Série(4) / Epizódy(33)
Obsahy(1)
Čarodejný tvrdiačik, karafiát v klope staromódneho saka, jemný úsmev, ohníčky v očiach, rozprávanie bez slov... Kto je to? Hádanka má jednoduchú odpoveď predsa Pán Tau. Nesmrteľná postavička, ktorú vymyslel jeden z najlepších scenáristov tvorby pre deti Ota Hofman s režisérom Jindřichom Polákom (vytvorili aj TV seriál pre staršie deti Návštevníci). Pán Tau je ústrednou postavou rovnomenného koprodukčného farebného seriálu. Neskôr boli epizódy spojené do celovečerných filmov určených do kinodistribúcie a roku 1988 sa nakrútil film Pán Tau určený priamo do kín, ktorý na smútok verných divákov nie príliš šťastne príbehy rozprávkového hrdinu ukončil. Prvý diel seriálu (ako čiernobiely) vznikol už roku 1966 v koprodukcii Československej televízie a Carla Pontiho. Ďalšie epizódy (celkom sa nakrútilo 33 dielov) sa nakrúcali ako zákazka vo Filmových štúdiách Barrandov v spolupráci s rakúskymi a západonemeckými (neskôr iba západonemeckými) partnermi. Bol prvým televíznym seriálom v histórii Československej televízie, ktorý vznikol v koprodukcii s kapitalistickými krajinami. Pán Tau, chvíľku panáčik, chvíľu seriózne vyzerajúci usmievavý gentlemanský pán so staromódnym guľatým klobúkom na hlave, ktorý prináša radosť každému, kto sa vie a chce tešiť zo života. Je priateľom detí a zvierat a aspoň na chvíľu plní tajné želania a túžby nešťastným a sklamaným. Pán Tau prejde prstom po okraji svojho tvrdiačika a... A želanie sa splní. Niekedy síce nie podľa pôvodných predstáv, to však neprekáža. Hlavnou odmenou je detská radosť a úsmev. A že dospelí zabudli na svoje detstvo a nie sú schopní hrať sa?! Ich problém! Vo svete, ktorý predstavuje pán Tau, je potešenie z hry najcennejšou devízou. V čom dodnes pán Tau láka nových a nových detských, ale aj dospelých divákov? Je to predovšetkým v čare spojenia dvoch kontrastov rozprávkovosti a reálneho života, ktoré spolu zázračne fungujú. Láka svojou inteligenciou i hravosťou, veľkým pozitívnym nábojom a fantáziou. Ota Hofman bol koncom 60. rokov, keď Pán Tau ešte ako čiernobiely seriál vznikol, úspešným scenáristom. Panáčik, ktorý sa mení na človeka a naopak, bol pre Hofmana nemým anjelom, ktorý je vždy na strane detí. Najmä tých, ktorým chýba láska rodičov či sú nejako inak nešťastné. A keďže je anjel, nemôže s naším svetom komunikovať jazykom, ale len pantomimicky. Životnú podobu pánovi Tauovi raz navždy vtlačil český herec Otto Šimánek (1925 1992), pre ktorého paradoxne bol titulný hrdina jedinou hlavnou rolou v televízii (a aj vo filme). A hoci sa to nie vždy stáva, je zaujímavé dodať, že výslednú podobu pána, ktorý pomáha rozosmiať smutné deti, mu vtlačil jeho herecký predstaviteľ. Chcel totiž, aby v realite sveta pôsobil Pán Tau rovnako rozprávkovo i realisticky, ale iba deti poznali, že prichádza z iného sveta a je ich skutočným priateľom. Veľké nároky na herecký prejav postavy, ktorá sa nevyjadruje slovne bola pre Ottu Šimánka splnením sna. Odjakživa totiž tiahol k pantomíme, dokonca jednu časť jeho záverečnej hereckej skúšky tvorila pantomimická scénka. Pán Tau v Šimánkovom úspornom hereckom prejave má veľa spoločného s postavami Debureauta a Harlekýna. S výnimkou posledného filmu nikdy neprehovoril na obrazovke ani slovo, a napriek tomu mu môže porozumieť každý, kto má v sebe kúsok dieťaťa. Režisér Jindřich Polák podstatnú časť svojej tvorby venoval deťom. Vo filmoch a v televíznych seriáloch určených mladším divákom sa usiloval zosúladiť žáner akčného a sci-fi filmu, pretože k nim vždy inklinoval. Aj keď sa často píše, že nakrúcal rozprávky, v jeho prípade šlo skôr o obdobu sci-fi a fantazy. Po nakrútení 12-dielneho seriálu o klaunovi Ferdinandovi a snímke Klaun Ferdinand a raketa som sa dlhší čas venoval dobrodružnému žánru. Ale stále ma to ťahalo k tvorbe pre deti. Usiloval som sa nájsť nového hrdinu. Už nie cirkusového klauna, ale čisto pantomimickú postavičku, ktorej rozprávkovosť by sa dopĺňala kombináciou s bábkovým filmom. S Otom Hofmanom sme potom priviedli na svet pána Taua, ktorý dostal meno podľa jedného písmena gréckej abecedy. Doláre chýbajúce v rozpočte vždy nahrádzal svojou tvorivou invenciou za výdatnej pomoci bezbrehej fantázie scenáristu a spisovateľa Otu Hofmana. Ota Hofman mal ohromný cit pre dialóg, ale nemal vizuálnu predstavivosť, povedal režisér Jindřich Polák. V tom sme sa skvelo dopĺňali. Vždy nám záležalo na tom, aby naša tvorba pre deti nepodceňovala ich inteligenciu a súčasne podporovala ich kreativitu, fantáziu a hravosť. Na margo seriálu treba dodať, že bol aj poslednou hereckou príležitosťou pre Jana Wericha. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (122)
Každý měl v dětství nějaký svůj idol. Většinou šlo o zpěváky, herce, sportovce atd. Pamatuju si, že mým idolem byl jeden pán, který mlčí a na hlavě nosí buřinku. Dokáže se zmenšovat. Byl to prostě pan Tau. Vždycky jsem chtěl jeho buřinku, abych uměl kouzlit. Jednou jsem jednu takovou našel na půdě a zkoušel přesně jak pan Tau (otočí rukou kolem klobouku) kouzlit. Nedařilo se mi a byl jsem z toho hodně smutný. Do té doby, než mi dospělí vysvětlili, že je to pohádka. Nejvíce se mi líbil díl, jak se stal pan Tau Robinsonem a žil na pustém ostrově. ()
Jeden z nejúspěšnějších a současně i mezinárodně zvláště oceňovaných projektů naší národní tvorby je současně i jedním z nejzdařilejších pokusů o pohádku ze současnosti. Do zcela realistických příběhů dobové současnosti je vkládán jako průnik muž vlastně noblesního zevnějšku, jehož nadpřirozenost je dána magickou buřinou. Je-li jí zbaven, mění se v hromádku bezradného neštěstí, která se zas tak moc neliší od svých dětských druhů. Symbol imaginace a tvořivosti ozvláštňuje svět dospělých, s typickou českou hravostí naznačuje a někdy přímo i objevuje jeho konvenčnost a plochost a působí až jako jánošíkovský zastánce alternativně pojímané dětské magické identity. Rozsah stále se rozrůstajícího, postupně zmezinárodnělého projektu nabídl vesměs mimořádnou příležitost postupně každému výraznějšímu jménu české Thálie, aniž zapomněl na neherce. I dospělý divák mládne, kochá se nečekanostmi fabule, náhle zjišťuje, jak je dobré, ale i možné být také ve velmi zralém věku dětským, spontánním, rozpustile radostným a rozverným. Přes propast generací i desetiletí, která uplynula od prvního uvedení prvního této seriálové mnohačetné srostliny. ()
Pan Tau j epro mě nedělní ranní klasika. Nejradši jsem měla ty epizody s klukem Emilem a pak díly s Claudií (holka ze zámku - tak trochu princezna - a přwepracovaného otce jí hraje úasný Jan Werich). Vlastně právě za Wericha a za to, jak převyprávěl příběhy pana Tau na audiokazeu, musím dá pět hvězdiček :) ()
"Bol raz jeden čudný pán, čo holdoval len detským hrám. V tmavo čiernom obleku, nosil radosť vo vleku. Deti naňho kývali a pesničky mu spievali. Pomáhal im každý deň, verte že to nebol sen! Volali ho pán Tau, klobúčik na hlave mal. Nehral sa na hrdinu a v saku nosil kvetinu. Keď bol v núdzi nejakej, zmenšil sa a bol O.K. Nehovoril zbytočne a správal sa statočne. S dáždnikom si pomáhal, keď sa veľmi namáhal. Volali ho pán Tau, klobúčik na hlave mal. Išiel raz po ulici. Proti nemu chlapíci. Klobúčiky ako on však boli v bielom nie v čiernom. (Clockwork Orange!!! :-D) Veselo ich pozdravil. Hneď prvý ho palicou dorazil (Alex de Large ;-)). Tentokrát náš všadebol, zmenšiť sa už nestihol!" Toto je jedna z piesní, dnes už neexistujúcej, bratislavskej Oi! punkovej kapely Brickfield. Absolutne sa stotožňujem s autorom tohoto textu. Pan Tau by si veru zaslúžil poriadne preplesknúť tú jeho nemú hubu. Nikdy sa mi táto podivná, rozprávková postavička nepáčila. http://www.youtube.com/watch?v=mxW7-aSiOPQ * ()
...byl jsem celý víkend sám doma (vymluvil jsem se na spoustu učení a konzultace s chytrými spolužáky, abych nemusel česat několik tun jablek na jevanských latifundiích), byla sobota podvečer, ležel jsem před televizí, kouřil matčiny odporné cigarety Drina, kterým mimochodem propadlo tenkrát více lidí a z televize mne drtil Pan Tau. Bylo mi ho vždycky hrozně líto, že je němý a pak mi bylo taky dost líto sebe, že ho nemám. Kradl by místo mne v samoobsluze čokolády Kofila, já bych nemusel riskovat dvojku z chování a mohl se více soustředit na jiné věci...[Tak to bylo, tak to je] Hehe, taky chci pana Tau domů! :) ()
Galéria (94)
Zaujímavosti (42)
- Nepřístupný film, na který chce jít Emil s kamarády a kterému říká Divoké pušky, je ve skutečnosti Hodný, zlý a ošklivý (1966). (pávek)
- Ústav na předpověď počasí se nacházel v Praze Vršovicích v Kodaňské ulici, č.p. 46. (M.B)
- Natáčelo se ve Zlíně. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Súvisiace novinky
František Peterka 1922 - 2016
Ve věku 94 let zemřel herec František Peterka. Narodil se do rodiny bankovního úředníka a modistky. Narozdíl od svých kolegů, kteří museli v rodině bojovat o své místo na divadelních prknech, u něj… (viac)
Reklama