Čekající ženy

Motto: "Ženy by měly mluvit s každým více otevřeně. Měly by sdílet své zkušenosti. Neměly by být ovlivněny směšnou mužskou prestiží a jejich tajuplností." Jeden z nejlepších Bergmanových kousků (a navíc autorský, což zatím nebývalo pravidlem), složený z mozaiky tří až čtyř samostatných "scén z manželského života". Manželky čtyř bratrů z rodu Lobeliusů - Anette, Karin, Rakel a Marta si čekání na příjezd (svých) mužů krátí vypravováním vlastních zážitků, a ty si díky tomu skládáš obraz jednotlivých postav a celé rodiny. A nejen to, Bergman má tyto scény jako didaktickou pomůcku pro všechny Maj, které si myslí, že budou "milovat pořád jako teď". Maj je Martina mladší sestra, jakož i očekávaná Anettina snacha a čekání se také účastní. Vlastně je jedinou, která svůj příběh "vypráví" reálně v čase. Ona nemusí mluvit "více otevřeně", ona má totiž všechno ještě otevřeno. Největším mementem by jí měl být Martin vztah, který také započal jako láska do růžova odděná, ale nějak se to pokazilo (nikoli jistě náhodou hrají Martu a jejího partnera Maj-Britt Nilssonová a Birger Malmsten, tedy stejně jako v Letním snu). Marta má dvojitou porci vzpomínek, neboť tu vzpomíná, jak vzpomínala. Tu spatříš i Paříž. První scéna (Rakelina nevěra) a scéna poslední (Karinina výtahová anekdota) pak představují dvě varianty lásky pokročilé, ze které zamilovanost dávno vyprchala. Tedy manželství jako peklo a manželství viděné střízlivýma očima. K tomu jsem chtěl dodat, že jde asi o první a poslední Bergmanův film, kde nikdo neumře, ale teď mě napadá, že umřel otec Lobelius a Eugen se pokusil o sebevraždu. Nicméně jinak naprosto pohodový film. To, co říká Marta, jsou jenom slova: "Měla jsem pocit, že u dveří čeká Smrtka, aby mě vzala s sebou. Byl to podomní prodavač nebo přítel mých rodičů, který nevěděl, že tam nejsou. Ale já byla paralyzována strachem ze smrti. Má samota byla změněna ve smrtelnou samotu. Bylo to jako sen, v němž chcete křičet, ale nemůžete." Asociace: Scény z manželského života, Lesní jahody, Úsměvy letní noci (20.05.2013)

Od teď se věta "Než jsem se dotáhnul k tomu výtahu ,tak sem dostával fakt zabrat." nemusí nutně vztahovat jen k popisu průchodu levelu v počítačový hře, ale i ranému Bergmaovu snímku Kvinnors väntan. Povídka s manželskou dvojicí ve výtahu je nejen brilantně napsaná, ale i skvěle zahraná (Bergman má imho ve svých raných snímcích dost problémy s mužskýma postavama, který jsou dost děsný) a omlouvá se tak za zbytek filmu. Ještě ji vyprávějící žena skromně uvede přítelkyním jako "takovou malichernost oproti vašim příběhům". Přičemž se příběh této povídky nezabývá o nic méně důležitým tématem než ty předchozí (manželská nevěra), jenom ona žena k tomu tak přistupuje. Proto je nejroztomilejší a nejzábavnější. Zbytek je emocionálně přetaženej balast. (28.01.2012)

Príbeh je o štyroch ženách, ktoré čakajú na svojich mužov a pritom si spríjemňujú chvilku príbehmi zo svojho života. Každý príbeh je iný, majú v sebe vtip,iróniu, realistickosť i zmyselnosť. Je to ranný Bergman, ale tak nápaditý a s minimálne jednou pamätnou scénou, že ma to trocha aj prekvapilo. Už dlhšie som rozmýšľal či dám niekedy Bergmanovi 5* a za výtahovú scénu, po ktorej som plakal smiechom, tých 5* dám, keď nájdem ešte lepšieho Bergmana, svoje rozhodnutie prehodnotím. (06.04.2016)

Jeden z tých Bergmanových filmov, ktoré sú veľmi prístupne aj pre širšiu divácku obec. Film je atraktívny svojou príbehovosťou (v podstate sa jedná o poviedkový film), kvalitnými a väčšinou aj sympatickými hercami, krásnym obrazo-umeleckým stvárnením, témou a aj svojou rozmanitosťou (viacero úplne rozdielnych lokácií). Štyri ženy, švagriné pri čakaní na svojich manželov rozprávajú svoje príbehy, každý z nich je taká mini-poviedka. Spoločnou témou príbehov sú kríza partnerského vzťahu a nevera. Príbehy majú viaceré styčné body, rôzne sa prelínajú a na konci filmu dostane divák výslednú mozaiku. Kvalita príbehov je dosť vyrovnaná, nesúhlasím s názorom, že by bol posledný príbeh s výťahom nejak výrazne lepší. Mne sa rovnako skvelý javí aj druhý, najdlhší príbeh, snáď len prvý príbeh je mierne slabší. (14.08.2021)

Toto bol môj trinásty Bergman a videl som ho trinásteho decembra. Neurobil som to úmyselne, takže zaujímavá náhoda. Svojimi suverénnymi kvalitami ma film celkom prekvapil, nakoľko ide o značne ranú tvorbu režiséra. Prvá "poviedka" je brilantná vzťahová konverzačka, druhá má diabolsky snový charakter, ktorý je pre tohto tvorcu tak typický, no a napokon scéna vo výťahu, ktorá je tu z evidentných príčin spomínaná takmer v každom komentári, je tak vtipná a pravdivá, ako by ju napísal Oscar Wilde. Chvíľku som s hodnotením váhal, pretože to je u artových filmov väčšinou ťažko uchopiteľné, ale potom som si uvedomil, že nič viac od poriadneho filmu nečakám, ako práve to, čoho sa mi v tomto prípade dostalo. (14.12.2014)