Samotári

Nová projekce po letech mi ukázala Samotáře trochu v novém světle. Nejvíce si na tomto filmu cením jeho formální invence (úvodní titulky, skvělá kamera) a hudebního doprovodu - Muchowův soundtrack jsem naposlouchal za ta léta nepočítaně. Současně jsem reflektoval, že to ale rozhodně není film, kterému bych dnes mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení - na to jsem se při sledování až příliš často ošíval trapností nad humorem některých scén nebo některých hereckých výkonů. A vadilo mi i to, že Samotáři moc nevypráví nějaký silný příběh, ale tříští se v sled více či méně vtipných epizod. Navíc si myslím, že se Samotářům nikdy nezdařilo fungovat jako generační zpověď (pokud o to vůbec stáli), protože celý děj působí dost nepravděpodobně. A především všechno a všechny naprosto nekompromisně válcuje postava věčně zhuleného Jakuba v podání Macháčka, jehož zásluhou se ze Samotářů dávno stala oblíbená komedie, před jejímž sledováním se stalo oblíbenou kratochvílí "smotnout brčko". Přijde mi to téměř jako úsměvný paradox, protože postava Jakuba je ve skutečnosti smutná - jeho poškozená paměť a věčná nepřítomnost duchem vlastně moc k smíchu není, protože Jakub je politováníhodná postava se zpackaným životem, která nemá daleko k outsiderům z Kaurismäkiho filmografie. V tomto ohledu Samotáři "doplatili" na podobný úděl, jemuž čelí porevoluční satira Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, v níž na sebe Polívka svým živelným herectvím (podobně jako Macháček) strhl veškerou pozornost, a otupil tak satirický tón snímku, který měl ambice kritizovat buranské manýry tehdejších restituentů. A tak se ze Samotářů stal film, na nějž lidé koukají kvůli Macháčkovým zhuleným hláškám, podobně jako si u Kurvahošigutntág oblibují pro změnu hlášky Polívky, která dávno zlidověly. UPDATE 5.1.2019 - Nové zhlédnutí Samotářů v telce jsem si hodně užil, ten film je strašně vtipný, hraje k tomu dokonalý soundtrack, a herci jsou perfektní. A přijde mi skoro neuvěřitelné, že je ten film už starý skoro 20 let - to je hrozné, jak ten čas letí, a na tom filmu je to hodně znát - dnes už působí jako takové (vlastně ještě devadesátkové) milé retro. (23.02.2013)

Tak jsem si na Samotáře trochu povyrostl a musím říct, že jako pozdnímu dvacátníkovi se mi líbili ještě o pořádný kus víc, než krapet zastydlému sextánovi. Bravurní Zelenkův scénář s pečlivě odpozorovanýma postava, které ztvárnili senzační herci. Důstojný nástupce Vorlova Kouře v pomyslném výčtu českých filmových kultů. 90% (02.06.2014)

Ti lidi jsou možná blázni, ale upřímně - nepoznáváte se v nich aspoň trošku? Nejsme většinou úplně mimo, a když náhodou ne my, tak zcela určitě ti okolo nás? Nechceme každý někdy někoho obejmout, zmizet v kouzelníkově krabici, zapomenout, zhulit se a být naprosto v pohodě? Není někdy jednodušší najít UFO, než to, co hledáme? Výborná komedie, nezapomenutelné hlášky, fajn hudba i drama jednoduše o lidech. Filmy Davida Ondříčka mě baví a Samotáři patří k mým nejoblíbenějším filmům celkově. (12.11.2010)

Samotáře jsem viděl poprvé jako malej kluk, a v tý době mě na tom zajímaly hlavně ty vtipný Macháčkovy huličský hlášky, a zbytek byl divný, i když ne úplně nezajímavý. Teď, napodruhé, víc doceňuju tu podivnost. Postavu "kameramana" jsem měl předtím zafixovanou jen jako slizkýho křiváka a padoucha filmu. Teď mě ale přišla tahle postava zajímavá, jak je to vlastně sociopat, který se snaží něco cítit. Vyzná se v buddhismu a přitom je jeho život spíš svědectvím něčeho úplně opačnýho a negativního. Na Samotářích se mi pak vlastně líbí v podstatě všechno - i ta obyčejnější romantická linka, kde hlavní "samotáři" hledají lásku, přemýšlí nad tím, co všechno může být osudem a znamením, a někdy z toho vykřesou něco hezkýho. V neposlední řadě i na moje třicetiletý já pořád stoprocentně funguje humor filmu. Prostě Samotáři jsou film s nezaměnitelnou atmosférou, skvělou komedií i pěknou hloubavou sondou do romantických vztahů. Paráda. (9/10) (19.10.2019)

Vždycky když vidím Samotáře, znovu se přesvědčím o tom, jak skvělá komedie to je. Kromě toho, že spousta hlášek přežila i svoji zdánlivě definitivní devalvaci nadužíváním v době, kdy byli Samotáři v kinech (a ještě pár let potom), je film moc pěkněj na pohled a má hudbu, která se do něj báječně hodí. Tyjo, super hadice... (08.12.2006)