Bedári

Jen k postavě Javerta. Malkovichovo podání mi přišlo naprosto geniální. Předlohu jsem nečetl, ale z Malkoviche jsem dostal rozhodně jiný dojem, než že by se jednalo o proradnou a zlou postavu, jak zde někteří naznačují. Naopak, střed Valjeana a Javerta nevidím jako střet dobra a zla, ale střet dvou různých pohledů na svět a právo. (07.02.2013)

Tohle nezachrání ani zvučná jména v titulcích. Depardieu tu působí místy téměř dementním dojmem, Malkovich se na Javerta nehodí ani co by se za nehet vešlo, přičemž je to ještě korunováno přitepleným dabingem, Marius vypadá jako ilegalní imigrant a Eponina zřejmě jede v nějaké tvrdé srandě. Gavroche nestárne. Fantina chodí, jak kdyby měla všechny možné vady páteře, které existují. Když někdo umře, vede před tím půlhodinový psychologický monolog. Takže mi nezbývá, než se zeptat, co tohle mělo dop*dele být. Kdyby Cosetta neměla tak hezký šaty, je to odpad nad odpad. (22.08.2011)

Les Misérables je bez pochyby hlavne literárne veľdielo, ktoré som mal osobne v rukách už mnoho krát a v rôznych prekladoch, no vždy som ho zhltol. Samotný príbeh preto poznám naspamäť a viem, že sfilmovať niečo tak objemné nieje hračka. Všetko čo bolo v tomto spracovaní z knihy vynechané, bolo vynechané správne a logicky len pre úsporu času. Bedári sú totiž okrem iného aj veľmi podrobným prierezom Francúzskych dejín a nechýba v nich napr. rozsiahly opis bitky pri Waterloo atď. Ale späť k filmu. Výkon Gérarda Depardieu, Christiana Claviera a Johna Malkovicha nemožno hodnotiť inak ako geniálny. Ako by sa narodili pre tieto role, pretože svoje postavy nehrajú, ale prežívajú. Sklamal ma len nesympatický kostrbatý Enrico Lo Verso. Vytknúť možno len pár filmárskych doočíbijúcih prešľapov akými bol fakt že Gavroš nedospieval a po siedmych rokoch sa ani o piaď nezmenil a potom zvrzana scéna so špatným Lo Versom, ktorý mal celý svoj konský ksicht biely po pene na holenie ešte pred holením, pretože opakoval scénu. Ak však uchopím film ako celok, je to bez diskusie najlepšie spracovanie Hugovho románu a zároveň podľa môjho názoru životná rola Johna Malkovicha. To si dovolím trvdiť hlavne ako obdivovateľ francúzskeho romantizmu a jeho velikána V. Huga, ktorého diela sú vďačnými filmárskymi objektmi. (01.08.2011)

Depardieu byl vždycky můj oblíbenec, ale tady je naprasklým kolem v jinak spolehlivě jedoucím, i když nijak pozoruhodném žebřiňáku. Zato Malkovich s Clavierem si to frčí jedna radost. Celkový spíše průměrný dojem potvrzuje fakt, že ani dobří herci, ani věrnost předloze nemusejí nutně znamenat výhru. Je to sice nejslabší verze Bídníků, jakou jsem zatím viděla, ale pokud je opravdu nejhorší, tak jsou na tom milí Les Misérables ještě dobře. (02.09.2007)

Dobré chvilky, ale strašlivé čtvrthodinky. U prvního dílu jsem byla poměrně nadšená, leč kvalita zemřela zároveň s Fantinou. Od druhého dílu to od úvodních titulků jelo s kvalitou dolů jak namydlenej blesk. Natáčelo se to u nás, potěšilo pár českých tváří. Ve čtvrtém dílu je několik ojedinělých dojemných okamžiků, které v mých očích převálcovala Valjeanova věta: "Miluji Cosettu, ale ne jako otec." Hugo by se asi velmi divil. Asi by svůj popel nasypal Mariovi do kafe za to, co tam předvedl. Druhá hvězda je za to, že jsem tehdy odolala a místo účasti v komparzu šla na zkoušku. Jsem hrdá a šťastná, že jsem se na tom nepodílela. (31.12.2013)