Memento

Pan Nolan by potřeboval jít na vyšetření hlavy. Takto natočit film může opravdu jen magor. Vracení v čase, sledování filmu od konce a to kouskování jednotlivých scén mě dělalo ze začátku velké potíže. Pak jsem to pochopil a sledování mě už nedělalo takový problém. Nejvíce mě zajímalo, jak to skončí. (Nebo vlastně začne?) Přesto některé pasáže mi připadaly, že tam jsou navíc a některé mi tam vůbec neseděly. Zpočátku jsem měl myšlenky odpadu, poté jedné a dvou, nakonec díky tomu, že mě zajímalo, jak to dopadne a že jsem se vymotal ze ztracení, tomu dávám tři. Kdyby to bylo natočené od začátku, bylo by to pro mě lepší, ale ztratilo by to tu pointu, kterou to mělo v tomto stylu natočení. (27.01.2014)

"Dobře, co teda teď dělám? ... Aha, honím tohohle chlápka ... Ne, on honí mě." Krátkodobá paměť je potvora a když ji člověk někde ztratí, tak to může být zábavné - stejně jako Leonatrův příběh. Kdo si ho chce opravdu užít, tak by si měl rozpumpovat mozkové závity, zavřít všechny spolubydlící do odhlučněného sklepa, vypnout telefon a nic o snímku nezjišťovat, protože by mohl zjistit, že to, co se stalo na začátku, když to skončilo, vypadá úplně jinak na konci, když to začalo. Možná to zní divně, ale mě to neskutečně baví a proto si již nějakou dobu tetuju na tělo indicie, abych se jednou v důchodu pobavil hrou na zapomnětlivého dědka a mrtvolu. (07.02.2017)

Jsou filmy, u kterých je vnímání originality subjektivní - odráží se od znalostí diváka a jeho zkušenosti s filmovým médiem, Memento ale mezi takové filmy rozhodně nepatří. Námětem i zpracováním je Memento nefalšovaně originální. Nejde jen o prostý nápad, jak si pohrát s narací, jde také o to, že originální způsob vyprávění zde není samoúčelnou masturbací, ale plně slouží příběhu. Vznikají momenty, které by jinak vzniknout nemohly, divák je více vtažen do děje, film plně zaměstnává jeho mysl a hraje si s ním. Je to úžasné. Memento je nadšasové mistrovské dílo, které neztrácí nic ze svého kouzla ani opakovanou projekcí. 10/10 (11.08.2008)

Zcela nepochybně ojedinělý a zajímavý tvůrčí počin, jenž se ovšem v mém případě asi poněkud minul účinkem. Rozhodně nechci tohle dílko nějak zatracovat, ale prostě mi ten děj přišel naprosto fádní a nijak překvapivý, přičemž JEDINÉ, čím snad mohl film zaujmout, bylo opačné pořadí scén, takže se začalo vpodstatě od konce. Ale tohle (byť trošku jinak zpracované a hlavně puštěné kompletně pozpátku) jsme viděli už v českém Happy-endu, kde to aspoň tvůrci dovedli do absurdna. Tady se člověku znesnadňuje úloha tím, že scéna běží normálně, ale další scéna nenavazuje na děj, nýbrž mu předchází. Divák tak musí být stále "ve střehu" a pamatovat si, čím vlastně předešlá scéna začala, aby pochopil souvislosti. To by mi ale ani tak nevadilo, jako již zmíněný fakt, že je to (podle mne) opravdu to jediné, co lze na filmu vyzdvihnout. (29.05.2003)

Co říct k tomuhle filmu? Sám nevím, nejsem si úplně jistý jestli jsem to všechno pochopil. Důležité ale je jak to na mě všechno zapůsobilo. A zapůsobilo to ohromně...Od famózních výkonů Guye Pearceho a Joea Pantoliana přes mrazivou tajemnost nádherné Carrie-Anne Moss k mistrné režii Chrise Nolana a úžasné hudbě, která celému filmu dodává podivně nejistou a přesto zvláštním způsobem klidnou atmosféru. (19.08.2003)