Jahody v čokoláde

Není to špatný film, příběh se mi líbil, jenže od filmů latinskoamerického regionu očekávám přece jen trochu víc svižnosti; několikrát jsem chtě nechtě srovnávala se Schnabelovým Než se setmí - a několikrát se mi zavíraly oči. Nic proti Diegovi Jorge Perugorríyovi, ale na Bardemova Arenase nemá. (10.10.2011)

Jahody a čokoláda je opravdu povedený snímek zobrazující jedno nevšední přátelství dvou lidí z cela odlišných světů. Přesto k sobě postupem času nacházejí cestu a pochopení jeden pro druhého. Jeden z nejlepších filmů mého srdce, který velmi citlivě rozebírá téma homosexuality v dobách tvrdého socialismu. Navíc, Jorge Perugorría je zcela neodolatelný:-) (08.07.2008)

Příběh o netypickém vztahu mezi dvěma muži, kterým brání v přátelství ideologie na „ostrově svobody“. Hlavním tématem celého filmu je vztah mezi homosexuálním umělcem a mladým komunistou. Toto téma mi přijde velice zajímavé s ohledem na vnímání homosexuality v komunistických zemích a pro mě osobně bylo toto téma ve filmu zpracované velice vkusně a příjemně. Ostatně celý film působí velice pozitivně i přes to, že rozebírá relativně citlivé téma nesvobody a diskriminace. Co bych snad ještě vyzdvihl je rozhodně herecký výkon Diega alias Jorge Perugorria, který je jako gay vynikající. (19.10.2014)

Jedna z odpovědí na otázku... Proč se učíš španělsky? (08.10.2011)

Na první zhlédnutí se mi to až tak nelíbilo, ale až jsem odjížděl na Kubu a musel jsem pilovat jejich přízvuk, tak jsem se na to podíval znova a teprve potom jsem to pořádně ocenil. Sice se pořád jedná o těžší film na pochopení, ale našel si ke mě cestu. Film o tom jak se ze stranické povinosti vyklube přátelství. (23.06.2016)

První dojem podobný třeba „Mexické jízdě“ a dalším latinskoamerickým filmům: banální příběh, za kterým je hluboké druhé dno. Prokopat se k němu mě přišlo na stránku poznámek k filmu a třikrát jsem si jej v hlavě zpětně projel. Začnu banálně (SPOILER ALERT): Na Kubě zvítězila pravda, láska a proletáři a jejich zřízení přineslo všeobecně dostupné vzdělání, lékařskou péči a modernizaci, no a taky se z vlivných rodin místní džentry stali nepřátelé, včetně jejich tradičních hodnot, například náboženství. Diego, citlivá a vnímavá umělecká nátura ze vzdělané kubánské rodiny, jedné z těch špatných, rebel, vlastenec, křesťan a gay, chodí se sochařem Germanem. Spolu chystají výstavu Germanových děl na náboženská témata - Marie, Jesus Cristo atd. Klíčí mezi nimi konflikt, protože některé ty sochy jsou až…hm, příliš náboženské, pořadatelé je nechtějí přijmout, a zatímco Diego je přesto chce vystavit, neboť v tom vidí revoltu na správném místě, German je poněkud praktičtější a je ochoten ke kompromisu. To se ovšem dozvíme postupně, film začíná tím, že Diego zkusí ze sportu svést studenta Davida, přesvědčeného komunistu. Většinu děje tvoří jejich vzájemné poznání a obohacení, jak píše anotace, „vzniká neobvyklé přátelství“, které skončí…v posteli? Posledním polibkem? Ne, zapomeňte na Hollywood, skončí tak, že Diego mu opatří ženu, podstatně déle mladou než David. Ta ho jemně zaučí do tajemství sexu a ochočí si jej. Diego se rozhodne se odjet z Kuby: pro špatný kádrový profil (jeho výše uvedené vlastnosti patří mezi lidu nepřátelské) nevidí tam jinou budoucnost než dělnickou, chce žít život po svém a s bolestí v srdci nakonec svou zemi opouští (to je mimo záběr, ovšem jasné z kontextu). Tím se dostáváme ke druhému dnu. Pro mě ten film není až tolik o homosexualitě a krutostech Fidelova zřízení. Je o míru sám se sebou. Diego se topí ve strachu ze ztráty domova a rodiny, vztah s Davidem a výstava soch jsou pro něj těmi posledními stébly naděje. A ta se přetrhnou: jeho přítel nesdílí jeho rebelské snahy a David je v novém komunistickém světě nadmíru spokojený, neboť za starého zřízení by jej, syna z chudé rodiny, čekala tak možná nádeničina na plantážích. Navíc trvá na tom, že není gay a že vztah s Diegem je pro něj nanejvýš výlet do dosud neznámého vesmíru, nikoliv sdílení života. Diego se rozhodně odjet a ví, že možná svou milovanou Havanu vidí naposled. Coby emigrant, který v ČR dlouho hledal nový domov a stál před rozhodnutím, zda se vrátit či nikoliv, jsem Diegův osud, hlavně ve druhé polovině filmu, hluboce prožíval a řeknu vám, kolegové, tento film příslušné pocity vyobrazuje nadmíru věrně, silně a surově. Na příběh se dá nahlížet i jako na přechod z dětství a pubertální revolty „into the challenging world of men“, do světa, kde za sebe mladý muž přejímá plnou zodpovědnost a svoji zemi opouští sic s ránou na srdci, ale v míru – sám se sebou a světem, který k němu dosud nebyl vlídný. Paráda. Doporučuji všem. (25.10.2020)