Oteckova sláva

Poprvé jsem tento film viděl v prvním ročníku na gymplu při cestě autobusem na školní zájezd do sladké jižní Francie, do Provance.... a náš franštinář nemohl vybrat lépe. Pokaždé když film vidím, vybavím si nádhernou krajinu Provance s vůni levandule i když v ještě lepší knižní předloze voní tymián....tak jak hlavní hrdina (mladý Marcel Pagnol) nostalgicky vzpomíná na své dětství neubráním se ani já trochu té nostlagie po krasných časem tam na jihu. (05.08.2010)

Já bych se do toho domu z fleku přestěhoval. Nádhernější prostředí pro život jsem snad ještě neviděl. Sice nevím, zda by mě ty hovna na chodnicích, pravidelné dávky čerstvýho smogu a odpadky přetékající z kontejnerů nechyběli, ale risknul bych to. Nádherně a realisticky vyprávěný příběh z pohledu malého kluka ve kterým jsme ušetřeni, do extremu vyšroubovaných dramat, rádoby uměle vytvořených komických situacích, všechno plyne příjemně a přirozeně jako kdysi moje prázdniny v jižních Čechách. (04.01.2014)

Tento báječný výlet do časů na přelomu 19. a 20. století na francouzském venkově viděný bezstarostnou dětskou optikou a servírovaný s patřičnou dávkou humoru vemlouvavým hlasem Viktora Preisse musí okouzlit snad každou vnímavou duši. Nádherná krajina kopcovitého prostředí Provence umocňuje poetiku celého vyprávění takovým způsobem, že se člověku chce vykřiknout: „Bože, jak je na tom světě krásně!” (85%) (21.01.2021)

Tento film je pro mě takové příjemné uvolnění, útěk od všedních každodenních starostí a otravných věcí někde na jih Francie do kraje Provence do časů, kdy bylo ještě vše v pořádku a do nejkrásnějšího období - dětství. Krásná rodinka, krásná maminka Augustýnka, ateistický učitel otec Joseph, bratří Marcel a Paul, malá sestřička a vše zvládající strýc Jules s tetou Rose. Padly zde zajímavé předpovědi o tom, jak to bude ve 20. století, že se všichni budou mít díky strojům dobře a každého bude respektovat celý svět, no reálně jsme se dočkali fašismu, nacismu a komunismu. Další moudro je o tom, že i dospělí umí lhát jako děti, což mladého Marcela překvapilo, ale tak snad časem pochopil, že svět dospělých je sám o sobě dost zkažený. Dobrodružství v divoké a vyprahlé středomořské krajině Provence, lov koroptví, a také kamarád Lilek, který zná celou krajinu a ví, kam se schovat před bouřkou. Na závěr jsem plně soucítil s Marcelem, když prázdniny končily a museli se vrátit zpátky do Marseille, úplně mě to vrátilo do časů, kdy jsem se taky s brekem loučil s prázdninami a dobrodružstvím. Dětství je prostě super, dospělost už taková sláva není. (26.11.2021)

Marcel Pagnol by si mohl rozumět s Otou Pavlem. Tatínkova sláva je nostalgickým oživením rodinného alba a spolu s ním i starého světa. Vzpomínka na opravdovost dětství, které je šťastným řízením osudu spojené s únikem z města na celé dlouhé prázdniny. A i když i ty jednou skončí, v srdci už něco zůstává. A i tady je postava uctívaného tatínka, který je svými chybami v očích vypravěče spíš zlidštěn a o to víc milován. Vlastně Smrt krásných srnců by se taky mohla jmenovat Tatínkova sláva a ten název by naprosto seděl. Kolorit Provence na začátku 20. století, dobří herci a jemný humor. (29.01.2021)