Pohár

Velice zajímavý bhútánský příspěvek, který sleduje splynutí dvou odlišných prvků, budhistického duchovního života a fenoménu fotbalového mistrovství světa, přičemž nereflektuje ani jeden z těchto světů. Snímek, který překvapí jak svou hloubkou, tak i čistou a vyspělou filmařinou. Je překvapivé na kolik se tu pracuje se sledováním televize jako s jistým druhém rituálu. (04.07.2013)

Zase až tak komediální to není...ještě když si uvědomím, že to je neskutečně přísná realita, kterou Tibetští mniši prožívají. Nicméně každý je strůjcem svého osudu a v tomhle filmu to ti mniši ukázali naplno. Koukalo se na to hrozně hezky, se zájmem. Nenapadlo by mě, že právě Tibetani tak šíleným způsobem podlehli fotbalu, ale já jim fandil. Celý film jsem jim neskutečně fandil. Všecko jsem prožíval s nimi a doufal, že to všecko dopadne dobře a scénárista ve výsledku divákovi nenaloží. Pohár je pro mě naprosto neobvyklým filmem, se kterým se každý den nesetkávám, a zaslouží si pozornost především těch, kteří fotbal mají rádi, a často ho v televizi sledují. V tu chvíli totiž pochopíte, jak moc si vážíte toho, že si v televizi můžete pustit prakticky jakýkoliv zápas, který si namanete, a největším problémem je maximálně tak manželka a nevypitá basa piv. (04.12.2010)

Film o tom, kde jsou hranice globální kultury a jak to vypadá v místech za popkulturní oponou. Anebo také cesta proti proudu času (anebo možná mimo čas). Asi nejde jen o fotbal samotný, i když jeho ,,misionářskou" vyvolenost dokážu logicky pochopit, jeho nenavázanost na jazyk a univerzálně akceptovatelná pravidla ho přímo předurčují do role popkulturního pionýra. Pro západního diváka je zvláštní reflektovat svět, ve kterém téměř neexistují média a kde televize není součástí běžného denního života, ale z jejího sledování se stává jakýsi pohanský rituál. Zvláště když je tahle reflexe zprostředkována právě televizí:-) Silný akcent jsem cítil i z politického podtextu filmu - zoufalé situaci v okupovaném Tibetu a jeho smutném nejenom buddhistickém exodu. Bezesporu vynikající a obohacující film, který nejednomu divákovi může zrelativizovat jeho pevně zakořeněný smysluplný svět a odpovědět na otázku, jestli příchod fotbalu, televize a dalších globálních věrozvěstů pomůže zvětšit harmonii koloběhu života třeba tibetských mnichů... (28.04.2007)

Fotbal, to není jen hra, fotbal, to je posedlost. A tahle komedie to výtečným způsobem ilustruje. Vidět tibetské mnichy, jak jsou zcela posedlí hrou, která je jejich uzavřenému světu tak vzdálená, je náramná pokoukaná. Našinec zpruzený častým sledováním televize si už ani neumí představit, jaké by to bylo v den finále mistrovství svět nemít tu kouzelnou bedýnku na stolku a muset si ji stůj co stůj opatřit... Dobrá, odpočinková komedie, která má hlavu i patu a je především oslavou fenoménu fanouškovství. Pro spolek přátel kulatého nesmyslu, Tibetu a dobrých komedií správná volba. (25.01.2004)

,,VĚCI NEJSOU CO BÝVALY. NYNÍ JSOU NAŠI MLADÍ MNIŠI VYSTAVENI MNOHA VĚCEM, O KTERÝCH SE STARŠÍM MNICHŮM JAKO JÁ, ANI NESNILO“...... /// Asi nepřekvapí, že nebudu pitvat nějakou symboliku. Já jen vím, že takovej Němec – když se hraje MS, koupí lupen a valí. Čech zase lahváče a skrátí manželce řetěz. A tibetskej mnich? Jo tak to mě zajímá…. Film o tom, že láska ke kulatýmu nesmyslu překoná i ty největší překážky. Vono totiž tam nahoře v kláštěře nejde jen tak zasednou k telce a zmáčknout knoflík. A jako vždycky – i když jde o fotbal, tak nejde jen o fotbal. Ale to pochopěj jen ti, pro který je tenhle sportl náboženstvím. Nečekejte nějakou hlubší sondu do života, jen fotbalovou epizodu a seznámení s Bhutánskou filmařinou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečnejch příběhů. 2.) Kvůli hře, ve který dva civilizovaný národy bojují o míč jsem ochotnej udělat cokoliv. 3.) Sním o založení národní mužstva Tibetu (fotbalovýho samozřejmě…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2013)