Jáma

Deti radi opustené budovy. Prísľub pokladov ukrytých v ruinách láka k preskúmaniu zóny, z neznámych dôvodov zavrhnutej svetom dospelých. Adrenalínovým bonusom v zanechaných priestoroch s opadávajúcou omietkou a prefukujúcim vetrom pomedzi škrípajúce zvyšky okeníc sú pivnice. S vôňou plesniviny, obklopené vlhkom, tmou a nepomenovateľným tajomstvom tvoria protiklad k obilným zlatožltým lánom zvlnenej pahorkatiny južného Talianska. Jama prekrytá vlnitým plechom tu zároveň symbolizuje nazeranie z priestoru detstva vymedzeného žiarou slnka a jasom rodičovskej opatery do temnejšej dospelosti. Okrem zodpovednosti tam vládnu dušu zožierajúce, no málokedy sa plniace prísľuby hmotnej slávy, nezriedka vykupované zneužívaním ostatných. Pokiaľ ostal film v rovine zobrazenia spontánneho a často neuvedomele krutého detského správania, šmrncnutý záhadou v tmavej jame, bolo to fajn. Od momentu objasňovania úloh dospelých až po patetický záver sa to ale zvrtlo do viac-menej štandardizovaného príbehového produktu o neohrozenom detskom hrdinovi, postaviacom sa svojvôli veľkých s povinným záverečným morálnym apelom v podtexte o neubližovaní deťom. 65% (29.07.2008)

Jen tak přemýšlím, proč jsem to koupil jako horor. Další věc je, že mi celkový požitek z filmu možná trošku znepříjemnil fakt, že jsem vinou tísnivé časové situace byl nucen film zkouknout natřikrát. Ale jinak přesně typ filmu o dětském pohledu na svět dospělých, jaký mám hrozně rád. Dva kluci, opravdu nádherný venkov (jeden dva baráky utopené v nekonečném moři pšenice), prach, vzdor, tajemství, resistence, obětování, podmanivá hudba.... Po prvotním zklamání, že to není horor, se dostavil uspokojivý pocit z dobře natočeného filmu. (28.05.2009)

Ukázkově plynoucí film, odehrávající se v působivé atmosféře středozemního léta a v melancholickém oparu zranitelného a pomíjejícího dětství. Filmy spojující nostalgii zpětného ohlížení s temnými stránkami let zrání a poznávání světa, který už nikdy nebude tím, čím býval, mě odjakživa fascinovali. Jáma patří jak díky předloze, tak svoji bezchybnou režií mezi nejlepší z nich a dá se srovnat i s takovými kousky jako byla kingovská adaptace Stůj při mě. (23.12.2013)

Napriek tomu, že som film videl dokopy raz pred asi desiatimi rokmi, tak ho mám stále veľmi dobre uložený v pamäti. To už signalizuje, že "Io non ho paura" je skutočne dobrým filmom. Skutočnosť, že našim hlavným hrdinom je malý chlapec a celý film je postavený hlavne na detských výkonoch je celkom riskantné. No decká sa s tým podľa mňa skvele popaosvali. Náš hlavný hrdina Michel je veľmi dobrý. Aj ako herec, aj ako postava. Nebráni sa postaviť za svojich priateľov, nájde v sebe veľkú dávku odvahy a chce, aby boli veci spravodlivé. Vzťah s jeho rodičmi je veľmi zaujímavý a je o to lepší, že bude musieť počas filmu pochopiť určité veci, ktoré by normálne deti absolútne nemali chápať. Najmä nie takýmto spôsobom. Vďaka tomu najlepšie je zachytený vzťah s jeho otcom. Ostatné decká sú celkom v pohode, no skvele je ešte spracované aj priateľstvo s Filippom. Michel a Filippo si postupne budú budovať silné priateľstvo, no súčasne je tam medzi nimi tá obrovská jama, v ktorej je držaný ako väzeň. Atmosféra filmu je silná, v správnych momentok dramatická a film vie byť úderný. Miestami možno pôsobil trošku nudne, no na druhú stranu kvality filmu sú dostatočné na to, aby som povedal, že film je hodný vašej pozornosti. A myslím si, že aj ja si ho po dlhej dobe opätovne pozriem. Hodnotenie: B+ (06.04.2020)

Pěkně mrazivý příběh o tom, jak je nutné vzít odvahu do hrsti, když ji nemají dospělí, a pokusit se o nemožné. Dávná premiéra tohoto snímku na HBO mne doslova uchvátila - vzhledem na poměry zemí, kde vznikal - skvělým zpracováním a neustále napínavým dějem. Přátelství dvou chlapců bylo snadno uvěřitelné, "rozumná" neangažovanost rodičů v celé věci ohledně únosu pak sice odporná, ale pochopitelná. Tohle si někdy musím dát znovu, parádní drama. (20.05.2009)