Il Boemo

Při rozsáhlé stopáži 140 minut se nelze divit, že bych určitě našla nějaké mouchy, přesto je nehledám a skláním se před všemi, kdo se podíleli na tomto filmu, který bez jakýchkoli příkras přibližuje život a tvorbu mnohdy neprávem opomíjeného českého skladatele Josefa Myslivečka. Po výpravné a režijní stránce jde o řemeslně velmi dobře odvedenou práci. Vojtěch Dyk svým umírněným, leč výstižným projevem v titulní roli konečně prokazuje, že patří nejen k talentovaným zpěvákům, ale i hercům. Na své si tady přijdou zejména milovníci vážné hudby, ti ostatní se asi budou trochu nudit. Každopádně já jsem si to celkem užila. (75%) (04.05.2024)

Unylá, pomalá a veskrze nezábavná dvě a půl hodiny trvající píčovinka, která má z před čtrnácti dnů na krku hlavní cenu Českýho lva. Vojta Dyk se hodí do rolí komediálních, a nebo odlehčený rom-komy. Tady hraje nejlépe s maskou, to znamená posledních dvacet minut. Ve filmu jako takovém mě zaujaly jen dvě věci. Prostřední pasáž s umíněnou, hysterickou zpěvačkou, která po facce vytne mistrovsky svůj pěveckej part. To mělo určitou sílu a šťávu. A pak závěrečný titulky, který jako by vypadly z filmové dílny režisérá pokleslejch kokotin Tino Brasse. Jinak cenu film dostal za něco, co já prostě ve filmu nevidím. 40%. (25.03.2023)

Zvláštní film. Pokud to byl životopisný příběh o našem v Itálii slavném skladateli, měl by být pravdivý, nikoliv jen divácky atraktivní. Prostopášný život tvůrce nebyl svědecky doložen a tak lze o jeho pravdivosti pochybovat. I tak, čeho je moc, toho je příliš, i když se to týká erotiky. Viděla, nebo spíš slyšela jsem ho celý, i když jsem si při tom hrála na mobilu karetní hru, což svědčí o nudě. Naslouchala jsem hudbě a jen občas zvedla oči k obrazovce. Vojta Dyk to zvládl s bravurou. Přílišná délka filmu naředila už tak nezajímavý děj. Těžko říct, jakou představu o životě tohoto umělce si odnesou z filmu budoucí generace diváků. (07.01.2024)

Petr Václav natočil téměř scorseseovský příběh o vzestupu a pádu s dokonale vystiženou atmosférou 2. poloviny 18. století, který bych nesrovnával s Formanem ani Kubrickem, ale s Jáklem. Vysněné, dekádu připravované historické projekty českých tvůrců, z nichž jeden je ukázkou nadšeného amatérismu a jeho PR začínalo a končilo u obsazení "slavných" zahraničních herců, druhý, který nabízí uměleckou vizi, zajímavá témata a jistou pokoru (Interview ČT24), s níž je dílo divákovi předkládáno. V obou pak účinkuje Karel Roden a za způsob, jakým se zjeví na plátně, přihazuju tu pátou hvězdičku. (24.10.2022)

Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. (20.10.2022)