1917

Bol som úprimne prekvapený, aké skvelé to bolo. Bál som sa artovej jazdy vyžívajúcej sa v ilúzii jedného záberu, ale tá kamera (zďaleka nie statická a divadelná!) je úplne úchvatná. Vôbec to nepôsobí samoúčelne, naopak absencia strihu a dynamická kamera tomu dodávajú riadne tempo. Príbehovo to pravda nie je nič prevratné, ale je to skvelá zmodernizovaná žánrovka o Veľkej vojne, ktorá filmársky ostala v tieni neskoršej Druhej svetovej vojny. (20.06.2020)

Není to dobré... Ten gimmick nefunguje, protože zaprvé skryté střihy jsou moc vidět a neustále něco nepřirozeně skáče před kamerou, a pak jeden z důležitých prvků kontinuálního záběru - síla pohybu - je negován. Kamera neustále krouží okolo postav, které jdou jednou zleva doprava, pak zprava doleva, pak zepředu dozadu - a pak se postavy zastaví a stojí, odehraje se statická scénka bez audiovizuální kontinuity (zvuky, které by měly být slyšet, kompletně mizí), a jde se dál. Zkrátka nedaří se vyvolat pocit pohybu kupředu ani kontinuity. Vůbec celý film působí jako natočený v malém studiu. Deakinse považuju za nejlepšího mainstreeamového amerického kameramana, ale tady se moc nepředvedl. Že příběh je celkem přímočarý a jednoduchý, by mi nevadilo - dávalo by to smysl. Ale bohužel ta kamera není zrežírována moc dobře a gimmick krom některých základně působivých momentů spíš bere než dává. Já dokážu ocenit tu práci, co dá naaranžování dlouhého záběru i falešného dlouhého záběru - ale 1917 v první řadě není dobře naaranžováno. Samozřejmě, že některé obrazy jsou nádherné, obzvlášť ty z nočního požáru, ale to nestačí. 55 % (27.01.2020)

Mám docela problém se rozhodnout. Na jednu stranu velmi, velmi oceňuji stoický výkon George MacKaye, na druhou mám už teď bezprostředně po shlédnutí silné tušení, že si z filmu nic zásadního nezapamatuji a že mě zpětně nic neponoukne se na film kupříkladu podívat znovu nebo si na něj aspoň vzpomenout. Pro srovnání, když jsem se pár let zpátky dívala na Dunkirk, tak jsem si ho hned potom pustila ještě asi pětkrát po sobě, protože jsem se nemohla nabažit toho nepopsatelného "něčeho", toho pnutí, které v sobě ten dost jednoduchý příběh obsahoval. (A to jsem vůči Nolanovi silně předpojatá a měla jsem jen ta nejhorší očekávání.) Problém 1917 asi bude v tom, že z mého subjektivního úhlu pohledu je v první polovině nejnadupanější a potom už to jen polevuje, místo aby to stupňovalo nebo aspoň drželo stejnou úroveň. Ten finální běh na mě nezapůsobil tak, jak měl, (a jeho hudební podkres byl příliš generický na to, aby se mi z něj srdce hnulo), setkání v hořícím městě mě nezasáhlo a působilo jen jako povinné zklidnění a připomínka lidskosti, zpěv v lese mi zase připomněl scénu z pláže v Pokání, která ten samý pocit zprostředkovala dle mého názoru lépe, no zkrátka a dobře přechod země nikoho pro mě představoval vrchol filmu a první třetina je pro vrchol filmu docela brzo. Říkám si, že Sam Mendes asi nemá ten správný talent pro filmy s nemluvným hrdinou, kde se "nic" neděje. A sama nevěřím, že to říkám, ale Roger Deakins tentokrát nevykouzlil nic, co by se mi vypálilo do sítnice. --- Ha, tak jsem sama sebe překvapila, neboť jsem na film vzpomněla. Vyhledala jsem i rozhovory s tvůrci, které mi objasnily, jak k práci na 1917 přistupovali, a ačkoliv to zásadně nezměnilo mé původní odsudky/posudky, tak hrany to ohladilo, a našla jsem v sobě víc respektu k jejich snaze. A George MacKaye jsem po zběžném scanu jeho filmografie korunovala svým novým absolutně nejoblíbenějším hercem. Hluboce o své práci přemýšlí, neuvěřitelně se převtěluje a vybírá si nesmírně zajímavé projekty. To není jak Adam Driver, o kterém pořád říkám, že je nejzajímavější současný herec, ale potom ani nedokážu vyjmenovat jediný film, ve kterém by hrál hlavní postavu a který by mě zasáhl do srdce. (16.03.2022)

Marketingově tlačený film bez jediného střihu, jež je ovšem plný jak "neviditelných," ovšem co mě překvapilo více, minimálně i dvou zřetelně viditelných střihů. Kameraman Roger Deakins a celý štáb se z plezíru Sama Mendese musel pekelně zapotit, ale tato snaha zjevně přinesla oscarové ovoce, ač nakonec kupodivu ne ty nejzásadnější a nejchutnější. Ale běžnému divákovi to může být jedno, odehrává se to ve dne i v noci, takže patrně tato snaha ani všem nedojde. Důležitější je, že se celkem umně daří si k postavám vytvořit nějaký vztah a ač jsem se bál, že mi nelibý obličej George MacKaye zkazí celý film, nakonec se tak nestalo a závěrečnou megavýpravnou bitvu jsem tam snad odžil s nimi. Ten závěr je skutečně za 10/10, bohužel mi ale v první půlce vadilo až přespříliš pomalé tempo a filmu se nepodařilo mě zaháčkovat už od začátku. Nejlepší Mendesův film to není (Americká krása to bude vždycky jistit), ale možná nejlepší kousek z první světové? Z toho co jsem viděl s tím nejspíš mohu souhlasit...8/10 (28.03.2020)

Do kina vyrazím tak 2x do roka, dobre si rozmyslím, na čo idem a voľba padla jednoznačne na 1917. Počul som samé chvály o výnimočnom prístupe kamery a môžem to potvrdiť. Keď niečo podobné predviedol B. DePalma vo filme Hadie oči, asi 8-minútová úvodná scéna s N. Cageom, tak sa chvála od kritikov len tak hrnula. Odvtedy sme to videli viackrát, ale až Sam Mendes takto prerozprával takmer celý film. Sledujeme len dvojicu hrdinov a to po celý čas, bez prestrihov, kde by nám ukazovali, čo plánuje druhá strana, ich veliteľ..., jednoducho ktokoľvek. Kameru majú pred sebou, alebo za chrbtom , sme stále s nimi a putujeme vizuálne úžasne zničenou, blatistou a nebezpečnou krajinou, zničeným mestom, zákopom...Zásadný zvrat v prvej tretine filmu mi dosť vadil, mohol si ho nechať na neskôr, bol by o dosť emocionálne silnejší. Tento film však nieje o silných emóciách. Je to prehliadka zničenej krajiny a osudov ľudí, ktorí v nej uviazli. Toto Mendes preniesol na plátno dokonale. Čo chýbalo k dokonalosti? Scéna s guľomentným hniezdom, prípadne plyn...90%. (18.02.2020)