Boží pokušení

"Yes, God, Yes" je filmom, ktorý v mnohom musím oceniť. Myslím si, že to dobre ukazuje, že mnohí ľudia vodu kážu ale víno v pohode pijú a pritom majú tendenciu hovoriť druhým, aby sa vyhýbali jednému alebo druhému, lebo za to skončia v pekle. Takže pokrytectvo priamo v akcii. Vďaka tomu je záverečná spoveď pre mňa jeden z highlightov filmu. No myslím si, že je tu toho trošku viac. Oceňujem Nataliu Dyer, ktorá sa s rolou skutočne popasovala veľmi dobre. Dokopy tam toho nemusí moc hovoriť, no veľa dáva do svojich pohľadov, mimiky a gestikulácie. Proste neverbálne herectvo a úplne som jej uveril tú mladú zvedavú Alice, ktorú začnú priťahovať "zakázané" myšlienky. A je skvelé ju sledovať. Dáva do toho maximum. Scénky s mobilom alebo mopom sú vďaka tomu veľmi vtipné, ale aj skutočné. Má tu aj vynikajúcu reč pri konci filmu, kde odsudzuje mnoho vecí, ktoré ako ľudia robíme. Ohovárame sa, klameme o druhých a pritom dokážeme mnohých veľmi jednoducho zraniť. A v tom momente si to ani nemusíme uvedomovať. Film v podstate skvele ukazuje, že ako ľudia si musíme nájsť svoju cestu. A môžeme kráčať s Bohom aj bez toho, aby sme ho videli ako obrovského policajta, ktorý nás za všetko zatratí. A čím skôr to ako ľudia pochopíme, tým lepšie. Hodnotenie: B (10.08.2020)

Ako je to dobrý film. O dospievaní, pokrytectve a hlúposti náboženstva. Také mám rád. Dyer je vo svojej úlohe uveriteľná, milá a držíme jej palce. Maine ale ako keby nevedela, či chce natočiť teen vtipnú výpoveď alebo artový film s vážnou, hoci trochu odľahčenou témou. A táto žánrová neutriedenosť tomu trošku podkopáva nohy. Vtipy tam fungujú. Ale chýbal mi na konci väčší prostredník tomu náboženskému pokrytectvu. Vedel by som si to predstaviť ako seriál. Kde by postavy prechádzali výraznejšou zmenou a určité scény by išli trošku za hranicu. Nech sa to trošku okorení a poľudští. Ale bol som v takom tábore, keď som bol v USA a ten bol vykreslený celkom trefne. Odvtedy je pre mňa takáto skupina väčší horor ako sledovať večer Conjuring. Rozmýšľal som nad 4*. (29.07.2020)

Ťažko povedať či je to propaganda alebo kritika týchto katolíckych škôl a táborov, pretože je to strašne bezzubé a naivné ako samotná hlavná hrdinka, ktorá objavuje v tom absurdne pošahanom svete svoju sexualitu a zisťuje, že všetci okolo nej sú pokrytci. Dúfal som, že to bude väčšia sranda podobne ako film Saved!, ale je to príliš naivné. Jak keby to po rokoch natočila sama hlavná hrdinka. Ale kvôli roztomilej Natalie Dyerovej to stálo za jedno pozretie. 5/10. (20.08.2020)

Na Středo-západě USA žije šestnáctiletá, vždy poslušná katolická dívka Alice (Natalia Dyer). Objev masturbace ji obrátí život vzhůru nohama, potácí se mezí vábením Satana a voláním Boha a utápí se v pocitu vlastní viny. Hledá vykoupení, navštěvuje  náboženské útočiště, aby se pokusila potlačit svá nutkání, ale není to snadné, zejména poté, co s ní jeden roztomilý chlapec začne flirtovat. (10.08.2020)

Nečekaně skvělá věc, která se mi moc líbila. Především asi zásluhou herecké představitelky hlavní role - Natalia Dyer je coby Alice výborná (ta její obličejová mimika!) a člověk jí prostě musí fandit, aby těma sračkama proplula pokud možno bez úhony (vrcholná scéna v baru, v němž jí stará lesba otevře oči). Hodně jsem se u toho nasmál, a současně mi to nepřišlo vůbec hloupé, protože tím, jak je ten film až jednostranně nesmiřitelný vůči katolické bigotnosti a odsuzujícím názorům na mimomanželský sex a masturbaci (které jsou nakonec - asi spoiler alert - odhaleny z velké míry jako přetvářka), to na mě silně působilo dojmem, že si zde režisérka a scenáristka v jedné osobě pravděpodobně chtěla vyřídit účty s vlastní minulostí (tento dojem autobiografičnosti filmu posiluje i zasazení děje do roku 2001, se všemi těmi dobovými kulisami typu žlutá Nokia 5110, na které se hraje had, nebo CRT monitory, na kterých se chatuje o sexu, což by jinak samo o sobě moc nemělo opodstatnění, snad kromě snahy svézt se na současné retro oblibě devadesátek a nultých let), což jsem si rychlým googlením po zhlédnutí filmu skutečně potvrdil (ostatně znal jsem kdysi dívku, která prodělala vcelku podobnou zkušenost jako Karen Maine zamlada). Pro mě osobně velmi příjemný filmový objev, podobně jako ze stejného roku třeba snímek Šprtky to chtěj taky - oba jsou tady podle mě hodně nedoceněné, což mě mrzí. (26.12.2020)