Umučenie Krista

Standardní velkofilmové zpracování, barokně strnulé tváře herců, pokus o výraznou výtvarnou stylizaci, samoúčelně vystupňovaná brutalita, výborný soundtrack.... A toto vše se ve službách posvátného účelu filmu. Mel Gibson a Benedict Fitzgerald zvolili scénáristicky velice jednoduchou fintu, kdy do dlouhého pásu utrpení a příkoří Ježíše Krista vkládají na příhodných místech reminiscence na důvěrně známé evangelijní scény, které mají posílit poselství filmu. Poselství, které já osobně považuji za nejproblematičtější část nově zrozeného fenoménů. Tento fenomén promlouvá přesně k té části publika, která je znalá biblické tématiky. Promlouvá způsobem nikoli dialogickým, ale čistě ilustrativním. Tady máte hrdinu, tohle mu udělali zlí farizejové a škodolibý lid Jeruzaléma a vy se mu teď musíte cítit zavázáni. Kdo byl Kristus, jaké je jeho poselství světu – tím se Umučení zabývá jen velmi útržkovitě. Není výpovědí, je jen krvavým vykreslením jednoho z největších příběhů lidské historie. Největších a nejpůsobivějších. Mel Gibson vlastně podal to nejlepší svědectví o stavu současné americké kinematografie. Divákovi není než sedět a zírat, "vypravěč" myslí za něj. Nikdo po vás během filmu nežádá přemýšlení, tázání se, interpretaci; i to nejsilnější – tedy Kristův zápas s pochybami o svém poslání – musí být tematizováno do trapně doslovné postavy ďábla. Vaším jediným posláním je tak sledovat tok pečlivě přežvýkané a promyšlené "pseudoreality“, která zcela pozbyla na symbolické platnosti a stává se krvelačným přímým přenosem z největší popravy starověku. A tak zatímco krev stříkala až do orchestru, make-upem pomazaný James Caviezel svinil zem umělou malinovkou a vydával hrdelní zvuky, vzpomínal jsem na středověké liturgické drama, kde se s nadhledem a lidskou laskavostí líčí tentýž příběh – nevázaně, hravě, s fantazií a stokrát působivěji. Protože zatímco tam se jedná o oslavu lidského života, v Gibsonově „veledíle“ jde pouze o ohlušující vzývání zbožštělé smrti. Aneb: "mediální událost" opět jednou zvítězila nad uměleckou kvalitou... Ani tak špatný, ani tak dobrý film, jak někteří tvrdí. (06.04.2004)

,,OTČE, ODPUSŤ JIM. NEVĚDÍ CO ČINÍ...“ /// Vo tom, že tenkrát při večeři Ježíš Kristus nekecal… Dočkáte se Petrova zapření, Jidášova zrazení… co víc vod příběhu týkajícího se Syna člověka čekat? Mučení a utrpení! Působivý divadlo podpořený latinštinou, hebrejštinou a aramejštinou. Ježíš masochisticky vstává (ne zmrtvejch – na to má ještě chvilku čas…), Máří roní slzy, páč to je fakt drsňárna. Gibson si libuje nejen v násilí, ale až pateticky vyobrazuje biblický obrazy. A asi vo tom to je. Nebo není? Záleží na vás. Do kostela mám stejně daleko, jako do S/M salonu. (vobrazně vole… nevím kde je salón – poznámka pro ty, kteří by mě chtěli ukřižovat…) Film ze sadistický učebnice, kterej měl mít v názvu místo umučení – utrpení. Dám 4*. Asi takhle nějak by mně to stačilo. Netřeba mi biblický ódy. Nebo vy si film vo sobě představujete jinak? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nepochopil, co lidem připadá směšný na životě Briana. 2.) Chcu dětem ukázat Ježíška. (a hned pak je beru do salónu…) 3.) Zjistím, že Honza Hus byl vlastně klikař. 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (09.06.2014)

Hodnotím jenom symbolicky. Nedokáži Umučení chápat jako film, a vlastně bych se toho asi nikdy neodvážil. Tady hodnotím jenom to, jak jsem se při sledování snímku cítil, stejně jako nehodnotím při přijímání chuť hostie - uznávám: celkem odvážné přirovnání, ale jinak to neumím vyjádřit. Možná se jedná o kýč, mě ale srazil na kolena. (14.04.2006)

Jak se mohlo okolo tak hloupého a interpretačně prázdného filmu dělat takový randál? Jediné co jsem si odnesl bylo poučení, že není nic horšího než bezhlavý dav. Stejný dav, který z Gibsonovy tupé rekonstrukce udělal kontroverzní událost; potravu pro neřemyslící média a pár fanatických věřících, a nenechal ji zaslouženě uhnít jako nezajímavý slepenec zpomalených záběrů. Víra nevíra, ten film je plytký až běda. (09.08.2005)

Velmi naturalisticky a syrově ztvárněný film, po jehož zhlédnutí jsem se necítila nejlépe. Jaksi roztrhaně a "umučeně". Spousta scén (bičování Ježíše, jeho ukřižování) je opravdu hodně brutálních a asi nejsem sama, kdo při nich musel odvracet oči. Třeba se po tomto budete cítit jako sám Ježíš, když kráčel dlouhou cestu a neustále padal vyčerpáním a bezmocí pod tíhou kříže. (04.01.2008)