Bazén

Nejspíš to nebude za 100%, protože to má pár slabších míst, ale všechno ostatní je mimořádně symfonické, rafinované, psychologicky velmi zajímavé a pečlivě promyšlené. Chvílemi mírně zavane Lynch, ale když se to vezme kolem a kolem, v konečném důsledku není v tomto filmu nic nevysvětlitelného. Zřejmě tu jde o střet (asi jeden z možných výkladů) mimořádně vyvedené šťabajzny (mající jisté promiskuitní sklony) se starou frigidou, která zažije něco jako osvícení či duchovní probuzení, v důsledku čehož se začnou dít velmi zajímavé věci a atmostéra houstne, až to hezké není… Je v tom cítit ten evropský feeling a Francois Ozon mě napoprvé svým osobitě atmosférickým pojetím velmi oslovil. Parádně kousavý hudební doprovod. (20.10.2012)

Režisér s námi hraje důmyslnou hru, když nás nechá ukolébat na vlnách vlastních filmových zkušeností a ve chvíli, kdy jsme přesvědčeni, že nás dění v právě sledovaném světě nedokáže překvapit, uhne jeho film úplně jiným směrem. Bazén se nedá s jistotou zařadit do nějaké škatulky. Nálepka uměleckého dramatu o dvou rozdílných a přece tak podobných ženách, které k sobě hledají cestu, je stejně nedostačující jako nálepka voyerského thrilleru nebo detektivky s překvapivým rozuzlením. Pomocí dlouhých záběrů a pomalého tempa dosahuje Ozon podmanivé nálady a neočekávaně intenzivního diváckého prožitku. Do výjimečných se ale nakonec Bazén zařadí až svými posledními minutami. Stokrát nás během filmu napadl, stokrát jsme jej zavrhli a stejně nás jeho závěr překvapí. (15.11.2005)

Já nevím, na mě tenhle film prostě nefungoval. Ta předlouhá expozice a statická nuda v průběhu skoro celého filmu byla k nepřekousnutí, očekávaný překvapivý konec byl překvapivý, ale rozporuplný dojem nesmazal. Přespříliš intelektuálně překombinované a bez vnitřního pnutí a jakékoliv dynamiky... Kontroverzí opletený François Ozon je nudný patron... (29.05.2007)

Přiznám se rovnou, že pana Ozona neznám a žádný jiný jeho film jsem neviděla. Tento mě ovšem zhola nenadchl. Celou dobu se nedělo prakticky nic, pak se to jaksi zašmodrchalo a když mělo dojít k rozuzlení, byl konec. Čili jediné co stálo za pozornost byla výstavní figura slečny Ludivine, v závěru kontrovaná bobrem paní Rampling. A pro mě poučení, abych si další setkání s tvorbou tohoto režiséra důkladně rozmyslela. (03.01.2011)

François Ozon rozehrává s divákem nejednoznačnou partii. Mnohokrát táhne až neférově, když línou idylku upjaté anglické spisovatelky na francouzském venkově příjezdem svobodomyslné, frivolní slečinky (opravdu žhavá Ludivine Sagnier) důmyslně - bezdůvodně? - halí do "hitchcockovského" dramatu i detektivky. Největší "podraz" si však schovává na samotný závěr. [Napoprvé za 4*, ale i teď tak nějak mezi.] (26.02.2018)