Kandahár
Safar e Ghandehar
Kandahar
The Sun Behind the Moon
Réžia:
Mohsen MakhmalbafScenár:
Mohsen MakhmalbafKamera:
Ebrahim GhaforiHudba:
Mohammad Reza DarvishiVOD (1)
Obsahy(1)
Symbolická dráma o putovaní kanadskej novinárky afgánskeho pôvodu, Nafas, do rodnej krajiny. Nafas ešte ako malé dievča jej rodina z politických dôvodov odviedla do Kanady. Jej sestra však vyrastala v Afganistane. Po tom, čo kvôli nášľapnej míne stratila obe nohy, chystá sa v deň posledného zatmenia slnka v 20. storočí spáchať samovraždu. O svojom úmysle sa v liste zverí sestre, ktorá sa preto podujme na neľahké prekročenie iránsko-afgánskych hraníc. Za každú cenu chce sestre v jej čine zabrániť, no cesta k nej zložitá. Ako žena nemôže v Afganistane cestovať sama, preto podplatí šoféra, aby ju vydával za svoju manželku a zahalená v burke nasadne spolu s inými ženami na korbu jeho auta. Takto putuje vyprahnutou krajinou zdevastovanou mnohoročnými bojmi so Sovietskym zväzom, následnou občianskou vojnou a politickou tyraniou Talibánu. Vidí, ako sa chlapci v škole Koránu medzi modlitbami učia narábať so zbraňami, ako sa ľudia zmrzačení nášľapnými mínami bijú o protézy zhadzované z lietadla s humanitárnou pomocou. Film je tragickým portrétom krajiny, ktorá sa stala obeťou modernej histórie. Dôležitejší ako príbeh samotný je v ňom putovanie a zobrazenie hrôz, ktorým musia obyvatelia Afganistanu čeliť. Režisér Mohsen Makhmalbaf, jeden z najvýraznejších predstaviteľov "iránskeho filmového zázraku", vo filme skombinoval postupy dokumentárneho a hraného filmu, aby podal čo najautentickejší portrét hrôz, ktorým sú už po dlhé roky obyvatelia Afganistanu vystavení. Roku 2001 na MFF Cannes získal za snímku Kandahár Cenu ekumenickej poroty. Bolo to iba niekoľko mesiacov predtým, ako sa po 11. septembri 2001 na Afganistan zamerali kamery celého sveta. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Pohled na to, jak se také žije v některých oblastech, a to i ve srovnání s mentalitou, která už je západní, což pro hlavní postavu platí. Vrací se někam, kde už to nezná, někam, kde jsou zvyky podivné ve srovnání s tím, co funguje na západě. Jako náhled do oblasti je to rozhodně dobré, mimo jiné i proto, že se mnoho nezměnilo. ()
Podle mě šel film až moc po povrchu. Neříkám, že to bylo špatné, ale byla tam spousta hluchých až nudných míst. Naštěstí to mělo přijatelnou stopáž, takže film uběhl jako voda, nebo spíš písek na poušti. Z tohoto putování nehostinou krajinou se jistě dalo dostat víc. Na druhou stranu je ale dobře, že se k nám takový film dostal a měli jsme tak možnost vidět dění v tamějším koutě světa očima režiséra, který nejednou prokázal své kvality a navíc ví, o čem točí. ()
Už dlouho se odhodlávám ke svému prvnímu komentáři a nevím proč moje volba padla právě na tuto afgánskou road movie. Snad proto, že v průběhu filmu jsem si napřed říkala: Je velmi těžké být v této zemi malá holčička, protože panenky nejsou, čím se zdají být. Po chvíli zase: je moc těžké být ženou, která nemá jméno. Ale je zároveň těžké být chlapcem, který sice do školy chodit může, ale jediné co tam zažije je vymývání mozku. Ke konci samozřejmě člověk zjistí, že je těžké být kýmkoli. A hlavně - proč ti lidé pořád válčí, když v této zemi vůbec nic není? Jen z nenávisti. Právě tím, že film nic neřeší, jen ukazuje, je poměrně silný. ()
ocenenia : MFF Cannes 2001 - Nominácia na 1. cenu ()
K plnému počtu skutečně nemám daleko a možná, až se mi to rozleží v hlavě, tu na něj navýším. Má to pár drobných vad, ale jinak mě to naprosto nadchlo. Spletitá cesta hlavní hrdinky do Kandaharu v Afghanistánu za zoufalou sestrou, lemovaná válkou, minovými poli, bandity, časem a obecně dost náročnou cestou - a je to napínavější než ledacos jiného. Dostal jsem se do toho rychle a pak mě to až do konce nepustilo, navíc je to celé dost realisticky natočené, plné afghánských reálií a strastí místních obyvatel, jejichž problémy nám Evropanům můžou být naštěstí dost vzdálené, ale je šílené, že někde pořád jsou. Takže i zde platí klasické pravidlo íránských filmů - stále stejné téma, ale natočené úplně jinak než předtím. Ani si popravdě nemyslím, že by to bylo zkratkovité, spíš naopak - úderné, silně realistické a "jednoduché", ale v té "jednoduchosti" se právě skrývá velká komplexnost, která toho o Afghánistánu řekne víc, něž ledajaký komerční, především na city hrající film. Tenhle naopak nevydírá, ukazuje vše "obyčejně", jak je, a v tom je právě jeho síla. A navíc je nestranný a všechny jeho postavy nejsou jen černobílé figurky... Takže ty slabší místa překousnu a ten plný počet nakonec mám. Írán mě opět mile překvapil a režisér Makhmalbaf jakbysmet. Slabých 5* ()
Nadprůměrný snímek ukazující mizérii dnešního Afghánistánu. A ani po pádu Talibánu se pro obyčejné lidi nic nezměnilo. Nejsilnější scénou pro mě byl běh beznohých. - 70% ()
Nevšední film plný opravdu silných scén, které si zapamatujete, a postaviček, které v životě nepotkáte a jen tak někde neuvidíte. Dokumentární styl vyprávění ale nahrává nudě, takže místy je i přes svoji krátkou stopáž úmorný jako cesta pouští. Přesto ale tentokrát obsah zvítězil nad formou a určitě film doporučuju shlédnout. ()
[3,5*] "Wheapons are the only modern thing in Afghanistan." Kombinácia dokumentu a hraného filmu, ktorá veľmi pôsobivým spôsobom podáva obraz tragédie jednej krajiny. Krajiny ovládanej totálnymi šialencami, znásilňujúcimi náboženské a kultúrne tradície tak, aby to vyhovovalo ich primitívnemu vnímaniu sveta. Krajiny plnej zúfalstva, utrpenia, chudoby a ustavičnej hrozby krutých činov zo strany vládnuceho Talibanu. Krajiny plnej mrzákov bez končatín a žien, ktoré majú postavenie na úrovni hospodárskych zvierat. Je to proste úplne iný svet, ktorý v súčasnej modernej dobe pôsobí až absurdne. Vizuálna stránka dokumentu je mimoriadne silná, výborná kamera neprestajne zásobuje diváka nádhernými obrazovými výjavmi. A napokon mierna dávka naivity a trochu toho násilného sentimentu už nemôže pokaziť celkový výborný dojem. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby (v perských číslicových symbolech) 1379, což odpovídá roku 2000 gregoriánského kalendáře. ()
Tak drama to je-to bez pochyb.Hlavně ten šmelinář co se dohaduje s dobrovolnou sestrou červeného kříže-zaznamenal jsem slovanskou mluvu-takže asi Srbka, o tu lepší protézu pro jeho ženu.Za rohem skály ji výhodně prodá-né tu ženu,tu protézu přece.Ne vážně-za největší svinstvo považuji miny v dětských hračkách.Nedá se to vypípat-je to plast a guma.Napadá mě ftip který do Čech dotáhli "krajánci"kteří si šli dobrovolně zaválčit po boku udatné rudé armády do Afghánistánu."Děti si hrály na minovém poli.Radostí vyhazovaly ručkama až dvacet metrů vysoko."Nejděsivější scéna s filmu:jak pod vrtulníkem běží jednonozí.Ti co dostali plný zásah prosili o smrt.Jedna z nejzákeřnějších zbraní-pověsit každého co s jejich rozmísťováním má něco společného. ()
Na Iránske filmy musíte mať chuť. Sú zvláštne ponímaním svojho sveta a ja sa na ne dívam veľmi rád. Kandahár má však zopár zásadných chybičiek krásy . Jeho prvou je, že sa vôbec tak volá. Kráča stále rovnakým tempom od začiatku až do konca presne ako jeho hlavná hrdinka a zároveň s ňou končí ľahko, bez nádychu, vyčerpane, ale bez vyčerpania. Tešil som sa na Kandahár, dočkal sa len akejsi malárie... A čo pozitívne? Všetko okrem príbehu... ()
Íránské road movie, které naplňuje pravidla žánru, ale vzhledem k prostředí, kultuře a náboženství národa se jedná o poznávací cestu jak pro hrdinku, tak pro diváka. ()
8/10 ()
Skvěle zpracovaný příběh o cestě, která končí dost překvapivě a je výpovědí o světě, který je nám dost vzdálený. ()
Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Přišlo mi to ještě hloupější než ty dnešní přemnožené romány o osudech žen z Afghánistánu... ()
ten film má svoji neopakovatelnou poetiku. tu ale už dneska příliš vnímat asi nedovedu. jsme totiž postiženi pohledem po všech těch útocích a válkách, které následovaly. jedno je ale jisté, dnes by ten film asi vypadal úplně jinak. kontrasty, které vidíme na každém kroku rozevírají propast mezi kulturami. už od samotného přerodu novinářky v "černou hlavu", přes "výuku" ve škole, prstýnek od mrtvoly, vašetření u "lékaře" až po cestu na svatbu,... to všechno je nabité absurditou, nepochopením a vědomím propastné odlišnosti. příběh novinářky (trochu přitažený za vlasy - ta sebevražda - mně to nějak nesedí - možná je to moje chyba) to všechno jenom spojí a předkládá nám tak fascinující mozaiku. já nevím, fakt žijou úplně jinak. jiný tak moc ale přeci nejsou! ()
Hraný dokument, přesto velmi realistický. Směs nádherných záběrů pouštní a stepní krajiny, a naopak převažujících, děsivě syrových, reálných pohledů na "život" v zemi, která se řídila (a s malou přestávkou) dnes znovu a opět řídí středověkými zákony a pravidly. Žena zde má nulovou hodnotu. Lidský život taktéž...... Buďme šťastni, že žijeme v blahobytné, svobodné Evropě a važme si toho. A zapomeňme na všechny naše pseudoproblémy, které jsou směšné při porovnání s utrpením lidí v AFG i zemích okolních.... vč. dnešního Iránu, kde nutí ženy nosit (zatím jenom) šátky na vlasech. ()