The Journey All Around My Head
Réžia:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jiří ŠámalHrajú:
Ondřej Havelka, Miroslav Macháček, Marta Vančurová, Petr Haničinec, Eva Vidlařová, Michaela Kudláčková, Eugen Jegorov, Jiří Bartoška, Jitka Asterová (viac)Obsahy(1)
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
"Vy dobře víte, že tu nesmíme navazovat žádné erotické vztahy!" Film tak debilní (ovšem naprosto úmyslně), až je neskutečně zábavnej. Vlastně se divím, že tento snímek není kultovní a nezná ho mnohem více lidí. Předpoklady pro to rozhodně má. Havelka se pro takovou roli skutečně hodí, dále bych vyzvedl třeba paní Andresíkovou. Jitka Asterová se zde nahá houpe na kruzích před dabérem otce Mulcahyho. Co chcete víc? Vřele doporučuji. ()
Kdybych byl Robertem, měl bych psychické potíže ne před, ale po vstupu do blázince. Zajímavé situace a humorný nadhled nad tíživými životními starostmi nabízí tento úsměvný film. ()
Opět jedna role, na kterou se malý Havel hodil. Lunetický slušňáček s provorepublikovými manýry ztvárnil Ninoidního učitele velice kvalitně. Oba zásadní popěvky, z filmu vzešlé, mají tendenci vynořiti se mi z podvědomí ve skutečně vhodných chvílích. Na jakési kamarádově rozlučce se spokojeným životem jsem sám sebe nachytal, jak si při striptérčině uměláka pohlcujíci akci brumlám: Róóóó óó obéééértéééé. A nedávno jsem uvrhl rodinu do rozpaků, když jsem při sledování televizních novin, po reportáži o miláčcích z pásma Gazy, započal křepčit po obývací cimře a huhlat: budeme na sebe hodní, budeme na sebe hodnííííí.....Má-li někdo pocit, že nejsem v normě, pak nechť mi to nesděluje. ()
Pro mě nejlepší Passerův film od šedesátých let. Jinak bych mu už přestala věřit, že dokáže natočit ještě něco lidsky důvěryhodného. Poeticko-realisticko-fantaskní film odehrávající se v rpo film stále více atraktivním prostředí psychiatrického sanatoria. Přehled toho, jací jsme podaný s jemnou schovívavostí. Takhle měl asi vyznít třetí díl Homolkových, ale místo toho to byla sračka. ()
Krásné dialogy mezi "blázny" a lékaři.. Velmi milé-úsměvné.. ()
Ve vzpomínce sympatická komedie, při čerstvém znovuzhlédnutí zklamání. Zajímavá látka a roztomilí kultoidní protagonisté (jmenovitě Havelka, Venclík, Jegorov, Macháček; nezanedbatelná je Vančurová, ale to je jiné kafe; naopak Bartoška s Haničincem jako psychoterapeuti byl dost hustej úlet). Jinak nic. Slabé, hloupé, nevyužité, jakkoli odborně jakž takž věrohodné. Čekal jsem plod Papouškovy renesance, ale vidím marnost, již Havelkovo sborem vítězící „buďme na sebe hodní“ nemůže přehlušit. Normalizační Bublice byly rozhodně zajímavějším filmem. Wandrwalla upozorňuji, že si plete pojem středoškolského profesora s akademickým titulem; zato o jeho tvrzení, že chce Robert na psycholožku přenést své já, nelze pochybovat. ()
Učitel češtiny, dříve se mu říkalo profesor, dneska už jen prezident republiky tenhle titul může udělovat, tak řeší své problémy podivným způsobem. Psycholožka se mu líbí, chce na ni přenést své já, ale ona mu opakuje, že jde jen o přenos... leší verzi mi vypravoval kamarád, který tehdy film neviděl, jen se mu líbil název a říkal mi svou verzi. Tohle je proti té jeho verzi jen běžná slátanina. ()
Robert o svém věku nelhal, skutečně mu bylo třicet, a stejně tak pravdu mluvila doktorka Březinová, i filmový věk Marty Vančurové korespondoval s jejím lidským. Panoptikum města šíleneckého podle Jaroslava Papouška, sestavené z charisma Petra Haničince, hereckého mistrovství Miroslava Macháčka, člověčismu Eugena Jegorova a vlně sympatií vyvolávané pozdějším nezapomentelným ťuňťou Jiřím Oulickým Ondřeje Havelky. ()
"Róóóbertééé, tralalalala, Róóóbertééé." To je hlavní důvod tohohle hodnocení. Smál jsem se nahlas. Havelka je tu v roli, která mu naprosto perfektně sedí. Ale i čarodějnice z Arabely, Vančurová nebo ten skrček s čepicí. Neříkám, že to je veledílo, ale bavil jsem se. ()
Zazpívejte si " Rooobere, Rooooberteeee" a získáte zcela jiný názor na věc. Ten svérázný havelkovský humor s kamenou a naivní tváří já prostě zbožňuji. ()
Po letech se mi vybaví už jen jednoslovná milostná píseň Marty Vančurové (text si přesně pamatuju: Rooooobertééé...) a skandování: Budeme na sebe hodní a budeme si pomáhat! To není mnoho, ale je to to nejdůležitější. Rozhodně lepší než být na sebe hnusní a navzájem si okopávat kotníky, ne? Představuju si, jak by se takováhle třeskutě pozitivní rytmická deklamace vyjímala v průvodu neonacistů např..... ovšem na tenhle happening bude potřeba větší parta - nejlépe pořádně urostlých sportovců a ranařů, vmísit se mezi "novodělníky", chvíli pochodovat do jejich rytmu, a pak spustit po našem... ()
"Budeme na sebe hodní!" ___ A vlastně proč ne? Papouškův oku a uchu lahodící pohled za zdi psychiatrického sanatoria si nezaslouží ani zbla zloby. Svou slovy těžce postižitelnou atmosférou dokáže navodit lehký úsměv na tváři leckterého diváka, a to není málo, a to dokonce i v těch případech, kdy preferujete "hutnější", dramatičtější, tragičtější podívanou. Kdo z nás čas od času netouží po něčem milém?? Táži se, proč nesáhnout po filmu, kde Ondřej Havelka stávajíce se Robertem Kiliánem, středoškolským profesorem s chorobnou nerozhodností, zažívá nejintenzivnější přenos dosavadního života?? 70% ()
Robert Kilian byl pěkně otravnej maldík v ještě otravnějším filmu. ()
Příjemná komedie z psychiatrické léčebny kam přijíždí nerozhodný mladý profesor v podání O.Havelky. Který působí jako vždy velice lidsky. Je tu zajímavá mozajka narušených lidí ,v podání známých herců. Vše to působí velice dobře. Konečné skandování Pojdte, budeme na sebe hodný. Je zralé na studenou sprchu či svěrací kazajku. ()
U hodnoceni tohoto filmu jsem stejne nerozhodny jako Kilian... Puvodne jsem chtel dat ctyri, protoze tam jsou opravdu skvele a vtipne situace. Super zahral Machacek, Jegorov a ta heerecka:-). Vetu: pojdte, budeme na sebe hodni si pamatuji od detstvi. Tri ale davam za hodne hluche mista ve filmu a Havelkovi, toho jako herce fakt neakceptuji. Jinak bych ale v teto skupine nejaky ten den rad fungoval:-). ()
Knížka vynikající, film slabší. Ale Ondřej Havelka mi tam sednul. ()
Zajímavej a dobře zvládnutej film, kterýmu bych ani neměl co vytknout, akorát to donekonečna otravný heslo "Budeme na sebe hodní!" si mohli tvůrci odpustit. ()
Pojďte, budeme na sebe hodní... ()
Řada věcí se mi na filmu líbila, ale ta úporná snaha o vtip byla trošku zbytečná. Naštěstí to podepřel Macháček, Skamene, Jegorov a další borci, takže to s tím Havelkou šlo v pohodě vydržet. Bývalo by bylo lépe pojmout to malinko civilněji, pohladilo by to po duši mnohem víc. 70% ()
Vtipný příběh s výborným hereckým obsazením z prostředí psychiatrické léčebny, kde se hlavní hrdina, pedagog (Ondřej Havelka) ocitne. Notná dávka ironie a nadsázky dělá z vážného tématu příjemnou a lehce úsměvnou podívanou. ()