Tvorcovia:
Sam LevinsonRéžia:
Sam LevinsonScenár:
Sam LevinsonHudba:
LabrinthHrajú:
Zendaya, Hunter Schafer, Austin Abrams, Sydney Sweeney, Jacob Elordi, Alexa Demie, Barbie Ferreira, Algee Smith, Maude Apatow, Jennifer Kathreen Larson (viac)VOD (1)
Epizódy(8)
-
Snažím se dostat do nebe, než zavřou bránu (S02E01)
-
Mimo dosah (S02E02)
-
Velký a malý tyran (S02E03)
-
Drink před válkou (S02E04)
-
Bez hnutí jako kolibřík (S02E05)
-
Když se kácí les... (S02E06)
-
Divadlo a jeho dvojník (S02E07)
-
Celý život mé srdce toužilo po tom, co neumím pojmenovat (S02E08)
Videá (2)
Recenzie (70)
Druhá série je natočená opět skvostně a nápaditě, nejen, co se týče obrazové stránky. Po stránce scénáře jsem občas postrádal nějaké informace typu "co asi teď dělá ta hodná dealerka" a trpěl jsem občas delšími dialogy na téma sebeuvědomění nebo polepšení (hlavně u posledního dílu, kde se musí klasicky charakterově uklízet), ale navzdory mému cynismu se autorům podařilo dostat se mi pod kůži. Je to síla a nejmíň dva díly bych označil za "oscarový" materiál ve smyslu dosažení maximální depky ve smyslu destrukce rodin a vztahů toxickými členy rodiny. Mladí herci jsou slušní nebo aspoň typově dobří. ()
Sledované od februára do mája 2024. _ Druhá séria EUFÓRIE je nekonečná vyhrotená situácia, v ktorej človek definitívne prestáva hrdinom závidieť ich mladosť, krásu, sex, drogy a večierky. Tu už nie sú žiadni vinníci, sú len obete. A seriál definitívne prestáva byť "zábava" aj pre samotného diváka. Je to hlboký ponor do vyextrahovanej dekadencie dnešnej mládeže. A pritom zachované to, čo je pre teen vek trvalé bez ohľadu na dobu – silné city, idealistické predstavy o živote a vzťahoch a fatalistické konanie. Plus starý dobrý freudizmus – nie spoločnosť, politika, technológia… - ale neprítomný ocko (a prítomné drogy) sú spúšťačmi abnormálneho správania. _ Hodnotiť tu časti osobitne, nielen diely, ale hádam aj série, nemá veľmi zmysel, čím ďalej, tým viac vyznieva EUFÓRIA ako celok, a aj v rámci dielov si prechádza ľubovoľne medzi postavami, ktorých osudy sú previazané. Iba výnimočne sa prezentuje ako seriál s uzavretými, charakteristickými epizódami, väčšinou ide skôr o moderný trend sledovania krátkeho seriálu ako dlhého filmu naraz, v jednom ťahu, prípadne na pár šupov. A podobne sa to má aj so sériami - sú tu veci, ktoré sa doriešia, aj tie, ktoré sa nechávajú otvorené do tretej série. A tak to môže ísť donekonečna – tak ako život. _ Sam Levinson si na rozdiel od prvej celú druhú sériu napísal a zrežíroval sám. Niet sa mu čo čudovať – stvoril popkultúrny fenomén a chce si ho ďalej robiť iba podľa seba – a výsledok dosahuje väčších výšok, ale aj nedostatkov, ako v prvej sérií. Z rozličných pohľadov sa mu dá všeličo vytknúť... Dosť zvláštne rozvíjanie (či skôr zdržovanie) zápletiek stojí proti režijne a štylisticky neuveriteľne premysleným jednotlivým scénam. V tých jednotlivostiach je to ale majstrovské a ako celok emocionálne zasahujúce až zdrvujúce, čo je pre mňa rozhodujúca kvalita.. Ťažko si vybavím porovnateľné dielo, ktoré by tak presvedčivo sprostredkovávalo pocity a komplexné emócie, vrátane tých najextrémnejších. ()
Druhá řada docela překvapila. Jde více do hloubky a zároveň je pojatá "artověji". V případě Euforie bych čekal, že podobný přístup seriálu zlomí vaz, ale tvůrci se s tím kupodivu dokázali vypořádat celkem důstojně. Takové pojetí zákonitě klade vysoké nároky na vyváženost děje a lyriky, což se (přes občasné masturbační záchvaty v lyrické rovině) v podstatě daří, snad s výjimkou posledních dvou dílů, u kterých to však v rámci dramatické křivky lze akceptovat. Tempo je sice dějově poměrně pomalé, ale neztrácí dech. Rovněž nevyhnutelná sebereflexe jednotlivých postav neupadá do sebeparodie (ač je to občas trochu na hraně). Silné je budování atmosféry a s tím související OST. Vhodné obsazení rolí bylo jasné již u první řady, zde se jen potvrzuje a vedle Zendayi je třeba opět, jako v případě Bílého Lotosu, vypíchnout Sydney Sweeney - byla by škoda přes její vnady nedohlédnout také její talent... ()
Nekope do těch, kteří sejdou z cesty, „pouze“ poukazuje na to, kam až může vést užívání drog. Chtě nechtě následuje rozklad osobnosti, urážky a hádky s každým a kvůli všemu. Na jedné straně podívaná plná barev, světel a hudby, na té druhé realita, na kterou se místy vůbec nedívá příjemně. „Ztracená“ generace, u které jsou deprese, nahota, sdílení, omamné látky či další všemožné závislosti denním chlebem. Oproti první sérii nejsme o mnoho dál, je tu poslední noc v roce. Nejprve si odbudeme backstory drogového dealera Fezca, pak velkou party, na které si někdo zahraje na schovávanou ve vaně, další bude spoléhat na první pomoc v ponožce, jiný dostane vydatnou nakládačku. A v tomhle duchu to i pokračuje. Jízlivé a sebeironické postavy bilancují, vzpomínají, děsí se svých (dalších) strašáků ve skříni. A Rue se zatím nijak neděsí toho, že do toho zase spadla. Milostný trojúhelník Maddy, Natea a stále labilnější Cassie začíná nabírat na síle. A pak přijde premiéra hry s třeskutým obsahem, kdy cynismus šlape na maximum. Sofistikovaná vizuální estetika, spousta režijních nápadů, černý humor. A herecky zcela přesná Zendaya, která si krade řadu scén pro sebe. Za první polovinu série a hlavně pátý díl velká spokojenost. ()
Galéria (279)
Fotka © Home Box Office
Zaujímavosti (4)
- V této epizodě Fezco (Angus Cloud) přirovnává příběh Lexiiny divadelní hry k filmu Stůj při mně (1986). (TheSpearCZ)
- Píseň, která hraje na konci epizody při závěrečných titulcích, je Cutting Crew: (I Just) Died In Your Arms (1987). (Kanee)
- Píseň, kterou lze slyšet v pozadí při konverzaci v čase 28:13, je „seaside_demo“ od interpreta SEB. (Kanee)
"Sometimes, people need to get their feelings hurt." ____________ RELAPS. Přesně tímhle slovem by se dala popsat druhá série generační výpovědi EUFORIE. Samotný tatíček týhle show Sam Levinson v jednom z promo videí o symbolismu a charakteristice druhý série řekl doslova toto: "Zatímco první sezóna Euforie byla party ve 2 ráno, druhá sezóna je after-party v 5 ráno." – a je to sakra znát...... Dá tedy rozum, že kdo se v létě roku 2019 sjel na bezstarostný vlně masivního hypeu, který tenhle manifest generace Z vyvolal, by měl být tentokrát na pozoru. Zatímco první série byla extravagantní imaginací mezi skutečností a snem, druhá je depresivním vystřízlivěním a probuzením do reality – je mnohem komornější, uzavřenější (zda za to může pandemie je zcela na místě), výrazněji kráčí v šlépějích emocionálního realismu a je velmi intimní psychologickou sondou do hlav postav, jejich problémů, dilemat, strastí, úzkostí a osobních traumat. Laicky řečeno: exkurze do žumpy plný sraček, skrze který se musí generace Z brodit...... Levinson paradoxně rezignoval na příběh a místo toho na relativně minimalistickým půdorysu vykresluje kontrasty a konflikty, v nichž každá z postav čelí své osobní Nemesis a jiným vnitřním démonům či komplexům – Nathan vs. toxická maskulinita kterou zdědil po svém otci Calovi, Kat vs. patriarchát, Lexi vs. sebevědomí, Jules vs. platonická láska, Rue vs. závislost na drogách, Fezco vs. family business, Cassie vs. sexuální přitažlivost kterou cítí vůči největšímu psychopatovi v okolí. Aneb jak se říká: protiklady se přitahují...... Díky tomu má divák naprosto jedinečnou příležitost z velmi intimní optiky číst charaktery a jejich motivace jako komplexní knihu, v jejíž finální kapitole každý klesne na absolutní dno – viz. pátá epizoda která je emocionálně zdrcujícím vrcholem celýho seriálu. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozenou hrou světel a stínů, častější využití retro šlágrů (jakože co si budem, ten soundtrack je fakt boží), anebo převážně přímočarou lineární naraci, která nezapomíná na konceptuálně inovativní příběhový podzápletky s mnohdy až tragikomickým vyzněním. Z hlediska formy prakticky nejde nic vytknout. Nemluvě o samotný režii či famózní kameře Marcella Réva, s kterou předvádí hotový divy a čáry máry...... Kolem a kolem, druhá řada je výrazně odlišná od toho, na co jsme si v té první zvykli. Ale víte co? Koho to sere. Tak či onak je druhá sezóna EUFORIE neskutečně pohlcující zážitek, divokej emocionální roller-coaster a mimořádná televizní událost, která zaujme snad všechny napříč generacemi, a která se naprosto vymyká standardní škatulce subžánru teenage seriálů/coming-of-age dramat. U finále vám pak bude připadat, jakoby vám někdo krájel cibulu pod očima anebo rozdrtil srdce na padrť. Levinson jakožto bývalej závislák ví jak na poctivý nekonvenční řemeslo, protože poskytl návykovej cinefilní matroš, kterej televizní sortiment jen tak nenabízí. A protože jsem se na týhle droze závislej, ten absťák po třetím cravingu bude tak šíleně intenzivní, že bych se na celou druhou řadu podíval ihned znova. Sam Levinson, you're a fucking G! ........ PS: Pablo Fezcobar steals the show! #FEXI si zaslouží vlastní seriálový spin-off. () (menej) (viac)