Henrich V.

Dejovo je to už dnes značne zjednodušené, dobýjať Francúzsko je v poriadku, i keď sa Británia musela brániť útokom dobyvateľov počas druhej svetovej vojny. Olivier ale urobil z divadelnosti látky prednosť a to tým, že ju priznáva a hrá sa s ňou. Sledovať celý film ako fiktívny záznam divadelnej hry by bolo obtiažne, tak sa akoby v roli diváka tohto divadla vžívame natoľko do deja, že prestaneme sledovať okolie a nakoniec sa ocitáme vo filme, kde už nie sú divadelné papundekle, ale monumentálne exteriérové scény. A tak zase cez divadelnú formu filmu naspäť do divadla. Henry V musí tešiť filmových hard core vedcov, ktorí na ňom môžu skúmať filmové médium, úlohu diváka a filmovú ilúziu a bohvie čo ešte. Vy si vychutnajte film, nie nepodobný Husovskej trilógii. (19.10.2015)

O kladech i slabších místech Olivierova zpracování tu poměrně výstižně psali jiní fanoušci filmu. K tomu, co uvedli, bych dodal, že film je očividně ovlivněn událostmi druhé světové války, zdá se, že i přípravami na operaci OVERLORD. Skutečnost, že portrét vlastně velmi problematického krále je krášlen přesmíru již v Shakespearově předloze, plyne z faktu, že Jindřich V. byl předkem tehdy panující Alžběty I. Veliké a francouzská princezna Catherine de Valois (1401-1437), jejíž sňatek s nesporně schopným Angličanem přerůstá v závěru filmu v apoteózu francouzsko-anglického přátelství, je - nebo byla - považována za pramatku tudorovské dynastie (stala se matkou Jindřicha VI.). (Naopak velmi černobíle ze stejných důvodů naložil Shakespeare s Richardem III.) Pochvalné ocenění si zaslouží i Olivierův výkon v titulní úloze Jindřicha V. a skvělá výprava téměř "hollwyoodského" střihu, jež jen podtrhuje záměr Olivierovy adaptace. Míra historismu i kvalita jeho podání jsou - a to nezávisle na stáří filmu - pozoruhodné a mimořádné. Jakkoliv je JINDŘICH V. dílem pro specificky poučeného a orientovaného filmového fanouška, zůstává i dnes dílem nadčasovým a inspirativním. (24.08.2010)

Zklamání. Mám rád Shakespeara, protože jeho příběhy jsou plné emocí, a fungují tak i v dnešní době. Při Romeovi a Julii pláčeme, při Večeru tříkrálovém se smějeme, při Richardovi III. jsme naštvaní. Bohužel Jindřichovi V. se nepodařilo ve mně žádné emoce vyvolat. Kulisy a kostýmy jsou fajn, stejně jako zarámování příběhu divadlem Globe, ale pochopte.. Čekal jsem pořádný krvavý šejkspírovský nářez a přišla pohádka od Drdy. (16.09.2010)

Laurence Olivier je skvělý herec, ale tady jsem mu to místy prostě nevěřil. Jako kdyby hrál více hlasem, než aby hrál celým tělem. Snad to bylo i pro celé pojetí filmu, kdy opravdu sledujete hlavně divadelní hru, čemuž je podřízené i skvělé úvodní intro. Ty miniatury jsou boží. Přesto si pořád myslím, že Shakespeare se nejvíc hodí právě na divadlo. (19.09.2014)

Dobrý nápad prechodu prevedenia filmu z divadelných dosák, cez ,,neživé,, interiéry, až po masové scény v exteriéroch. To všetko umocňuje okúzľujúca výprava a kostýmy. Jadro problému je, že aj tak ide ,,len,, o divadelný postoj k dielu a diváci, ktorý veľmi neobľubujú ´´dosky, ktoré znamenajú svet´´, budu znudení na kosť. (05.05.2015)