Dravci a vrabci

Jasný, ideologicky je to přinejmenším naivně poblázněné (pořád je třeba brát v potaz, že Pasolini uměl rozlišovat mezi chytlavostí marxových teorií a dost problematickou komunistickou praxí), ale už jen titulkové intro dává divákovi jasně na vědomí, že se na něj chystá film odvážný, hravý, vrstevnatý, kterému není cizí nadhled.. Pasolini se nebál jít s kůží na trh a postoj a autentický výraz byl pro něj více než dokonalá forma. Díky tomu ty filmy působí úžasně syrově, přestože se místy můžou míjet účinkem.. Chemie ústředního hereckého dua to tentokrát dost táhne nahoru. (27.05.2023)

Takhle se mi Pier Paolo líbí. Dravci a vrabci jsou jedinečnou kombinací zdánlivě neslučitelných žánrů (grotesky, satiry, sociální kritiky, podobenství a vlastně i road movie :) umně protkanou mnoha chytrými, ale relativně snadno čitelnými a srozumitelnými symboly a narážkami. Zvláštní dynamiku a rozvernost tohoto filmu navíc podporuje skvělá, občas až westernově laděná Morriconeho hudba (i když mi zpočátku k Pasolinimu vůbec neseděla a musel jsem si na ni chvilku zvykat). No a mnohokrát zmiňované úvodní titulky jsou opravdu parádní. Lehce zdlouhavá a možná i trochu přehnaná mi přišla "mnišská epizoda" Totóa s Davolim a několikrát použité groteskovité zrychlené pohyby taky moc nemusím, ale jinak se tomu nedá moc vytknout, krásný film. (02.05.2013)

Napodruhé (možná i díky poznámkám) netápu. Pasolini svou bajkovitou esej pojímá s velkou hravostí. Ta je patrná už z kouzelných zpívaných titulků, pokračuje absurdními dialogy, které se střídají s marxistickými citáty, biblickými odkazy. Na diváka chvilkami dýchne transcendentálno (dívka v kostýmu anděla, pohybující se mezi hrubými stěnami betonové stavby), dokonce se dostaví i závan existencialismu (rozhovor ústřední dvojice o Gagarinovi). Paralelismus nebo leitmotiv cesty, zdůrazňují Pasoliniho přemítání o prolínání katolictví a levicového smýšlení, ozvlášťňuje jej zároveň hra s žánry - groteskní stylizace je víc než patrná, objevují se také lehké prvky westernu. Godard se zkrátka může jít klouzat. (02.07.2011)

Poměrně srozumitelná alegorie, jejíž velkou předností je výskyt groteskního humoru zjm. díky komikovi jménem Toto (raději neskloňuji). Jako celek však film podle mě moc nedrží pohromadě, scény jsou na sebe občas naplácány dost podivně a některé působí zbytečně. Myšlenkově mě to také zrovna neohromilo. 60% a podívám se ještě jednou, možná mi něco uteklo. (08.09.2009)

No, fakt nevím, co to mělo za myšlenku a všechny ty symboly měly znamenat - Italové asi tuší, já ani za mák nee. Ale kupodivu o tom filmu hodně přemýšlím, nechápu proč a čím mě tak zasáhl. Možná je Pasolini fakt génius, který útžkovitými nesmyslnými záběry vnukne pocity a názory. Každopádně podobné "zazpívané" úvodní titulky jsem nikde neviděla a antolik mě dostaly, že jsem si je pouštěla snad 10X dokola ;-) (20.11.2008)