Pohár

„Když můžeme problém řešit, tak to udělejme a pokud jej řešit nemůžeme, má smysl být nešťastný?“ Na začátku si skupinka mnichů čutá se symbolem konzumní společnosti – plechovkou coca-coly –, následuje pěkná prolínačka na sochu Buddhy, rovněž symbolu, ke kterému mnozí vzhlížejí. A o těchto dvou věcech celý Pohár je – o poznávání kapitalistických poměrů, o uplatňování metody cukru, nejen metody biče a také o obyčejné lásce k tomu výstřednímu běhání za jakousí kulatou věcí. Není to žádný Shaolin Soccer, ti mniši vědí, že nikdy nebudou blafovat jako Beckham, což jejich snu, jejich skromnému přání, přidává na dojemnosti. Je to film smutný skutečností, že komerce má moc ovládnout skutečně každého, zároveň však plný naděje a s nebývalým optimismem popírající oblíbenou větu všech slabětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství a jistě potěší nejen všechny (všechny dva) milovníky Bhútanské kinematografie a osoby vyznávající (ochů „to nejde“. Jde to, všechno jde, když se chce, jen se toho nesmí chtít mnoho. Politických otázek se dotýká pouze okrajově (trpký závěrečný titulek „a rýže v Tibetu je stále čínská“), věrný buddhistické filozofii upřednostňuje mírumilovné soupeření na fotbalovém hřišti. Jde o extrémně asketický film, není v něm mnoho humoru, není v něm mnoho napětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství. 75% (14.10.2007)

Zajímavá a velmi autentická (tedy až na ty mongolské aliktvótní zpěvy) sonda do života tibetských mnichů žijících v nedobrovolném exilu v Indii, a to zejména díky hlavnímu hrdinovi, který svým nadšením pro fotbal nakazí i ostatní mnichy. Vábením moderní společností se holt těžko vzdoruje, i když jste budhistický mnich (nebo možná právě proto). Příjemný film. (01.06.2008)

Film o tom, kde jsou hranice globální kultury a jak to vypadá v místech za popkulturní oponou. Anebo také cesta proti proudu času (anebo možná mimo čas). Asi nejde jen o fotbal samotný, i když jeho ,,misionářskou" vyvolenost dokážu logicky pochopit, jeho nenavázanost na jazyk a univerzálně akceptovatelná pravidla ho přímo předurčují do role popkulturního pionýra. Pro západního diváka je zvláštní reflektovat svět, ve kterém téměř neexistují média a kde televize není součástí běžného denního života, ale z jejího sledování se stává jakýsi pohanský rituál. Zvláště když je tahle reflexe zprostředkována právě televizí:-) Silný akcent jsem cítil i z politického podtextu filmu - zoufalé situaci v okupovaném Tibetu a jeho smutném nejenom buddhistickém exodu. Bezesporu vynikající a obohacující film, který nejednomu divákovi může zrelativizovat jeho pevně zakořeněný smysluplný svět a odpovědět na otázku, jestli příchod fotbalu, televize a dalších globálních věrozvěstů pomůže zvětšit harmonii koloběhu života třeba tibetských mnichů... (28.04.2007)

Velice zajímavý bhútánský příspěvek, který sleduje splynutí dvou odlišných prvků, budhistického duchovního života a fenoménu fotbalového mistrovství světa, přičemž nereflektuje ani jeden z těchto světů. Snímek, který překvapí jak svou hloubkou, tak i čistou a vyspělou filmařinou. Je překvapivé na kolik se tu pracuje se sledováním televize jako s jistým druhém rituálu. (04.07.2013)

Futbal je celosvetový fenomén bez ohľadu nato do akej kultúre patríte, či k akému náboženstvu sa hlásite. Akonáhle Vás raz chytí za ❤️ - ste “v pasci”. “Phörpa” je snímok o štipke slobodného myslenie či úniku pred “realitou” na mieste, kde sú disciplína a viera absolútnymi prioritami pre holú existenciu. V závere poučné, vo svojej podstate minimálne vtipné, ale to hádam ani nikto nemôže očakávať. (17.02.2021)