Noc a hmla

Není to až tak zásadní dílo, jak se může podle zdejších komentářů zdát. Z informativního hlediska obvyklý dokument (nechci být cynický, ale nejsilnější jsou tu podle mě záběry na latrinu, nebo hromadu hřebenů...; vyhublá či spálená těla se objevují i v mnoha dalších dokumentech, což jim - bohužel - ubírá na naléhavosti), který je však působivý tím, že konstatuje fakta bez přehnaného konkrétního obviňování, čímž dává jasně najevo, že tahle zvěrstva nezpůsobilo pár jasně oddělitelných kreatur, ale lidé... (09.01.2008)

Žiadny hraný film nemôže prekonať hrôzu skutočných záberov z koncentračných táborov. Na to, čo vidíme v obraze, to berie dokument dosť umelecky a básnickým jazykom, ale to ešte viac prispieva k nepríjemným zimomriavkam od začiatku do konca filmu. –––– V tvorivej pohode architekti navrhujú brány, ktorými človek prejde len raz. –––– "Nie som za to zodpovedný.", hovorí dôstojník. Kto je teda zodpovedný? –––– Chceli by sme veriť, že to všetko patrilo len jednému obdobiu a jednej krajine, ale zabúdame sa pozerať vôkol seba a nepočujeme, že ten krik je bez konca. (10.09.2018)

A to jsem myslel, že jsem toho viděl dost...neviděl. Francouzský pohled na tuto hrůzu je jedinečný. Šokující exkurze do světa, kde výrazy jako člověk, lidskost či snad soucit, nemají své místo, individuálnost každé lidské bytosti, se zde ztrácí v noci a mlze.Tento svět je stejný, jako ten, který máme kolem sebe dnes. Jen dnes není vidět kdo je kápo, kdo vězeň a kdo ten, který vlastně ani nemá žádnou zodpovědnost, jak nacističtí pohlaváři po válce prohlašovali. Je to v člověku, záleží do jaké role ho doba postaví. (26.03.2013)

Medzi opustenými barakmi hvízda vietor. Osirelé a polorozpadnuté sú desať rokov po konci druhej svetovej aj ďalšie časti táborov smrti - ploty, krematóriá, nevestince. Čiernobiele fotky v kontraste k farebnosti povojnových záberov ukazujú desivé tortúry, slúžiace likvidácii rasy. V časoch, kedy vyhladzovacie koncentráky fungovali. Terajší kolorit nezmazal energiu utrpenia a strachu. Tieto miesta si nesú biľag smrti dodnes. Dokumentárna esej o besoch nacizmu sugestívne ukazuje mašinériu hrôz. Popisuje aj dištanc veliteľov lágrov od procedúr nakladania s väzňami. Akoby sa potrebovali oddeliť od kolotoča tragédií a zmaru tisícoviek ľudí. Úpiacich v preplnených barabizniach. Výhrada sa týka kolektívneho súdenia ľudí ako takých v poslednej tretine dokumentu. Presvedčivý dopad manipulácie kolektívnou vinou, spočívajúcej v slovách "my sme dopustili", zlyhali", "kto zaručí, že nebude repete" a podobne sa prejavil aj v pár tunajších komentároch, hanbiacich sa za celé ľudstvo. Na obranu takýchto tendencií treba povedať, že Arbeit macht frei! má dnes dosť zástancov. Títo slušní ľudia z dobrých rodín a ich politickí líblingovia považujú prácu za zmysel žitia a zároveň žiadajú dať prácu nič nerobiacim lenivcom. Zároveň tvrdia: "Kto nerobí, nech nežere." Odtiaľ už nie je ďaleko k poslaniu Cigánov, smradľavých bezdomovcov a feťáckych sociek za hranice štátov alebo aj do plynu. (16.02.2015)

Dokument, který jednoduše říká - podívejte se na to, co jsme udělali, poučte se z toho a už to nikdy nedělejte. Záběry, které jsou zde uvedeny, jsou děsivé samy o sobě, ale v kontrastu s barevnými scénami natočenými pro dokument a v souladu s komentářem, se jedná o skutečně silný zážitek, který nám připomene, co jsme za zrůdy. (05.01.2015)