Šeptej

Prvotina Davida Ondříčka a už okamžitě rozpoznatelná. Zprvu jsem měl obavy z hereckého projevu hlavního hrdiny Filipa (Jan P. Muchov), ale velice brzy se rozplynuly a jeho herectví jsem si užíval. Škoda, že už potom moc příležitostí k hraní neměl a věnoval se už "jen" hudebnímu skládání, které dělá setsakramentsky dobře i v případě tohoto snímku. Osmnáctiletá Táňa Vilhelmová je k sežrání a v milostné scéně odhalí i své krásné vnady. Ono vůbec obsazení je výborné, ať už Jan Čechtický jako vyhulenec Speedy, Martin Myšička jako Filipův přítel Kytka nebo Václav Mareš v roli filozofujícího slizkého teplouše. Mimoto dostávají příležitost si střihnout různé minirole i režiséři Jan Hřebejk nebo Marek Najbrt. A také Lukáš Bech alias Létající Čestmír, který se zjeví na jednom mejdanu. Šeptej je vcelku bizarní úlet, kterej zřejmě mnoho lidí nepobere, ale o tom Ondříčkovy filmy skoro všechny jsou a já jsem na stejnou vlnu dokonale naladěn. A krásně na mě z obrazovky dýchl a zavoněl podzim, některé barevné obrazové kompozice mají krásné kouzlo a duch zářijových dnů se mě rozhostil po pokoji. (13.07.2018)

Ondříčkovi patří dík už jen za to, že se s pomocí Šeptej rozhodl vyprávět o teď a nikoliv tehdy, jak je tu stále v oblibě. Zajímavá generační výpověď a navíc skutečně pravdivá, nicméně se Samotáři se Ondříček ještě o třídu předběhl. Zaujme především obsazení třech našich dnes nejzajimavějších hudebních osobností - Jan P. Muchow (Ectasy of St. Theresa, Colorfactory), Káťa Winterová (EOST) a Jan Čechtický (Dj Jan 2, Ohm Sqaure) - navíc oba Janové to zahráli moc dobře a to žádnou hereckou průpravu vlastně nemají. (25.12.2003)

Nekritická připomínka dospívání, kdy mě tento generační "indie" o nezávislé techno mládeži div ne formoval. Dramatickou strukturu nemá nijak robustní, spíš neuchopitelně pocitovou, ovšem pevně se opírá o melancholickou hudbu Colorfactory (nebo můj osobní hit Wubble-U: Petal) a přirozenou Tatianu Vilhelmovou, neodolatelnou "naivní holku z vesmíru". (29.04.2021)

Z mého pohledu film (až na sympatickou a dobře hrající Tatianu Vilhelmovou) dokonale průměrný, režijí počínaje a tolik opěvovanou hudbou konče. "Šeptej" se dá shlédnout bez vážnější újmy na zdraví, neurazí, příliš nenudí, ale - alespoň v mém případě - ani nějak výrazněji nezaujme. Následující filmy Davida Ondříčka mne tedy oslovily mnohem víc. (04.03.2009)

„Ahoj, nechtěla by sis zahrát ve filmu?“ S odstupem času už můžu objektivně říct, že se zde Ondříček teprve rozehříval, zkoušel si zejména své typické dialogy a postavy (které později rozpracoval a v některých případech dovedl takřka k dokonalosti), přesto však stvořil film, který je oproti jeho pozdějším snímkům trošku jiný. Nesází zde totiž tolik na absurdní humor, jako spíš zcela nezaměnitelnou atmosféru (na ni je kladen větší důraz než u dalších režisérových počinů), kterou lze označit za magickou a prazvláštní (takový je ostatně i celý film). Především díky ní mě Šeptej naplno vtáhnul do sebe, a to i navzdory faktu, že se v něm prakticky nic neděje a o postavách (a jejich motivacích) se toho divák také moc nedozví (včetně toho, kde všichni s výjimkou Kytky brali peníze…o to však ve filmu nejde). Celkově to vidím na slabší 4*. „Smím prosit?“ – „To je na mě?“ – „No! Nechceš si jít zatancovat?“ – „Já nemůžu.“ – „Jak nemůžu? Proč nemůžeš?“ – „Parkuju.“ (05.04.2008)