Anatole France - je v našem prostředí pověstná rázností a dravou důrazností svých protagonistů. LETEC přibližuje zvláště významné životní okamžiky jednoho z nich. Silná, současně mimořádně rozporuplná osobnost Howarda Hughese (1905-1976) je en passant poněkud atypickým ztělesněním amerického snu, který v tomto případě začíná ne v příslovečných chudých poměrech, ale naopak z více než solidních zazobaných milionářských východisek. Na dramatičnosti to Hughesovu životu rouhodně neubírá; dá se říci, že spíše opak je pravdou. Pozoruhodná syntéza stříbrného plátna, konstruktérského prkna, pilotní kabiny, podnikatelské odpovědnosti a ojedinělé hypochondrie velmi často na pokraji psychického normálu však současně nikdy nebyla planým žvatláním, ale především skutečnou tvůrčí prací s prokazatelnými výsledky. Soukromý život v této idealistické sebestřednosti nemohl nestonat. Letadlo HERCULES, jedno z Hughesových nejdospělejších dětí, bylo ve výzbroji americké armády - pokud se dobře pamatuji na dobové zprávy - ještě v osmdesátých letech minulého století. Okouzlit ženu tak náročnou a v pravém slova smyslu emancipovanou, jakou byla geniální herečka Katherine Hepburnová, nebylo snadné. Je jasné, že vedle Spencera Tracyho byl její další životní láskou. Velký život si vyžádal i nevšední filmové zpracování. LETEC režiséra Martina Scorseeho je i není typickým hollywoodským velkovýtvorem. Hvězdná výprava a nesporné okouzlení velkým příběhem jsou víc než vyváženy zvolenou formou filmu-ságy, pro niž je důležitější téma než timing za každou cenu. Hughes je tu bez zbytečného moralizování zobrazen ve všech rozporuplnostech svého americky totálního lidství. Výborný výkon Leonarda Dicapria je však podle mého názoru přebit ještě skvostnější a propracovanější kreací Hughesovy osudové ženy v strhujícím podání Cate Blanchettové, která i tady potvrdila, že na tehdejším prahu svého zralého ženství vyzrála ve světovou herečku mimořádných kvalit. Stranou by neměl zůstat ani senátor Brewster v neméně strhujícím podání kultivovaného herectví u nás ne zcela doceňovaného Alana Aldy. Opěvovat kameru i výpravu by po tom, co jsem již o filmu napsal, bylo nošením dříví do lesa. LETEC je hlubokým, zasvěceným pohledem do nitra amerického snu. Pohledem věcným, nic nezamlčujícím, současně však pohledem uctivým a láskyplným. A pro nás nadmíru zajímavým. (18.05.2009)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)