Šeptej

Když vezmeme v potaz, že ústřední dějová linka je dilema, jestli má větší prsa Vilhelmová, nebo Myšička, není to zas až tak zlé.. Muchow je sice lepší skladatel než herec, Ondříček když najde pěkný záběr v parku s podzimním listím, vydržel by u něj klidně i hodiny a vysvětlení, kdo dotuje tento klub přátel demence, THC a depresí zůstalo na podlaze střižny, ale i tak pod povrchem Šeptej něco je. Svým způsobem je to generační výpověď, která svou vyprázdněnost vždycky může připsat prázdnotě zobrazovaného. Teď už sice žijeme na jiné planetě, ale vesmír je stejný.. (28.08.2017)

První Ondříčkův "normální" film jsem viděl až jako poslední, a musím říct, že je to tak možná lepší:) Šeptej je na mě až moc zvláštní film. Dost nicneříkajích řečí, pojďme k naprosto očividným věcem...Tatiana Vilhelmová svůj nesporný talent ukazuje skoro ve všech svých rolích, a její Anna je jeden z těch případů, kdy se jí to opravdu podařilo. Obsazení mi usnadňuje přechod od herců k hudbě - Jan P. Muchow je až překvapivě dobrý herec a hudební stránka filmu je, jak se u Ondříčka stalo dobrým zvykem, perfektní. Takže "objektivně" vzato by si Šeptej zasloužilo o hvězdičku víc za lehce přístupnou avantgardní filmovou poezii, ale (možná že i právě proto - vnímaní poezie je věc subjektivní a ještě k tomu náladová;)) nakonec dávám ***. (06.03.2004)

Paráda! Tomuto filmu môžu dať nízke hodnotenie asi len ľudia, ktorí v roku 1996 ešte len ťahali káčera po pieskovisku! Ja si tú dobu pamätám veľmi dobre a to práve takto! Generačná výpoveď? Môže byť! Hudba je neskutočne geniálna a do tej holky, čo celé dni katatonicky len tak sedí v kresle som sa zamiloval! (23.05.2015)

Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr. (21.04.2020)

Ke způsobu života partičky ve filmu jsem nikdy nepřičuchnul a postavy mi chvílema lezou na nervy, přesto Šeptej považuji za jeden z těch lepších až hodně dobrých českých porevolučních filmů (asi taky proto, že ho neprzní Macháčkova držka). Takhle to tehdy v Radosti a podobných podivných klubech, o kterých jsem četl nebo slyšel, asi opravdu chodilo. Po Šeptej to šlo s Ondříčkem filmově z kopce. Soundtrack hodnotím jako vynikající, a to preferuji spíš ostřejší muziku. (04.02.2016)