Pink Floyd: The Wall

Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. (03.09.2007)

U hudby kapely Pink Floyd se zrovna příliš nerozplývám, ale tento film mě přesto zaujal a to hlavně svým skvělým zpracováním, za které si Alan Parker zasluhuje uznání. Je zde ovšem fakt, že jsem se v určitých zdlouhavějších pasážích nudil. To asi nejvíce uškodilo požitku z filmu. Rozhodně jsem však rád, že jsem tuto (jak již bylo poznamenáno) "povinnou četbu" mohl zhlédnout a dávám skvělých a plně zasloužených 7/10. (24.12.2006)

Nikdy jsem nemiloval operu Leoše Janáčka, přesto mi "Lev s bílou hřívou" v průběhu let skončil ve filmové TOPce. Nikdy jsem neposlouchal a nevyhledával hudbu kapely Pink Floyd, některé skladby tady na mne působily depresivně, přesto jsem si Parkerův film The Wall, který na mne udělal silný dojem, pustil letos již podruhé a přidávám mu po opakované projekci i zbylou pátou hvězdičku. Zajímavé, jak film někdy dokáže ve mne vzbudit obdiv i k zcela jiným druhům umění. The Wall je krásným příkladem, jak lze vyjádřit pocity, názory na problém i kousek lidského příběhu různými způsoby... vizuálně, hudebně, textově... Alan Parker dokazuje, že to lze rozhodně i dohromady. Já prožil u tohoto filmu celou řádku silných pocitů, často se nacházel v nepříjemném mrazivém transu, ale tentokrát jsem se vedle obdivu nad vizuální stránkou a myšlenkovou hloubkou ještě více nadšeně zaposlouchal i do skvělé originální hudby. ,,To není bolest, to se jenom vyvíjíš..." Z veškerého dění ve dvou linkách na přeskáčku mezi současnou situací rockového hvězdy a jeho tíživých vzpomínek na dětství během války mně asi nejvíc zaujaly dvě až mrazivě podobné scény zobrazující podléhání "vůdci" a okolitému davu: poprvé v podání žáků během školního vyučování plného přísných direktiv ze strany učitele (završeno krásně výstižnou animací s masky a mlýnkem na maso!), podruhé v podání jásajících fanoušků na rockovém koncertě kapely. U holící scény vysloveně trpím, ale jsem rád, že film nekončí pesimisticky, naopak tolik něžnou písní s pozitivním poselstvím... 31.7.2020: Sbohem pane Parkere, odpočívejte v pokoji a děkujeme za úžasné filmy! 90% (01.08.2020)

Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. (01.03.2006)

Na hudbě Pink Floyd jsem vyrůstal, jejich hudbu dodnes miluju a ačkoliv mám mnohem raději jiná "floydí" alba, než je právě The Wall (např.božské Dark Side of the Moon), některými pasážemi z filmu nepohrdu nikdy. Roger Waters si vyřešil svá traumata z dětství a přinesl světu krásnou hudbu a hodně depresivní texty, která sice Parker umně převedl na filmové plátno, ale nutno říci, co by byl jeho film bez nezapomenutelných kreseb Geralda Scarfa, autora všech animací a obalu alba The Wall. (27.06.2005)