Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dobrodružný
  • Krimi

Posledné recenzie (23)

plagát

Děň vyborov (2007) 

Množství komických situací? Prý množství komických situací....Fakt mě tahle věta naštvala, ale to je dobře, protože jinak bych asi nepsal recenzi a pustil si ten film znovu, teď ho mám na pozadí. Tady je brutální vtip každou minutu, ne, každých 45 vteřin, já jsem u toho dostal endorfinový záchvat, kdy jsem se smál tak, že se toho lekla i naše kočka, která je normálně takový flegmouš, že se o Silvestru nebojí ani retardů s petardami. Bylo to u projevu generála Burduna, když řekl, že přesně s touhle minou, jen menší, ale jinou, delfíni, kteří bojovali na straně Sovětů, potopili německý křižník Günter Netzer.  Pro ty, komu to přijde "málo vtipné": doplňte si vzdělání :) Nemyslím to vůbec ve zlém: hodně humoru v tomhle filmu má kulturní kontext (vztahy mezi federální a místní vládou, "крыша" - spolupráce místní samosprávy a místní mafie, Kozáci a jejich přízvuk). Jinak coby překladatel ČJ-RJ nesouhlasím s tím, že ty vtipy nejsou přeložitelné - většina je v pohodě, jen záleží na kvalitě překladu. Třeba v anglických titulcích na YouTube jsem ve výše uvedeném projevu Burduna napočítal tři chyby za asi 2 minuty, které byly v malých detailech, ale právě ty udělaly ten fór. To je mi líto, protože zase jiná místa mi přišla dobře přeložená :(  Fakt doporučuju! Skvělá hra, hodně ryze ruského humoru, spousta parodií na ruské politické reálie (řeknu vám, oproti tomu je loňská antibabišovská kampaň jak tfuj do rybníka) - a zároveň je v tom filmu něco příjemně lidského a teplého. Třeba se mi fakt líbil můj jmenovec Alexei, který je gay, docela se to ve filmu zdůrazňuje, ale ve světle spíše negativního přístupu k LGBT u dnešních Rusů mě překvapilo, že je vyobrazen jako ten nejpracovitější a nejchytřejší z celého týmu, a hlavně k němu mají všichni ten největší respekt, protože neběhá za babami a maká.

plagát

Jahody v čokoláde (1993) 

První dojem podobný třeba „Mexické jízdě“ a dalším latinskoamerickým filmům: banální příběh, za kterým je hluboké druhé dno. Prokopat se k němu mě přišlo na stránku poznámek k filmu a třikrát jsem si jej v hlavě zpětně projel. Začnu banálně (SPOILER ALERT): Na Kubě zvítězila pravda, láska a proletáři a jejich zřízení přineslo všeobecně dostupné vzdělání, lékařskou péči a modernizaci, no a taky se z vlivných rodin místní džentry stali nepřátelé, včetně jejich tradičních hodnot, například náboženství. Diego, citlivá a vnímavá umělecká nátura ze vzdělané kubánské rodiny, jedné z těch špatných, rebel, vlastenec, křesťan a gay, chodí se sochařem Germanem. Spolu chystají výstavu Germanových děl na náboženská témata - Marie, Jesus Cristo atd. Klíčí mezi nimi konflikt, protože některé ty sochy jsou až…hm, příliš náboženské, pořadatelé je nechtějí přijmout, a zatímco Diego je přesto chce vystavit, neboť v tom vidí revoltu na správném místě, German je poněkud praktičtější a je ochoten ke kompromisu. To se ovšem dozvíme postupně, film začíná tím, že Diego zkusí ze sportu svést studenta Davida, přesvědčeného komunistu. Většinu děje tvoří jejich vzájemné poznání a obohacení, jak píše anotace, „vzniká neobvyklé přátelství“, které skončí…v posteli? Posledním polibkem? Ne, zapomeňte na Hollywood, skončí tak, že Diego mu opatří ženu, podstatně déle mladou než David. Ta ho jemně zaučí do tajemství sexu a ochočí si jej. Diego se rozhodne se odjet z Kuby: pro špatný kádrový profil (jeho výše uvedené vlastnosti patří mezi lidu nepřátelské) nevidí tam jinou budoucnost než dělnickou, chce žít život po svém a s bolestí v srdci nakonec svou zemi opouští (to je mimo záběr, ovšem jasné z kontextu). Tím se dostáváme ke druhému dnu. Pro mě ten film není až tolik o homosexualitě a krutostech Fidelova zřízení. Je o míru sám se sebou. Diego se topí ve strachu ze ztráty domova a rodiny, vztah s Davidem a výstava soch jsou pro něj těmi posledními stébly naděje. A ta se přetrhnou: jeho přítel nesdílí jeho rebelské snahy a David je v novém komunistickém světě nadmíru spokojený, neboť za starého zřízení by jej, syna z chudé rodiny, čekala tak možná nádeničina na plantážích. Navíc trvá na tom, že není gay a že vztah s Diegem je pro něj nanejvýš výlet do dosud neznámého vesmíru, nikoliv sdílení života. Diego se rozhodně odjet a ví, že možná svou milovanou Havanu vidí naposled. Coby emigrant, který v ČR dlouho hledal nový domov a stál před rozhodnutím, zda se vrátit či nikoliv, jsem Diegův osud, hlavně ve druhé polovině filmu, hluboce prožíval a řeknu vám, kolegové, tento film příslušné pocity vyobrazuje nadmíru věrně, silně a surově. Na příběh se dá nahlížet i jako na přechod z dětství a pubertální revolty „into the challenging world of men“, do světa, kde za sebe mladý muž přejímá plnou zodpovědnost a svoji zemi opouští sic s ránou na srdci, ale v míru – sám se sebou a světem, který k němu dosud nebyl vlídný. Paráda. Doporučuji všem.

plagát

P.K. (2014) 

P.K. mi doporučil kamarád, který dlouhá léta žil v Malajsii, procestoval během své podnikatelské kariéry celý svět a několikrát navštívil Indii. Během velmi těžké nemoci šel do sebe, až doputoval k tématu spirituality a budování vlastního vztahu k tomu, co nás smrtelníky přesahuje. P. K. nezklamal. Zprvu působil trochu jak laciná komedie s dlouhými hudebními vsuvkami, ale to je spíš "seznamovací část", kdy mimozemšťan, ocitnuvší se za účelem průzkumu na Zemi, pozoruje ty divný stvoření, co dokonce používají slova (na jeho planetě se dorozumívají telepaticky) a snaží se pochopit, jak to tady vlastně chodí. S tímto pohledem nabyly i méně záživné začáteční pasáže nového rozměru. Určitě se jimi nenechte odradit. Druhá část (asi 2/3 filmu) se během chvíle rozjede do strhující kombinace satirické komedie, filozofického dramatu a jakési "filmové eseje": hluboké myšlenky a ponaučení, zakamuflované do desítek jednou vtipných, jednou srdcervoucích příhod (smrt P.K.-ho kamaráda). Jeden nádherný záběr za druhým včetně přírody, nenucená, trochu pohádková a dojemná romantická linka, skvělé herecké výkony všech představitelů. Anotace uvádí, že film je "satirou na náboženství", řekl bych však, že ty satirické střely se trefují spíše na lpění na vlastní víře a neúctu k jiným, slepý proselytismus a vzdání se vlastního rozumu. Ani mi ta kritika náboženství nepřišla až tak drtivá, jako třeba ve srovnání s tím, jak ji ve svých filmech vyobrazuje Fellini (u mě mimochodem P.K. vs La Dolce Vita jasně vede, ten druhej jsem stěží dokoukal). Pěkný je taky přesah: vyobrazené rozdíly mezi konfesemi můžete číst i jako střety mezi jakýmikoliv hlubšími a zarytými přesvědčeními, ať už osobními nebo skupinovými, a jejich kritika má platnost všeobecnou pro jakoukoliv společnost včetně zarytých českých neznabohů (viz třeba debatu "V EU ano či ne", takovej P.K. by nám prospěl...). No a ta hudba...ta hudba je prostě skvělá! Vřele doporučuju!

Posledné hodnotenia (250)

Malý toaster (1987)

17.04.2023

Děň vyborov (2007)

02.01.2022

Pupendo (2003)

07.01.2021

Ostře sledované vlaky (1966)

17.12.2020

Rozpustený a vypustený (1984)

17.12.2020

Vesničko má středisková (1985)

17.12.2020

Postřižiny (1980)

17.12.2020

Babička (1940)

17.12.2020

Zlatí úhoři (1979) (TV film)

17.11.2020

Reklama

Ovládací panel
1 bod