Večný svit nepoškvrnenej mysle

„Končí to. Za chvíli bude po všem.“ - „Já vím.“ - „Co uděláme?“ - „Užijeme si to.“ Na snímku mám rád, že ačkoliv jde o hodně pocitový film, divák u něj musí i přemýšlet a být ve střehu. To proto, aby se ve všech těch fantazijních představách, vzpomínkách a časových přeskáčkách neztratil. A baví mě, že se u filmu s každým dalším zhlédnutím (prozatím jsem viděl 3x) chytám zas o něco víc. Na rozdíl od jiných nepoznám, kde přesně končí Kaufman a začíná Gondry, ale to je myslím úplně jedno, protože spojení těch 2 přineslo na plátno jednu z nejoriginálnějších a nejpovedenějších romantických žánrovek vůbec. I za velkého přispění luxusního hereckého ansámblu, a to nejen skvělé dvojky Carrey-Winslet, ale i herců ve vedlejších rolích (hlavně Dunst a Wilkinsona). Tuto hořkou, smutnou, ale i vtipnou a příjemnou studii vztahu 2 zcela rozdílných lidí jsem si oblíbil natolik, že už o 5* nemám pochyb. „Nejseš nějakej stalker?“ - „Nejsem. Tys oslovila mě.“ - „To je finta z příručky stalkerů!“ - „Stalkeři mají příručku? Tu si musím nastudovat.“ (14.07.2008)

Původně na tomto místě byl sáhodlouhý rozbor mé lásky k tomuto hravému, okouzlujícímu a pravdivému filmovému skvostu. Jenže po několika projekcích jsem si řekl "čert to vem". Takže krátce: Věčný svit neposkvrněné mysli JE to nejlepší co (nejen) v posledních letech vzniklo. Potřebujete vědět proč? Pokud ano, tak se na osudový vztah Joela a Clementine (... no jokes about her name!) budete muset podívat sami. Slovy totiž ten zážitek nejde ani popsat. (13.08.2004)

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)

Ještě před shlédnutím jsem myslel, že mi Kauffman ukradl námět a částečně i scénář. Ale potom, začal jsem se tak omlouvat Charliemu, jak jen to šlo. Protože na tenhle film je i můj scénář krátkej. Někdy jsem byl opravdu moc zmatenej co se děje, taková moje schizofrenie :o). A to znamená, že každý musí tento film shlédnout vícekrát. A nejen kvůli zmatenému Jimovi, ale aby odhalil všechny detaily, které nebyly poprvé zaregistrovány. Jen mě trošku mátla Mary (Jane) ze Spider-mana. :o) Všichni říkají: Jo Kaufman je dobrej, ale myslím že by si i titul "dobrej" zasloužil režisér tohoto snímku Michel Gondry, protože nebýt jeho, neviděli bychom perfektně osvětlené tváře kuželem světla. A co Jim Carrey a jeho gesta, kterými je nezapomenutelný (nečekejte jich plno jako v Masce nebo v Ace Venturovi). Je prostě mnoho důvodů jít na tento film a zapamatovat si ho. Ale zásadně NEMAZAT z paměti. ;o) (16.08.2004)

Osobně si myslim, že by možná filmu prospělo, kdyby tam nebylo těch posledních cca 5 minut, kdy se hlavní postavy dozvěděj, jaká je vlastně pravda. Z toho pak vyústil takovej trochu podivnej happy end. To bylo asi první, co mě napadlo, když se objevily závěrečný titulky. Jinak film je originální, zajímavej, dobře natočenej, dobře zahranej, ale celkově mě to až tak úplně nechytlo. To je asi tim, že romantický filmy (i když tohle je hodně netradiční romantickej film) zkrátka nemam moc rád, takže to vidim na ty čtyři hvězdičky. Jinak hodně lidí tady píše, že se jim to víc líbilo až na druhej pokus. Já jsem teda nějak neměl problém se v tom zorientovat hned napoprvé, takže pochybuju, že po další projekci bych hodnocení zvýšil. (06.09.2008)