Samotári

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Tři a půl hvězdičky, leč pár těch povedených hlášek na víc nestačí. S těžkým srdcem zaokrouhluji lehce dolů, byť je tenhle filmek v naší současné produkci vpravdě osamocen jednooký mezi slepými... - - - - - P.S. (15.3.2011) Po těch letech jsem si při repete uvědomil, jak to kouzlo kamsi sklouzlo a časem vyšumělo... Z umělců mladých a neklidných se stali úmělci zasloužilí, od tehdejší >stajlované< vyhulenosti etablovaní ve všech možných kulturních sračkách co doba dala... I ty hlášky se dnes už povětšinou jeví spíše jako tlachání... Navíc ryze filmovou řečí tenhle film taky zůstal kdesi v mezích >sabotérských< , že... Docela i místy nuda... . . . Ale tak byla to naštěstí >jen< komedie. Mohl by Ondříček vyčudlit dvojku, jako retro drama, bukuju si kopyvřiť na název: "Pidlikáři". "Pytlikáři" by bylo moc laciný, takový zpytlikovaný... :-/ . . . Sakryš, nejraději bych jednu tu hvězdu ubral, ale stejně - zaokrouhlovat se musí... Tak nic. Škoda. (22.02.2006)

Samotářům nemám co vytknout, spíše naopak. Ale kde začít? Třeba u geniálních herců, zvláště Macháček (který byl po celou dobu natáčení každopádně zhulený:) Trojan, Rašilov, které skvěle doplňovali herci vedlejších postav. Celé herecké osazenstvo k sobě skvěle padlo, prostě dokonalá parta. Dále chválím scénář, dialogy a velké množství mistrovských a nadčasových hlášek; např. vybudování tradice kouření marihuany, spojení sedmi bytostí různého pohlaví a spousta dalších. Samotáři se stali naším legendárním filmovým pokladem a hlášky z něj se staly kultem. Já, jakožto člověk slušně žijící, nepožívající žádných drog, jsem po tomto filmu měla výraznou chuť si taky párkrát "potáhnout" a pak pozorovat ty "malé modré světýlka, kousky duší lidí, kteří nás měli rádi a už nemaj..." (14.11.2008)

Samotářům nelze upřít, že ve své době přinesli do malého českého filmového rybníka něco nového a vcelku originálního. S odstupem času už ale film nemá svoje kouzlo, které kdysi udeřilo jako blesk z čistého nebe. Snímek se stal kultovním díky několika vtipným hláškám a postavě Jiřího Macháčka a částečně i Ivana Trojana. To je ale ve výsledku vše, co dělá film zajímavým. Za největší problém považuji, že film v podstatě nemá děj. Plácá se to od ničeho k ničemu a je to dost fádně zakončený. Chybí gradace a dramatičnost v pozadí událostí. Jednotlivé příběhy, které spolu nesouvisí, jsou poněkud nevěrohodně pospojovány známostmi jednotlivých postav. Ti dobří herci mají málo prostoru. Z herců, kteří dostali prostoru víc, září jen Trojan. Jako bonus lze brát pár pražských interiérů a exteriérů. Dle mého názoru trochu přeceňovaný film, i když neříkám špatný. 62% (27.01.2011)

Vždycky mi připadalo, že Samotáři navzdory panoramatu Hradčan tak úplně "českým" filmem nejsou, že jsou alternativním metropolitním vesmírem, kde herecké planetky obíhají kolem hudebních hvězd po podivnách drahách. Není to film ze života. Vice versa. Zaujalo mě to odtržení od života, odcizenost bizarních figurek v obludáriu pod Petřínskou rozhlednou. Vykonstruované až k rozpínavým křídlům Mattoni orla, ale působivé i pod tím umělým světlem. . (23.04.2007)