Cutterova cesta

Toto je Cutterova cesta, nie Carlitova a na výsledku to je poznať. J. Bridges sa snaží, ale často ho zatieni kámoš - mrzák z Vietnamu - Alex. Herecky je Bridgesovi minimálne rovnocenným partnerom, ale je to v prvom rade zaujímavá postava, pri ktorej si nemôžte byť ničím istý. Prvá polovica snímku sa dosť vlečie a nebyť spomínaného Alexa tak je to prúser. Pobaví scéna na kolotoči, ale divák očakáva thriller a ten sa prejaví až v druhej polovici filmu, čo je dosť škoda. Príbeh pomsty som si predstavoval trochu dynamickejší a keď tak rozmýšľam, tak mrzák Alex by si vystačil aj sám. 60%. (04.10.2014)

Na Passerův film nemá cenu pohlížet jako na běžnou žánrovku z kriminální oblasti. Zločin je upozaděný a vlastně ani tradiční pátrání po pachateli nehraje ve filmu zásadní roli. Je to spíš východisko pro rozehrání psychologického dramatu o vyrovnávání se s následky vietnamské války a s kritickou atmosférou 70. let v USA. Hlavním tahounem událostí není hlavní hrdina Bone, ale jeho postižený kamarád Cutter, který marasmus zatrpklého přežívání vymění za snahu o dopadení podezřelého ze zločinu, který je místním zbohatlíkem. Tahle rovina by celkem fungovala, ale měl jsem problémy s přijetím obou mužských postav - ani jeden z nich mi nebyl sympatický, jakkoliv oba herci odvedli slušnou práci. Jádro problému je už ve scénáři a když filmovému hrdinovi nefandíte, je těžké s tím něco udělat. Celkový dojem: 60 %. (03.03.2012)

Dobře vystavěné drama nejen o jednom veteránovi vietnamské války. Scénář mísí detektivní i westernové motivy, ale chytře nenabízí jednoznačné odpovědi. Divák si prostě na některé otázky musí odpovědět sám. Všichni hlavní herci tehdy byli na začátku profesní kariéry. Jejich výkony jsou velmi dobré, takže je trochu škoda, že pohledná Lisa Eichhorn to k žádným dalším větším rolím nedotáhla. Ivan Passer se v Americe také neztratil. (26.04.2015)

Nebýt toho, že tento film natočil Ivan Passer, asi bych tento film úplně minul. Vlastně i když jsem ho viděl, nedá se říci, že by na mně zanechal nějaké zjevné stopy – nějak mne dojal, donutil k zamyšlení. Celý film je prodchnut atmosférou osmdesátých let, Jeff Bridges mi tu byl (k mému údivu) nesympatický (je strašně opálený, a asi má působit přitažlivě nebo co), film má trochu roztříštěnou formu. On totiž hlavní hrdina sice je Jeff Bridges, ale mnohem sympatičtější a zajímavější postava (a pro děj vlastně mnohem zásadnější než Bridgesův donchuán Bone) je Cutter v podání Johna Herda. Tento válečný veterán z Vietnamu se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Možná byla tato rozpolcenost dána už literární předlohou, nevím. Film na mě působil zastarale, a jako by mu v některých chvílích chybělo srdce, a byl natočen na zakázku. (27.05.2006)

Ačkoli nijak zvlášť netrpím na Jeffa Bridgese (mimo Báječných Bakerových), ani na Johna Hearda, musím uznat, že když zapomenu na střípky, které po sobě zanechal Passer v Československu, jeho exilová tvorba zřejmě nejvíce připomíná přerod Miloše Formana. Forman šel sice do sebe, asimiloval se a dotáhl to Oskary, ale zároveň nikdy nepotlačil vlastní vnímání světa. Zato Passer se asimilovat a naštěstí dal zcela zapomenout novovlnním výkřikům a jeho filmy v exilu lze považovat za filmy, nikoli za různé pokusy a experimenty, jak je tomu u většiny jeho migrujících současníků a jejich rodinných příslušníků. (06.06.2011)