Whisper
Réžia:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (viac)Obsahy(1)
Hrdinkou je šestnáctiletá dívka z malého městečka, která uteče z domova, aby poznala svět. Prožije několik neobyčejných dnů ve víru velkoměsta, které jí přinesou okouzlení i poznání složitosti citových vztahů. (oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (272)
Nekritická připomínka dospívání, kdy mě tento generační "indie" o nezávislé techno mládeži div ne formoval. Dramatickou strukturu nemá nijak robustní, spíš neuchopitelně pocitovou, ovšem pevně se opírá o melancholickou hudbu Colorfactory (nebo můj osobní hit Wubble-U: Petal) a přirozenou Tatianu Vilhelmovou, neodolatelnou "naivní holku z vesmíru". ()
Ještě nedávno jsem tady Davida Ondříčka chválila, ale jak je vidět, i mistr režisér se někdy utne (a jelikož se jedná o Ondříčkovo prvotní dílo, můžeme být rádi, že se jeho kariéra vůbec rozjela). Z dnešní doby poněkud úsměvné, řekla bych: Táňa nám tu hraje ufona, Jan P. Muchow se nemůže rozhodnout, jestli je vlastně na holky nebo na kluky (nevím proč to drama, tomu se říká bisexualita, chlapče) a Káťa Winterová má podzimní depku, takže raději neopouští bezpečí křesla a když už náhodou, tak stejně "parkuje", do placu se hodí pár ufounských řečí, Tatiana pro zobrazení své venkovské naivity hodí do kamery pár laních pohledů alá Klára Issová, nakonec si na diskošce zaskáčeme s kamarádkou Extoškou a tram ta da dáááá: Máme tady Šeptej! Dvě hvězdičky za Colorfactory, které zbožňuji. ()
Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr. ()
„Ahoj, nechtěla by sis zahrát ve filmu?“ S odstupem času už můžu objektivně říct, že se zde Ondříček teprve rozehříval, zkoušel si zejména své typické dialogy a postavy (které později rozpracoval a v některých případech dovedl takřka k dokonalosti), přesto však stvořil film, který je oproti jeho pozdějším snímkům trošku jiný. Nesází zde totiž tolik na absurdní humor, jako spíš zcela nezaměnitelnou atmosféru (na ni je kladen větší důraz než u dalších režisérových počinů), kterou lze označit za magickou a prazvláštní (takový je ostatně i celý film). Především díky ní mě Šeptej naplno vtáhnul do sebe, a to i navzdory faktu, že se v něm prakticky nic neděje a o postavách (a jejich motivacích) se toho divák také moc nedozví (včetně toho, kde všichni s výjimkou Kytky brali peníze…o to však ve filmu nejde). Celkově to vidím na slabší 4*. „Smím prosit?“ – „To je na mě?“ – „No! Nechceš si jít zatancovat?“ – „Já nemůžu.“ – „Jak nemůžu? Proč nemůžeš?“ – „Parkuju.“ ()
Po shlédnutí tohoto filmu měřím všem ve svém okolí teplotu, chci se přesvědčit, jestli je doopravdy těch mých 36,5 tak nenormální. Budiž Muchowovi připsáno k dobru, že si nehraje na herce, poněkud méně sympatické ale je, že tak nějak nehraje vůbec nic. Jeho bratr "Džoukr" se svým neustálým hehe patří k nejhorším filmovým postavám vůbec, coby nakreslený ještě ušel, ale v reálu vzbuzuje cokoli, jen ne kladné pocity. Škoda, že si nakonec tu kapuci přes hlavu nedal a neprohlásil, že je velký cornholio, film by to bezesporu oživilo. Taťána dostává hvězdičku navíc za vybraný vkus, nažluto obarvené vlasy se k růžové teplákové soupravě hodily naprosto báječně. Abych pořád nekritizoval, Ondříček ve snímku prokázal nesporný talent. Velmi mě zaujala zejména scéna ve vlaku, jak se tam každý láduje, ta je tak nechutná, až je nádherná. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (19)
- S Janem P. Muchovem a s Janem Čechtickým se David Ondříček seznámil již v roce 1988 ve známé pražské kavárně Slávia. Táňu Vilhelmovou si vybral na základě filmu Indiánské léto (1995). (mchnk)
-
Režisér David Ondříček v čase premiéry otiskl v měsíčníku Cinema své poznámky. Několik výňatků:
- Nápad na Šeptej jsem dostal někdy roku 1993 v autě, když jsem poslochal stejnojmennou písničku brněnské skupiny Bratrstvo, která s tím filmem ale nakonec nemá vůbec nic společného.
- Příběh o holce, která přijde z malého světa do většího, se zalíbil dramaturgyni Ostravské televize, nakonec to ale všechno ztroskotalo na tom, že to bylo o Praze.
- Víceméně náhodou jsem se dostal ke scenáristovi Janu Novákovi, abych mu v Chicagu hlídal kočku, zatímco on bude dva měsíce v Mexiku. On nesnáší stylizace a řekl mi, že ten můj scénář je vlastně blbost. Kromě učení angličtiny jsem si tam čichnul na Columbia University College ke studentské filmařině a zase jsem dostal do filmu obrovskou chuť. Novák mi po návratu z Mexika řekl, že ten scénář není zase až taková blbost, ale že to chce spoustu práce.
- Prvního půl milionu na film jsem sehnal od multimilionáře, který se po Akumulátorovi 1, kam dal deset milionů, zařekl, že už nikdy nevrazí do českého filmu ani korunu. Ale teprve díky producentovi Petrovi Oukropcovi se začalo schylovat k natáčení.
- Natáčení začalo hodně divoce. Byl jsem nervózní, na všechny řval, všechni mě nesnášeli. Kameraman Ondřej Kubíček, původně tátův ostřič, úvod absolutně nezvládl. V jednu hodinu v noci se v kině U hradeb sešlo koncilium, kde jsme řešili, co dál. Rozhodli jsme se změnit kameramana. Volali jsme Šurkalovi, ten ráno přijel na plac, četl si scénář a když byl v polovině, říkáme mu, že musíme začít. Řekl 'fajn' a šel nasvěcovat. Podezírám ho, že ten scénář nikdy nedočetl.
- Tátova první věta, když film uviděl, byla ryze otcovská: "Kde si přišel k tý homosexualitě?" A potom řekl: "Už se těším na premiéru."
- Že se film dokončí, jsem začal věřit, až když jsme ho dostříhali. (NIRO)
- Se skupinou Color Factory se David Ondříček seznámil v pražském Rudolfínu na natáčení jejich alba, které poté použil ve filmu. (zdroj originální dvd-bonusové materiály) (mchnk)
Reklama