Pohľad spoločnosti Parallax

V historii Ameriky usazeno do čerstvých ran plných soli deziluze, v Pakulově trilogii politické paranoie usazeno mezi Klute a All the President's Men. Je tady pár zajímavých věcí. Třeba montáž, která ve stylu praktik známých z Mechanického pomeranče reflektuje post-kennedyovský stav společnosti spojený s úpadkem hodnot a nebo způsob zabírání postavy Fradyho, který má evokovat pocit sledování, ale i když vezmu na milost režisérův typický styl a ocením jistou nadčasovost situace, kdy lidé v pozadí mile rádi kříží obětní beránky s vlky samotáři, je tu jeden zásadní problém. Scénář zmetkem myšlenky.. (15.01.2021)

Inspirace aférou Watergate a celou krizí důvěryhodnosti americké politiky za prezidenta Nixona je zcela zřejmá. Ale hlavním zdrojem při psaní scénáře byl evidentně atentát na prezidenta Kennedyho a následné konspirační teorie o mnohavrstevném spiknutí. Na to, že jde o ve své době známý a ceněný thriller, jsem byl celkem zklamaný scénáristickou nedotažeností. Scénář totiž řadu věcí neřeší a v mnoha ohledech rezignuje na logiku vyprávěného příběhu. Pokud se společnost Parallax zabývala logistikou antentátů a jiných nezákonných operací, pak nejspíš ve své branži nepatřila mezi elitu, jinak by se nedopustila tolika kiksů. Už pro úvodní atentát na senátora si atentátníci nemohli najít obtížnější místo z hlediska úniku z místa činu. No a přijde mi poněkud jednodušší zbavit se jednoho atentátníka, místo aby se horko těžko v průběhu několika let likvidovalo 18 očitých svědků. Zvlášť když to jediné, co mohli prozradit, byla tvář nájemného vraha, kterého tak jako tak zachytily teleobjektivy. Režisér Pakula taky nepředvedl, pokud se režie týče, ten nejoslnivější výkon, ke své nejlepší práci, což jsou Všichni prezidentovi muži, se teprve chystal. Celkový dojem: 55 %. (02.04.2010)

Téma atentátov na politikov a následného a dôsledného odstránenia svedkov sa v amerických (ale nielen) reáliách i filmoch objavuje pomerne často. Objavný na Pakulovej verzii, až príliš inšpirovanej vraždou J.F.K., bol iba ten dotazníkový screening a to je dosť málo na to, aby ma film zaujal. Pomaly plynúci film som teda sledoval ako nezaujatý divák a viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, pretože by som klamal sám seba. A to ja nerád.. (17.03.2010)

Po obsahové stránce jde za mě spíše o průměrný (a občas i zmatený) konspirační thriller 70. let, u něhož jsem ze začátku dlouho ani nepřepokládal, že ho ohodnotím tak vysoce. Střihy ve vyprávění mi občas připadaly podivné a nedomyšlené, např. po dlouhé honičce, kde hlavní hrdina projede s autem přes skleněnou zeď, utíká a zašpiní se, ho najednou vidíme ve svém bytě čistého, odpočatého a odhodlaného do další akce. Ale ta kamera, ta si tentokrát vážně zaslouží hvězdičku navíc. Spousta velkých celků zabíraných povětšinou statistickým způsobem, k tomu s přímo geometricky promyšleným aranžmá snímaného prostředí, přináší fascinující vizuální podívanou a zároveň pomáhá vytvářet jedinečnou pohltivou atmosféru. Už kvůli té atmosféře a poslední 20-timinutovce ve velkém amfiteátru se budu chtít podívat na film znovu, byť zdaleka netvoří jedinou filmařskou atrakci v tomto pomalém politickém thrilleru. Krátký experimentální snímek složený z jednoduchých titulků a fotografií, který je promítán hlavní postavě při vstupu do společnosti Parallax, se režiséru Pakulovi rovněž povedl, a to i pokud jde o působivost z něj pramenící myšlenky. [70%] (12.06.2021)

V souvislosti s tímto filmem se sluší připomenout, že film jakožto médium působí na několika úrovních – je zábavou, atrakcí pro celou rodinu, útočištěm pro mladé páry, uměleckým dílem, osobní výpovědí, manifestem, byznysem a v neposlední řadě je také „dokumentem“ vypovídajícím o stavu dobové společnosti, jejich primárních obavách a předních tématech konkrétní doby. Pohled společnosti Parallax nepochybně reflektuje nedůvěru americké společnosti ve státní aparát, sociální paranoiu a pro běžnou společnost z informačního hlediska neprůhledné a zavádějící kauzy typu atentátu na J.F.K. Samotný film pak spadá do žánru politického thrilleru tematizujícího paranoiu, nevěrohodnost médií a státního aparátu a prakticky neomezenou moc vysoce postavených činitelů. S odhlédnutím od takovéto výpovědní hodnoty je nutno podotknout, že Pohled společnosti Parallax funguje sám o sobě dost dobře jakožto žánrový film, ve kterém je velmi umně budováno napětí i pocit paranoii a režie Alana J. Pakuly je velmi soustředěná. Zmínku si zaslouží i poměrně časté snímání scén v dlouhých celcích. 80% (17.06.2010)